Zkáza v podobě černých teček

Asi dle nadpisu vůbec netušíte, které černé tečky mám na mysli. Mohly by to být třeba bakterie a paraziti, nebo například tmavé celé koření v jídle nebo možná černé tečky puberťaček, na které je přehršel reklam. Ale ani jedny z těchto teček to nejsou.

Manžel hraje fotbal, tedy, spíš se snaží chodit hrát fotbal. Nerada bych mu křivdila, ale myslím to tak, že jde o takové ty srandamatche, i když je to svým způsobem samozřejmě soutěž. Jeden z těch druhů fotbalu, který hraje, je malá kopaná. U nás se malá kopaná hraje na umělém povrchu. Už tušíte?

Každý týden v sezóně mám tedy byt plný teček. Černých malých gumových teček, které se schovají a zalezou všude a nevyhne se jim žádná místnost. I přes mé četné protesty nejsou ochotné pochopit, že jejich prostor není náš koberec v obýváku. Respektuji tak ještě jejich teritorium na chodbě či v taškách, ve kterých se jejich původci nachází, ale to je asi vše. Na vysvětlenou, tyhle malé gumové tečky pochází totiž z toho umělého povrchu a manžel mi je domů přináší po každém zápase na botách, ve kterých hrál. Vždycky mi lezli na nervy. Když se mě tehdy někdo ptal na svatbě, co mi na manželovi vadí, řekla jsem, že mi nosí domů ty pitomý černý tečky.

Teď v zimě se ovšem černý tečky rozšířily ještě na nové. Tento druh je daleko zákeřnější. Jde o tvrdé černé tečky v podobě štěrku z ulic, kterým teď místo soli zabraňujeme tomu, aby si tu někdo zlomil nohu. Tenhle božskej nápad by si jeho původce zasloužil mít doma v takovém množství, jako my. Tyhle tečky jsou totiž o takových 100% otravnější než ty z fotbalu.

Pravidelně se každá procházka zvrhne na to, že přemýšlím, jak jich domů přitáhnout ještě o něco méně. Nepřišla jsem na nic chytrého. Po celém bytě je tedy štěrk, protože i kdybych uklízela pokaždé, když přijdeme, stejně se stačí roztahat všude. To, že jsou na botách, a že se na nich drží jako blázen, znamená, že botník je jich plný po jedné vycházce a že chodba vypadá jak bakterie pod mikroskopem. Největší problém je ale s kočárem.

Možnost nechat kočár mimo byt nemáme. Stejně tak nemáme možnost blokovat malou chodbu a ometat kočár před bytem (otevírá se nám tam výtah a jsme v přízemí, takže dvakrát, když jsem to zkoušela, sousedi rádi nebyli). Navíc se mi příčí ten bordel z kočáru nechávat na chodbě, takže mě to pak stojí ještě zametání tam. A nebudu už vůbec nadávat na to, že když už tohle všechno přežiju, kola prostě takhle jednou sundám a chci je umýt, zjistím, že ty tečky jsou zabodané v kolečkách. Nechávají tam takové džuzny, že jsem ráda, že nemám kola, která by propíchnout šla.

Zajímalo by mě, jak to vidí ti, kvůli kterým se prý vyměnil štěrk za sůl. Já se musím přiznat, že zlatá sůl. Je mi líto zelených a nechci se s nimi přít, že sůl je škodlivá. To všichni víme. Ale tuhle morovou ránu v podobě štěrku já teda nedávám. Také jsem slyšela, že tento model byl zvolen proto, že pejsci mají pak popraskané tlapky. Chudáčci. Ale v mém rodném městě se solí a solilo, a náš třináctiletý rodinný pes nikdy tlapky popraskané neměl (a nepamatuji si, že bychom je mazali). Opakem této argumentace je, že štěrk je drahý, a to pekelně. Jenže, názory se různí. Kdybych si já mohla vybrat, raději proužek na džínech a mokro na chodbě, než tunu štěrku pokaždé, když se vrátím domů. A co vy?

PS: Včera jsem si klekla k našemu prckovi na koberec jen v kraťasech. Hádejte, na co jsem kolenem narazila? Klela jsem jak šílená.