8 500 km od každodenní reality II.

Tofino. Malé městečko na pobřeží Tichého oceánu, které leží na západní straně Vancouver Islandu. Už samotná cesta k němu vede po silnici, na jejímž začátku Vás dopravní cedule informuje, že toto je poslední benzínová pumpa a další je 80 km daleko. Jedete mezi vysokými zalesněnými kopci a míjíte řeku a nádherná jezera. Přesně takto jste si představoval kanadskou přírodu. Čas od času vás mine auto. Váš mobilní telefon nemá žádný signál. Pokud by se cokoliv stalo, máte dvě možnosti. Čekat na další auto, jehož posádka by vám mohla pomoci nebo se vyšplhat navysoké kopce a doufat, že tam budete mít signál a přivoláte pomoc. Tato myšlenka vám jen na chvíli bleskne hlavou a pak si znovu užíváte tu nádheru, kterou zde vytvořila příroda. Když přijedete k prvnímu motorestu na západním pobřeží, přece jen si ulevíte, že jste cestu bez problémů zvládli a čekáte, kdy konečně uvidíte tichomořské pobřeží. Stále je ale pouze tušíte, protože po celou cestu do Tofina je silnice lemována lesním porostem. Není možné říci lesem, protože se jedná pouze o úzký pruh stromů, ale přece jen za nimi Tichý oceán nevidíte. Jednou dvakrát zahlédnete u cesty informační tabuly o nejbližší pláži, či odbočku k nějakému resortu. Abyste nevyšli ze střehu, pravidelně se kolem cesty objevují značky informující o tom, že na pobřeží hrozí nebezpečí tsunami.  

Najednou jste v městečku. Po levé straně uvidíte typickou zástavbu, nízké dřevěné domy. Po právé straně se objeví první motel a za ním směrem na východ, již uvidíte vysněný oceán. Až později zjistíte, že se jedná o záliv, který je od Tichého oceánu oddělen poloostrovem, na kterém bylo Tofino vystavěno. Z místní architektury na vás dýchne vliv původního indiánského obyvatelstva. Pravděpodobně proto, že je již po sezoně, připadá vám od samotného přijezdu městečko tiché a klidné. Za zálivem znovu spatříte hluboké lesy a typická pohoří.

Kromě koupání na mísních plážích jsou zde nejoblíbenější zábavou wahle watching a baer watching. Máte tak možnost vyjet na oceán a vidět velryby, které se sem vrací z teplejších vod např. od pobřeží Kalifornie, aby se po dlouhé cestě "nakrmily" plaktnonem zdejších vod studených, nebo se vydat na druhou stranu do hlubokých lesů a spatřit medvěda grizlyho, ale i další představitele typické kanadské fauny.

Při výběru kterékoliv z těchto možností zjistíte, že se jedná nejen o nádherný vizuální, ale především o hluboký emocionální zážitek. A to vám místní průvodce, často indián, stejně jako nám při výletu za velrybami, ještě připraví nějaké překvapení. V našem případě přišlo, když průvodce najednou zastavil loď (vzhledem k velikosti plavidla  je tento název poněkud nadnesený)  a ukázal na skupinu asi dvaceti mořských vyder, kterých jste si sami doposud mezi chaluhami nevšimli, se slovy: "Tak to jsem nečekal, že budeme mít takové štěstí". Nemůžete jej podezřívat z promyšleného marketingového tahu, protože celou dobu posloucháte, jak si s kolegy vyměňuje rádiem informace o tom, kde je možné právě vidět velryby, a o vydrách doposud nepadlo ani slovo.

Večer celodenní program ještě umocníte kulinářským zážitkem. Doporučuji  cokoliv z moře. Ať už výborné ryby, kraby nebo třeba mořské plody. Za cenu ca 12 až 14 kanadských dolarů za porci tak získáte nejen výtečnou kvalitu, ale i kvantitu, se kterou už na konci musíte trochu zápasit.

Tak hodně zážitků zítra a klidnou dobrou noc.