Čistý

Když jsem se ptal, jakou další knihu si přečíst, bylo mi doporučeno, abych si vybral knihu "Čistý" od Andrewa Millera. Doporučení znělo: "přes tři sta stránek a při každé volné chvilce jsem v ní byla zabořená...takže ten pocit, kdy tě kniha chytne, znám". No můžete něčemu takovému odolat? Nakonec přechod od aktuální švédské literatury k literatuře s historickým tématem může být příjemnou změnou. Zároveň dobře napsaný historický román přináší řadu konsekvencí i k dnešku.

Jedinou věcí, které jsem o románu věděl, než jsem jej začal číst,  bylo to, že se odehrává v Paříži na konci 18. století.

Samotný začátek knihy a v něm velice zajímavě zpracovaný popis pocitů hlavního hrdiny z návštěvy Veraislles a obrazný popis prostorů, ve kterých se hlavní hrdina nacházel poprvé v životě, napovídal, že sloh knihy bude barvitý. Často jsem měl pocit, že jsem na stejném místě jako hlavní postava inženýra Jeana Baptiste Barrate a živě jsem si dokázal představit, jak to tam vypadá. A nešlo jen o vizuální stránku, ale cítil jsem i jakési genius loci popisovaného místa.

Díky postavě ministra a jeho pobočníka Lafosse se brzy dozvídáte, že hlavním místem děje bude část Paříže, ve které je umístěn a hřbitov a kostel Neviňátek.  Hlavní linka děje se odvíjí od úkolu "inženýra" odstranit hřbitov a kostel a to pokud možná tak, aby se lidé z okolí hřibotova o tomto úkolu dozvěděli co nejméně, případně aby se o něm dozvěděli co nejpozději. Stejně jako ministr si vlastně nejste jisti, proč byl vybrán právě Jean Baptiste Barrate. Nic o něm nevíte a společně s ním máte pochybnosti, jestli náročný úkol zvládne.

Postupně zjišťujete, že se jedná o nelehký úkol. Ani ne tak pro úkol samotný, ale zejména pro  místo, kde má být realizován, pro historické kosekvence, pro různý vztah místních obyvatel k místu samotnému a pro postavení církve v této předrevoluční době.

Na pozadí děje se objevuje postava otce Colberta. Od počátku to vypadá, že významnou roli bude mít rodina majitele nožířské firmy monsieura Monarda, u které je Jean Baptiste Barrate ubytován. I v případech dalších postav, ať už to byl varhaník z kostela Neviňátek Armand de Saint-Méard, hrobník Manetti a jeho vnučka Jeanne nebo Lecoeur, vedoucí skupiny horníků od Valnciennes, zjišťujete, že autor Andrew Miller dokáže postavy barvitě a zajímavě popsat. Podrobnosti o jednotlivých postavách se dozvídáte postupně.

Musím říci, že zejména díky způsobu a barvitosti vyprávění, jsem se do knihy velice rychle začetl. Napjatě jsem čekal, co přijde dalšího. V jednu chvíli to vypadalo, že se na scéně objeví nějaké tajemné a mýtické bytosti. K mé radosti, se žádné takovéto bytosti neobjevily.

Samotný děj knihy mi už tak barvitý a zajímavý nepřipadal. Jak jsem již napsal, postupně se objevují další postavy a vy více dozvídáte jak o nich, tak o jejich úloze v příběhu.

Najednou jste ale na konci knihy. Víte, zda se inženýrovi podařilo či nepodařilo úkol splnit, ale co dál?

Po přečtení knihy jsem si vlastně nebyl jist, jak knihu hodnotit. Oslovil mě způsob vyprávění a schopnost popsat postavy a reálie. Bohužel k očekávanému dějovému rozvinutí dle mého názoru nedošlo. Dějová linka nadále zůstala postavena "pouze na popisu" úlohy Jean Baptisty Barrata  a ostatních osob, které postupně do děje vstupovaly, při likvidaci hřbitova a kostela Neviňátek.

Přesto doporučuji si knihu přečíst. Můžete si tak o ní udělat vlastní obrázek.

 http://knihy.idnes.cz/cisty.html?___SID=U

http://knihy.idnes.cz/