Tento týden se objevilo ve světových médiích mnoho zpráv, které stály za pozornost. Mě nejvíce zaujala zpráva ze Severní Koreje. Strýček Čang Song- tchek už není mezi námi. Pravda můj strýc to nebyl. Jeho nezdárným synovcem byl Kim Čong-un. Přes "optimistické" předpovědi předchozích týdnů, že popraveni byli jen nejbližší strýčkovi spolupracovníci z důvodů hrubého porušení severokorejských zákonů, přišla nakonec řada i na Čang Song-tcheka. A nemůžeme se divit, vždyť to byl, jak se ukázalo (a určitě i "prokázalo"), sukničkář a narkoman. Vzhledem k tak "závažným" obviněním a k tomu, že už zjevně nebyl ve věku, kdy stačí k nápravě použít známé přísloví "ohýbaj ma mamko, dokud jsem já Janko", nebylo určitě jiné řešení "možné". To, že patřil ke spičce politického a mocenského vedení Severní Koreje a mohl tak svého synovce do budoucna ohrozit v jeho mocenských zájmech bylo pro Kim Čong-una jen "třešničkou na dortu".
Znovu se potvrdilo, že podstata diktatur zůstává nezměněna a je jedno pod jakou maskou se diktatura skrývá. Určitě to v průběhu minulého týdne nebyl jediný projev hrůzovlády.
Shodou okolností byl nedávno k vidění v České televizi seriál České století. Poslední díl jeho první řady měl název Zabíjení soudruha. Měli jsem možnost v něm vidět, jak spolu "soudruzi" dokážou vládnout.
Nedávno jsme si připoměli výročí 17. listopadu 1938 a 1989. A v průběhu tohoto týdne vzpomeneme druhého výročí úmrtí Václava Havla.
Všechny tyto konsekvence mě přivedly k tomu, že výše zmíněnou událost považuji za hodna zřetele.
V čele diktátorských režimů dnes již nebývají ani bývalí malíři pokojů, ani dřívejší studenti pravoslavného semináře, ale často např. absolventi středních škol v Bernu nebo vysokých škol v Londýně. Pravda Kim Čong-un k tomu dostal do vínku i nezbytné vzdělání na vojenské akademii.
Podstata děje a výkon moci těmito osobami (slovy prof. Koukolíka - deprivanty) však zůstávají stejné.
Určitě se v tyto dny raději soustředíme na příjemnější věci. Nemyslím tím vánoční shon, ale spíše rozzářené oči našich dětí a blízkých pod vánočním stromkem.
Vzpomeňme však prosím i na ty, kteří zatím ještě k rozzářeným očím nemají důvod.
