Odpoledne mezi velrybami

Určitě každý znáte ty nádherné dokumentární filmy o velrybách. Temně modrá voda a v ní největší současný savec, kterého příroda vytvořila. Nikdy, když jsem tyto dokumentární filmy sledoval, mě ani nenapadlo, že bych něco podobného mohl prožít na vlastní kůži. Proto mě nabídka, strávit 2 dny na Vancouver Islandu, nadchla. Zvláště, když jednou z plánovaných činností byl výlet za velrybami. Již samotná cesta z Vancouvru trajektem na Vancouver Island a dále do Tofina byla jedním ohromným zážitkem. Přesto, že nabídky na Wahle Watching se objevují v každém informačním materiálu Britské Kolumbie, neměli jsme v té chvíli konkrétní představu. Jak ale bylo v informačních letácích uvedeno, vybrat si můžete až na místě.  

Pavel Bandik

Po příjezdu do Tofina a ubytování v hotelu jsme zamířili do nejbližší kanceláře s nabídkou "sledování velryb". Shodou okolností se nacházela v obchůdku s upomínkovými předměty. Po registraci a úhradě jsem byli informováni, že náše loď odjíždí v 15:00 a že je potřeba být nejpozději půl hodiny před odjezdem zpět u registrační přepážky.

Před odjezdem, jsme byli nejdříve poučeni o bezpečnosti a následně jsme byli dotázáni na velikost našeho oblečení. Po dobu celé doby, strávené na moři, jste totiž povinni být oblečeni ve speciálním overalu. Po jeho oblečeni si pak připadáte něco mezi záchranářem a kosmonautem, jen vám chybí patřičná "pokrývka" hlavy.

Když jsem přišli k molu, uviděli jsme nejdříve našeho indiánského kapitána a průvodce. Očekávali jsem, že nás odvede k té největší lodi, která u mola stála. Ale ouha, výlet jsme měli absolvovat na té "lodičce", která se kolébala na moři kousek od místa, kde kapitán stál. V "bárce" bylo v první třetině místo na stání pro kapitána s kormidlem a vysílačkou, za ním dvě dřevěné lavice po dvou místech k sezení a před ním na přídi ještě jedna lavice pro dvě osoby. Přes zářivý úsměv na tváři kapitána jsem přesto nastupovali poněkud z rozpaky. Ale nakonec, vždyť nám říkali, že overal nás chrání nejen proti nepřízni počasí a vodě, ale i proti utonutí.

Samotná plavba předčila všechna očekávání. Věděli jsem, že vijíždíme ze zálivu krytého poloostrovem, na kterém stojí městečko Tofino a pak budeme pokračovat na šiřý oceán. Voda v zálivu byla klidná a připravena na rozříznutí přídí naši lodi. S napětím jsme tak už jen očekávali, až vyplujeme na oceán. V hlavě jsme si promítali obrázky rozbouřeného oceánu a cestujících nahnutých přes zábradlí lodí a krmících rybičky. Jaké však bylo naše překvapení, když jsem zjistili, že i na širém oceánu hladina je sice zčeřená, ale není to způsobeno bouřlivostí vodního živlu, nýbrž přídí našeho dočasného dopravního prostředku. Nejvíce tak na vás působila hloubka prostoru, který se před vámi otevřel. Někde v koutku duše jste si uvědomili, že odtud až někde k Havaji  v podstatě není nic než voda.

Následovala tříhodinová plavba ve vzdálenosti ca 1 - 2 km podél pobřeží a nádhernými zážitky ze sledování velryb, mořských vyder a tuleňů.

Na vlastní kůži jsem poznali, že osobní zážitek se značně liší od toho televizního. Prožitek byl nejen v oblasti neočkávaných vizuálních, ale především hlubokých emocionálních prožitků.