Jako zákazník si za službu platíte a také očekáváte, že služby budou splněny v určité míře. U České pošty mám ale jedno velké ALE. Záplava reklam, kterými nás totiž pošta zásobuje, patří zřejmě do skupiny klamných.
Nemám ráda nákupy v obchodech, bytostně se mi příčí nákupní centra. V podstatě, mohla bych bez nich žít, kdyby mé oblíbené zboží bylo i někde jinde (což v případě některých krámů se tam vyskytujících ne vždy funguje). Stejně tak nemám ani moc ráda kamenné obchody. Jejich zboží je povětšinou úzkého ražení, jejich ceny jsou trochu vyšší a jejich frekvence je nízká. Z toho plyne, že jsem typický objednavatel z internetu.
Ano, patřím mezi ty „magory“, co vyhledávají zboží na internetu, a jediné, co mi schází, je začít si tam kupovat i potraviny. Je to jednoduché. Mám své značky, osvědčené obchodníky, zboží proto nikdy nevracím. A u plen a jiného zboží je vcelku jedno, kde ho koupíte. Proto tedy hojně využívám zásilkových služeb.
A to je ten kámen úrazu. Dokud jsem si nechávala balíčky posílat na adresu svého trvalého bydliště do místa, kde je 7000 obyvatel, fungovala Česká pošta vcelku dobře. Problém nastal až ve chvíli, kdy jsem si nechala zasílat balíčky na svou adresu do Prahy. Přátelé, to je hnus toto.
Objednáte si balíček. Rychlost je vcelku stejná, jak odesílatel ohlásí odhození balíčku zásilkové službě, měl by u vás být druhý den. Tak to také funguje, abych byla upřímná. Co je větší problém, je jeho doručování. Nikdy, slovy opravdu NIKDY, se mi nestalo, že bych balík do ruky také dostala. Respektive, v Praze se snad balíčky nerozváží, nebo co?! Pravidelně najdu až papírek ve schránce, že je balík uložen na poště. A tady nastává další skvělá show. Na poště strávím při čekání na balíček pravidelně cca hodinu. Ano, je to tak, lidí mraky, žádná denní doba není pro nás občany tabu, takže je tam vlastně pořád narváno. A pro mě, vzhledem k tomu, že jsem si za službu dodání zaplatila, je to nepřijatelné, ale ničeho se nedovoláte.
Zkoušela jsem jednou si nechat balíček přeposlat znovu. Nic. Tak jsem tedy sáhla po opatření, které zřejmě na straně balíkářů plodí nevoli. Stěžovala jsem si. Jako bréca na mateřské jsem pořád doma, nebo dalo by se říct, že více než pracující. Proto jsem poměrně snadno dosažitelná, zvlášť, když vím, že mi balík přivezou. A co jsem se dozvěděla? Máme toho hodně, u vás jsme ale byli, no to víte bla bla bla. Dobrá, s novou funkcí České pošty „balík do ruky“ jsem jim dala znovu šanci. Výsledek? Stejný. Druhý den jsem opět běžela na pobočku (kde mají ještě ke všemu pekelně přetopeno, to by se z toho jeden zvencnul).
Závěr? Obchodníci, kteří nemají jinou nabídku zásilkových služeb než Českou poštu, pro mě začínají být nezajímaví. Například PPL funguje stabilně, i když i tady je pravda, že musíte být doma. Jenže to si oni ohlídají. Zavolají a balík doručí po domluvě s vámi. Velice mě překvapilo, když jsem se dala do hovoru s mým skoro už soukromým pošťákem Ondrou, a ten mi řekl, že vozí balíček na poštu i pošťačkám. Dokonce se holky pošťačky přiznaly, že reklama na „balík do ruky“ je jen reklamou, prý to tak nefunguje.
Nevím, zda praxe České pošty bude takto pokračovat, a vím, že je to možná případ od případu a město do města, ale můžu s klidným svědomím říct, že v Praze to takhle otřesně prostě funguje. A co je nejhorší, nikdo se tím nezabývá. Takovou službu by jeden pohledal. Vysvětlení: žádné. Obávám se, že s tlakem ostatních zásilkových služeb bude Česká pošta brzy ze hry, pokud nezmění přístup k vykonané práci.
PS: Bilance: už i doporučené dopisy do vlastních rukou se domů nenosí, dneska si pro něj jdu na poštu.
