Aneb podrobné a kolektivní zamyšlení nad otázkou: „Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla?“
Odmala jsme vedeny k jakémusi tradičnímu předobrazu mužské povahy. Muž, milá holčičko, to je takové trochu nablblé zvířátko, pro které je lákavé jen to, co mu uniká. Asi jako ti anekdotičtí sloni, před které stačilo pověsit na prut banán, aby pak v sisyfovské snaze štrádovali kam si jen mahout – jejich majitel - přál. Muž je lovec, žena kořist, která vyčkává.
Nabízí se pokrčit rameny, že takový je běh věcí. Muže nejspíš vyšlechtila staletí, po která se honil za mamutem. Jenomže nedostupnost je sexy artikl i pro nás ženy! Tady evoluční psychologie trochu pokulhává. Velká většina z nás si například hýčká milostné fantazie o nedostupných mužích svého života. Naprosto zásadní vlastností těchto milenců je však fiktivní charakter celé záležitosti. Tedy její imaginárnost.
Provedla jsem podrobný průzkum mezi mými kamarádkami. Klára se ochotně zasnila nad hrnkem kafe. Její manžel je ten typ zodpovědného muže, který řadí jogurty v ledničce podle data spotřeby. Vystudoval rentabilní obor a poté usiloval o co nejrentabilnější zaměstnání. Výlet pod stan je však pro něj ztělesněním noční můry, ve které marně zápasí s boreliózou prolezlými klíšťaty, a sekerku k naštípání dříví by mu Klára v jeho vlastním zájmu nedala do rukou. „Včera se píchnul jídelní vidličkou do krve,“ ilustruje lakonicky. To Matěj, to je ten pravý typ muže, který by skolil mamuta a nezabil u toho i sebe. Dokonce opovrhuje stanem a spí pod širákem. Když prší, tak si prý dá na obličej igelit a spí dál, vypráví fascinovaně Klára. Matěj je také povznesen nad hmotné statky. Vejšku studoval deset let a nyní pracuje na poloviční úvazek, aby u toho stíhal meditovat. Imaginární milenci jsou zásadně radikálně odlišní od našich partnerů.
Mezi námi samozřejmě musí panovat určitá chemie. „Nechodili jsme spolu, ale,“ jak podotýká Helena: „dal by si říct.“ Helena je skromná a vždy velmi racionální učitelka v mateřské škole. Překvapilo mě, když i ona vydolovala z paměti vzpomínku na Andreje, bývalého kolegu, který s ní tak trochu flirtoval. Mimochodem, také Helenin manžel je spořivý a před pomíjivou podstatou fyzického vzhledu dává přednost rozvoji duševních kvalit. Andrej byl ovšem trochu sebestředný model, který se rád obklopoval luxusem a večery trávil v posilovně.
Ve svých fantaziích o imaginárních milencích si realizujeme sny o alternativním životě. Zejména, když máme zrovna manželskou krizi. „S Pepou bych vedla knihkupectví a každej rok jela do Nepálu,“ lamentuje Tereza a druhým dechem spílá manželovi, se kterým bydlí v nudném 3kk na sídlišti, oba chodí do nudného korporátu a na dovolenou jezdí nudně do Chorvatska.
S imaginárními milenci zažíváme v představách spoustu romantiky a vášnivý sex. „Nosil by mi kytky, jako sám od sebe a ne jen na narozky. Psal by mi do práce sprostý esemesky,“ vypočítává Lucie. „Dělali bysme to celou noc a ráno bych ho od sebe musela odtrhávat, abych se dostala včas do práce,“ píše si v hlavě scénář Andrea. „Moje spodní prádlo by ho zajímalo víc než večeře,“ štká Dana, jejíž Fanda dává před postelovou akrobacií přednost pořádnýmu dlabanci a šlofíku u hokeje.
Ze všeho nejvíce však musí být naši imaginární milenci opravdu nedostupní. „A co kdyby chtěl imaginární milenec posunout vztah do reálnější roviny?“ nadhodila jsem. Tereza vytřeštila oči. „No tak to fakt ne! Prostě ne! Já mám to Chorvatsko vlastně ráda. A pravidelnej příjem taky.“ „Je zadanej. A vyhazoval by za kraviny. Za chvíli by mi to jeho předvádění se lezlo krkem,“ vrtěla znechuceně hlavou Helena. „Hele, sou důležitější věci než sex. Mně nakonec vůbec nevadí se ve svým věku hlavně pořádně vyspat,“ krotila své sexuální fantazie Andrea. „Mě vlastně nepřitahuje Matěj, ale moje představa o Matějovi,“ uzavřela celou záležitost Klára.
Okatým nadbíháním nebo dokonce nabídkou vážné známosti by se prostě imaginární milenec rychle zdiskreditoval a nabyl nepřitažlivě reálných rozměrů. A tak se zdá, že všeobecné povědomí o mužích – lovcích a ženách, které čekají na ulovení, je zapotřebí doplnit o další poznatek. Také my ženy si občas hýčkáme muže, jejichž nedostupnost je nedílnou součástí kouzla, které pro nás mají. Akorát my doufáme, že nám to nezkazí a nezačnou nás lovit.
