Moje "Černé plíce"

Pokud jste zatvrzelý nekuřák či naopak vášnivý kuřák a říkáte si, dál číst nemusím, protože dost bylo vzrušených, nikam nevedoucích diskusí o zákazu kouření u nás, prosím vydržte a pokračujte ve čtení. Nebude to o kouření.

To se tak, slovy hlavního hrdiny filmové klasiky, sešlo pár chytrých lidí a dalo hlavy dohromady. Nebojte se. V tomto případě neudělali "soudruzi z NDR" chybu. Naopak. Protože základem všeho bylo především čisté a nefalšované přátelství, nadšení a touha "vylétnout" výše. No dobře, říkáte si. Ale co to má společného s tebou a potažmo s námi. Dejte mi prosím ještě chvíli čas, k tomu se dostanu.

Ale to musím začít od začátku. Že jsem byl na škole spíše studijní typ, že jsem začal aktivně navštěvovat fitness ve svých téměř padesáti letech, že mě to nečekaných způsobem vtáhlo "do děje", že jsem začal nakonec i běhat. Dobře. Nic nového a světoborného. Takových je nás tisíce, možná desetitisíce. Postupně jsem přidával další a další aktivity, setkával se stále zajímavějšími, aktivními lidmi, kteří mně dodávali novou energii. Ale celou dobu jsem byl přesvědčený, že určitě kvůli tomu nevstoupím do žádného sportovního klubu, A že jich, zejména těch běžeckých, je v našem regionu požehnaně. Proč bych také měl? K čemu mi je klub? Registrovat se můžu přes internet, běhám stejně nejraději sám. Přece se nebudu přizpůsobovat tempu nikoho jiného. To by nemohlo přinést užitek ani jedné ze stran. A plno nových známých jsem na závodech získával i bez členství v klubu.

Změna přišla, když jsem se, hnán touhou dosáhnout vyšších a vyšších met a ukázat, že na to mám, rozhodl přihlásit na Spartana. Hledal jsem někoho, kdo mi řekne, o čem to vlastně je a případně mi poradí s přípravou. Byla vlastně náhoda, že jsem v té době našel na fb (naštěstí neovlivněn vášnivou diskusí o tom, jak nám sociální sítě lezou do života a vtahují nás do osidel "velkého" bratra) odkaz na skupinu, která se připravovala na závody podobného typu v Komenského sadech. A protože to mám nedaleko od svého apartního bytečku (jak jinak nazvat můj byt o velikosti 68 m2, byť o třech pokojích), měl jsem zrovna volná nedělní odpoledne a zima, jako téměř každý rok v posledním období, přecházela rovnou do léta, řekl jsem si: "Zkusím to, tím nemůžu nic pokazit". A tak jsem přišel poprvé, pak podruhé, potřetí a najednou jsme  byl na svém prvním Spartanovi v Liberci už jako člen sportovního klubu.

A tady se dostávám k meritu věci. Jsem členem sportovního klubu Černé plíce. Kdo přišel na tak originální název klubu byste se museli zeptat zakládajících členů, jmenovitě Sáry, Zuzky S. (S. proto, že později se v klubu objevila i Zuzka V., tak abychom si je nepletly) a Daniela. Sára už sice není mezi námi, alespoň tedy fyzicky. Odjela totiž s Ríšou na Nový Zéland. Duší celého klubu, ale byla ještě dlouho po svém odjezdu. Jeho členkou samozřejmě zůstává i nadále. A právě Zuzka V. převzala její štafetu a je nyní novým motorem pozitivních změn zejména v oblasti prezentace klubu a navrhování nových aktivit.

Kdo přišel ještě na originálnější znak v podobě bílých plic na černém podkladě, kdy v jedné je Nová radnice a v druhé Důlní věž se možná ani nedozvíme. Co je však evidentní? Tito zakládající členové mají významný podíl nejen na tom, že klub vznikl, ale i na tom, že jsem se stal jeho součástí. Vdechli klubu totiž duši. A to byl asi hlavní důvod, proč jsem se rozhodl stát jeho členem.

Ano. Máte pravdu. Duši klubu tvoří konkrétní lidé. A právě o lidech Černé plíce jsou. Jsou to vesměs mladí lidé. Já jsem z nich vlastně nejstarší věkem, ale jak doufám, stejně mladý duchem. Nesvazují nás přísné regule a pravidla. Není povinností se zúčastňovat jen vybraných závodů, či stanovených sportovních disciplin. Máme tak cross fiťáky, milovníky extrémních sportů, běžce, milovníky horských pochodů a další. Většina z nás se věnuje více aktivitám a nezaměřuje se pouze na jeden druh sportu. Ale určitě jsme všichni milovníky jednoho místa v Beskydech. A to Lysé hory. Nedáváme si ujít žádnou příležitost k účasti na výslapu, jehož cílem právě Lysá hora je a je jedno, ze které strany k ní přicházíte. V době naší takřka hromadné účasti na závodech Spartan race jsme organizovali výše zmíněné tréninky. Dnes se pravidelně každou středu scházíme u lávky na Slezsko-ostravský hrad (směrem od výstaviště) a pořádáme společné "výběhy". Minulý víkend proběhl první pochod po třech vrcholcích Beskyd v rámci přípravy na B7. A takto bych mohl pokračovat.

A co do klubu přivedlo mě? Především čisté a ryzí přátelství. Možnost společně trávit nejen tréninky, ale zúčastňovat se společně závodů. A těší mě, když vidím, že náš sportovní klub je stále populárnější. Už několikrát se nám stalo, že absolvujete nějaký závod a za vámi se najednou ozve: "Jé Černé plíce. Ale vás přece znám. Říkala mi o vás kamarádka, která vás viděla na závodech minulý měsíc". Samozřejmě popularitu našeho klubu nepřináší jen to, že nás ostatní vidí na závodech nebo tréninku. Ale také výsledky a  myslím, že můžeme bez uzardění říci, že i v této oblasti se nám daří.

A proč moje "Černé plíce"? Protože dnes už mezi ně patřím tělem i duší. Protože mě nikdo z nich doposud nezklamal, nikdo z nich mě ani nikoho jiného nenechal ve štychu. Protože můžu říci, že mezi Černými plícemi dnes mám nejlepší přátele.

A co to má společného s vámi ? Na začátku třeba jen to, že si námi, stejně jako já poprvé, přijdete zatrénovat. Nemusíte se hned stát "Černou plící". Ale pokud jí budete chtít být, je to jednoduché. Chce to jen sportovního ducha a trocha zápalu pro věc. Pravda bude muset zaplatit nevysoký členský příspěvek, napsat alespoň jeden článek ročně na stránky Černých plic a zúčastnit se jakýchkoliv dvou závodů za rok. Ale za to dostanete možnost být členem jednoho z nejlepších sportovních klubů na Ostravsku.

Máte rádi báječné lidi a přátelskou atmosféru, přijďte si s Černými plícemi alespoň zatrénovat.

http://www.cerneplice.cz/