My se teda taky omlouváme!

Po shlédnutí známého videa, ve kterém se řada žen omlouvá mužům (svým, cizím, všem), jsme se chytily za nos a uvědomily si, že teď je řada i na nás.

Jako každý rok máme s kamarádkami podzimní slezinu. Čím jsme starší, tím víc jsme všechny uhnané. Jak se teď moderně říká, snažíme se „skloubit kariéru a rodinný život.“ Ale ve skutečnosti jsme k žádnému harmonickému skloubení nedošla ani jedna. Pracujeme po nocích, uklízíme místo oběda a z hudebního montessori kroužku připomínáme už potřetí partnerovi, aby večer nezapomněl koupit ty rohlíky (zapomněl). O to víc si vážím chvilek, kdy se konečně všechny sejdeme. Tentokrát přišlo na přetřes zmíněné video. Uvědomily jsme si díky němu, že snad kvůli tomu všemu kolotoči se z nás staly netrpělivé hašteřivé ženské. Ale to nemůže být skutečnou omluvou pro naše chování. Každá z nás si uvědomila řadu věcí, za které by měla s pokorou a z hloubi srdce prosit za odpuštění.

Jana vzpomíná na událost z minulého týdne. Mají dvě děti. Toho rána je vypravovala na cestu k příbuzným, zatímco její muž netrpělivě postával přede dveřmi. Poprosila ho, jestli by dětem nezabalil svačinu, ale on se ohradil, jestli snad potřebuje pomoct i s takovou maličkostí, jakou je příprava svačiny. Už tehdy se mu Jana měla omluvit, ale něco se v ní pohnulo a zápolilo s její pravou ženskou rolí. Souhlasila, že nepotřebuje a upozornila manžela, že už ho vlastně vůbec potřebovat nemusí. Nikdy. To bylo podlé a zbytečné, vždyť ve skutečnosti ví, že bez mužů by byla úplně ztracená.

Eliška pracuje jako zdravotní sestra, tedy v povolání, které bůh jasně určil ženám. Kdo jiný by také pečoval o druhé a nadto skoro zadarmo. Její muž je právník zaměstnaný ve velké firmě a vydělává asi čtyřikrát tolik co ona. Jako právník si dokáže ochránit svůj majetek, a tak mají oddělené účty a veškeré náklady hradí striktně napůl. Když mu Eliška po jednom nákupu platila za svoje menstruační vložky, přestala být najednou tou dobrou ženou, kterou znal. Ačkoliv si obvykle uvědomuje, že bývá netrpělivá a labilní (jako všechny ženy), teď se zapomněla. Vyčetla mu, že je škrt. Manžel se nenechal rozhodit a vysvětlil jí, že si taky měla udělat vejšku nebo se stát manažerkou jako on. Teď si může stěžovat jenom sama sobě. Naštěstí to pochopila a nyní už zase s vděčností přijímá školu, kterou jí manžel velkoryse poskytuje.

Také Lenka pracuje ve zdravotnictví. Je lékařkou a ze školy vyšla jako jedna z nejlepších. Od pátého ročníku usilovala o vysněné místo na jisté pražské klinice. Vše se zdálo na nejlepší cestě, než o stejnou pozici projevil zájem její spolužák. Měl znatelně horší výsledky i praxi, ale zdálo se, že v tomto výběrovém řízení rozhodovaly jiné kvality. Ze zákulisí se k ní dostalo, že prostě nechtěli řešit její případný odchod na mateřskou. Po roce dotyčného muže vyhodili, ukázalo se totiž, že jeho mužství bylo jedinou kvalitou, kterou disponoval. Místo nabídli Lence, ale přijala ho se značnými rozpaky. Unese ten nešťastný muž fakt, že byl nahrazen ženou? A jak k tomu přijdou všichni ti muži okolo, až jim jednou vrazí nůž do zad a dovolí si otěhotnět?

To Pavla s láskou vzpomíná na pracovní stres. Její dcerce rostou stoličky a tak se v noci budí co půl hodiny a přes den se stejnou frekvencí vyžaduje kojení. V mezičase pak propuká v hysterický pláč kvůli každé maličkosti (dcerka...ale teď už vlastně taky Pavla). Ten den pršelo, tak nemohly jít ven jako obvykle. Manžel Pavly byl po flámu a z dcerky měl nervy na dranc. Nakonec to nevydržel a postěžoval si, že si ani nemůže v klidu zdřímnout. Pavla po něm hodila smetákem a vzápětí toho samozřejmě litovala. Jak jen je vděčná, že její manžel snáší všechny ty příšernosti, které mu dělá!

A já? Také bych se chtěla omluvit mužům za to, jak jsem jim ublížila. Jinak jsem to neuměla. Jmenovitě mému vedoucímu výcviku, který před třiceti lidmi v podstatě laskavě a vstřícně vtipkoval, že s mojí barvou vlasů (zrz) musím být skutečně dobrá v posteli. Ale já jsem to tehdy nechápala a byla zbytečně sarkastická. Teď už vím. Omlouvám se zaměstnanci aquaparku, který mi při výlezu z tobogánu pod záminkou pomoci šahal na zadek. Dnes už vidím a slyším bolest, jakou jsem mu svým odmítnutím způsobila. A taky se omlouvám tomu bankovnímu úředníkovi, co mi pomáhal do kabátu a nechtěně se u toho na pár sekund zastavil na mých bradavkách. Kvůli mé pýše přišel o sebedůvěru a o kšeft.

Muži, krátce a jednoduše: Omlouváme se! Je nám to líto.

S láskou,

Jana, Eliška, Lenka, Pavla a Bára