Zákon o zachování energie

Pokud opravdu platí zákon o zachování energie, lituji toho, kdo získal těch deset kilo, o které jsem v od začátku roku přišel. Přesto, že jsem chtěl již delší dobu nějaká kila shodit, nebylo to hubnutí cílené. Jak to bývá, znovu se však potvrdilo staré známé "Cherchez la femme".  A v tomto případě jich bylo dokonce více. Nevím, jestli mám vůbec přiznat, že se nejednalo o mimomanželský vztah a to hned s několika ženami. Moje renomé  by tím určitě výrazně "stouplo" :o).

Skutečnost však je mnohem prozaičtější . Impulsem byla výzva kamarádek po spinningovém maratonu. Když ti to dnes nestačilo, tak s námi pojď na Valašský hrb. My jsme se přihlásily na třicítku. 

Máte pravdu. Bez většího rozmýšlení ze mě vyletělo: "Samozřejmě, už se těším". Nemůže být přece jen takový problém zaběhnout třicítku, v nejhorším formou indiánského běhu, říkal jsem si.

Až venku jsem si uvědomil, že jsem běhal naposledy na škole a to ještě maximálně 3 km jedenkráte za semestr. Motivací tehdy byly neúprosné osnovy, které se z nás snažily udělat lidi s vysoce rozvinutými schopnostmi. Mezi tyto schopnosti měla, nadevší pochybnost, patřit i oslava pohybu a to výkony hodnými tělovýchovných tabulek.  Jen na mě bohužel většinou v těchto tabulkách neměli dostatek kolonek. Přesto jsem se snažil být pamětliv alespoň olympijské myšlenky " Není důležité vyhrát, ale účastnit se". Dnes už by mě to nezachránilo. Stále více to vypadá, že daleko důležitější než účastnit se, je vyhrát.

Právě v duchu již zmíněného tradičního olympijského hesla jsem si proto vytvořil trénikový plán. Postupně jsem zjistil, že samotný plán, dobrá myšlenka a motivace ještě nestačí. Po prvotních snahách se tréninkově družit jsem byl nucen respektovat, že běžecké tréninky jsou pojímány spíše jako individuální. Nemusíte se tak nikomu přizpůsobovat.

Výkony však nemohou přijít, pokud snaha není podpořena dostatečně kvalitním vybavením. Co se týká "textilu", toho jsem měl dostatek. Co výrazně chybělo, byla běžecká obuv. Na první závody jsem se tak vybavil tou správnou crossovou. Když mě při nákupu running expert sdělil, že by rovnou doporučoval jedny na asfalt, považoval jsem to marketingový tah. Správné "silničky" jsem si tak následně pořizoval až za měsíc, před dalším závodem.

Nechci vás unavovat výčtem dalších kroků. Na Valašský hrb jsem se nakonec přeregistroval na patnácku. Přiběhl jsem těsně po konci svých sil. Ale zjistil jsem, že na závodech se setkávají lidé, kteří jsou velice přátelští a společně s prožitkem ze samotného běhu může člověk zažít vynikající den. Z původních vyzyvatelek a zájemkyň se závodu zúčastnili pouze dvě, z jednou z nich i přítel Matěj. To však nesnižovalo vynikající výkon. Znovu se potvrdilo, že nevyhrál pouze vítěz, ale všichni účastníci závodu. To se mi nakonec potvrdilo na všech dalších závodech, kterých jsem se v tomto roce zúčastnil.