Spartan! Spartan! Spartan!

Spartan race. Jednu chvíli mi to začalo připadat jako modla moderní doby. Kdo se nezúčastnil spartana, jako by nebyl. Do té doby, než jsem se rozhodl to také vyzkoušet.  

Pravdou je, že na start svého prvního spartan race jsem se postavil o měsíc dříve, než jsem původně plánoval. Mohla za to v podstatě náhoda a skutečnost, že jsem začal trénovat s výbornou partou, která si říká Černá plíce (jen pro pořádek, každý rodilý Ostravák pochopí, že se  nejedná o spolek vášnivě holdující kouření tabáku či jiných rostlin).

A teď tu stojím. Na startu spartana v Liberci. Spolu se mnou nejen členové našeho týmu, ale dalších ca 235 borců. Za námi je intenzivní cvičení pod vedením cvičitele, zaměřené především na zvýšení tepovky. Nejsem nervózní, spíše plný očekávání. Adrenalin na pochodu.Tak ještě tříkrát aroo a jdeme na to.

Aha. Proto  všichni, které jsem sledovali, po vyběhnutí ze startu, na kopečku za těmi stromy zpomalili. Je tu první překážka. Kulaté balíky slámy. Otáčím se a instinktivně na první řadě balíků podávám ruku Zuzce, abych jí pomohl nahoru. Pomoc přijala, ale je vidět, že je to naposledy. S další řadou balíků i ostatními překážkami si poradí sama. Vždyť tu není poprvé a ví, že to zvládne.

A je tu první bahno. Přes veškerou snahu nakonec zapadám až po kolena. Sakra. Teprve nyní si uvědomuji, že jsem si, přes rady zkušenějších, zapomněl zkontrolovat, jestli mám dost utažené tkaničky. Jestli mi tam některá bota zůstane, a pravá k tomu vyloženě směřuje, jsem v háji. Nemám šanci ji z toho marastu nějak dostat. Čert vezmi botu. Schválně jsem si vzal krosky, které jsou už pomalu zralé na výměnu. Ale jak poběžím dál? Vždyť jsem teprve na začátku. Nemohu běžet s jednou nohou na boso. Naštěstí vydržela. Není čas dodatečně kontrolovat, jestli bota do dalšího bahna bude v pořádku. Nic jiného než ta mazlavá černá hmota tu není. Rozdíl je pouze v tom, že momentálně tam nejsme až po kolena.

Běžíme lesem. Že by mi přece jen byla k něčemu moje zkušenost s běháním? Najednou si uvědomím, že přede mnou běží někdo v černém tričku se "znaky" Černých plic. Jasně vždyť je to Sára. Snad to zvládnut se jí držet. Docela to jde. Člověku se hned běží lépe, když je poblíž někdo z týmu. Byť jsem se řadou z nich dnes vlastně viděl poprvé a ještě si pletu jejich jména. Ale ano. Je to Sára. Když dovolíš přídám se k tobě. Vypadá to, že je také ráda, že "v tom není sama". Běžíme z kopce a před námi se objeví voda. Je to přehrada nebo rybník? Je to vlastně jedno. V každém případě nás vytýčení trasy vede přímo do vodního živlu. Nejdříve po pás a pak je nutno i plavat. Úplně se ti zatají dech. Neměl jsem si to triko raději vysvléct, jako kluk přede mnou? Měl bych potom alespoň něco "suchého na sebe". Pozor ve vodě je větev. Volám dozadu. Pozor větev ve vodě, nezraňte se někdo. Sáru už nevidím. Asi kolem mě proplavala, když jsem se zabýval větví. Určitě už běží do kopce lesem nahoru spolu s těmi, kteří mají vodní překážku už za sebou.

Až v později ji znovu potkávám na trati a dovídám se, že voda byla na ni tak studená, až jí museli pomáhat hasiči, kteří byli kolem vody, aby znovu popadla dech. Ale naštěstí vše dopadlo dobře a vydala se brzy za námi. Znovu les, bahno. Přibíháme k dalším překážkám včetně dřevěné stěny, kterou je nutné překonat pouze na jeden pokus. Co děláš? Nevidíš, že čekám až bude trochu místa, po tom co stěnu překoná kolega přede mnou, abych se mohl rozběhnout. Na stěnu jsem "naskočil" a podařilo se mi zachytit se nahoře za podpaždí (modřina mě určitě nemine). Jen tu nohu nemohu přehodit před horní hranu stěny. Dělej! Další pokus nemáš. Na angličáky je ještě času dost (řekl jsem vám, že když nepřekonáš překážku napoprvé musíš udělat na vyhrazeném místě, pod dozorem jednoho z pořadatelů, udělat 30 angličáků? Pak teprve můžeš pokračovat dál). Daří se mi stěnu překonat. Ještě že holky mají alespoň na stěně dva hranoly, o které si o mohou opřít nohu. Je to jediná vyjímka. Na všech ostatních překážkách je čeká to samé co nás.

Znovu běh lesem a jsou tu kolíky v zemi. Sice jsem to netrénoval, ale nemůže být přece problém po nich přeběhnout, bez toho, že byste spadli na zem. Sakra. Vzdálenost mezi kolíky je větší než bych čekal. Padám na třetím. Nebo na druhém?? A prvních 30 angličáků je zde. A pak hned lano a šplh. Samozřejmě zahájení po kolena v bahně. Ještě že lano začíná dvěma uzly. Ten zvon, na který mám zazvonit, až budu nahoře, je na mě nakonec příliš vysoko. Tak dalších 30. A je tu ostnatý drát a úkol plazit se pod ním v bahně s řadou výmolů. Od začátku jsem tušil, že tato překážka přijde a byl jsem přesvědčen, že ji zvládnu bez problémů. Už ležím v bahně a snažím se plazit. "nevystrkujte zadek" "hej ty tam, ne aby tě napadlo se zvednout. Pokračuj pěkně v leže až na konec". Mám pocit že "pole s bahnem" pod ostnatými dráty je snad nekonečné. A k tomu ty drobné kamínky. Zadírají se do kůže na loktech a kolenech. Ne. Nekrvácí to. Vždyť je na tom vrstva bláta. Krvácet to začíná až dále na trati.

Nosíme pytle s pískem, samozřejmě s překonáváním příkopu plného bahna. Překonáváme sítě, lezeme nahoru na skálu za pomoci lana. Taháme nahoru lanem přes kladku pytle. Každý váží snad tunu. " a ne abyste pytel pustili prudce dolů, pouštějte pěkně pomalu". Ručkování, horolezecká stěna, skluzavka zakončená jámou plné vody s bahnem.

Ne chlapče. To jsi špatně pochopil. Není úkolem prolézt mezerou mezi dvěma prkny nad kalnou vodou, plnou bahna. Tvým úkolem je podlézt to prkno, které je v úrovni hladiny. Jasně pěkně se potopit, podlézt. Bože zůstal jsem vyset za rameno. Uf už je to dobré, hlava je z toho "svinstva" venku a můžu se alespoň nadechnout. Znovu příkop plný bahna. A teď ručkování přes madla jako v tramvaji. Samozřejmě otočná. No nic dalších 30. A teď už je oštěp. Ne. Jak to? Neboj dočkáš se. Jen musíš ještě přeběhnout přes most a pak támhle dolů. Zase bahno a nad ním ostnatý drát. Ještě, že je to pole kratší, než to první. Příkop a jak jinak bahno. Konečně oštěp. To jsme přece trénovali. A při posledním tréninku se i dařilo zabodnout oštěp do balíku izolační vlny. A tady je balík slámy. To musí být přece jednodušší. Co je to?? Oštěp je na "špagátu" a je zamotaný. To přece nemůže dosáhnout. Jasně. Nedoletěl. Něco muselo být špatně s oštěpem. Vždyť jsme to přece trénovali. No nic, je to poslední překážka a těch 30 angličáků zvládnu. Co to to za hysterku. Co to kříčí? "Makej" "A počítej nahlas" "Nebo ti mám počítat já". Už abych to měl za sebou. Trhni si "mrcho". Toto byl třicátý. Mohu běžet dál. Cíl je na dohled. Jen přeskočit tu hořící překážku.

Á. Je to.

Na krku se houpe medaile (je úžasná), na ksicht mi někdo přilepil úsměv. Ještě vyfotit. Prosím tě Markéto ! Svět přece musí vědět, jak jsem vypadal po závodě.

Konečně čistá voda. Někdo říkal, že teče jen studená. Nevadí. Nějak to bahno ze sebe musím smýt. Co nesmyla voda, "vezme" ručník. Škoda, že mám jen bílý. Ale ten velký igelitový pytel na tričko a kraťasy jsem nezapomněl.

Vlastně mě nic nebolí. Jen když to bahno je alespoň zčásti dole. Výborný pocit. Zvládl jsem to.

Král je mrtev, ať žije král. Tak se uvidíme v Litovli.

Aroo!!!