Lidová píseň, toť poklad nad poklady. V dnešní době kdy všichni na internetu jenom zíráme, jakou pitomost jsou lidé ještě schopní vytvořit a nabídnout to jako hudbu, cena této komodity stoupla. Ale nepříliš, abychom jí zase tolik nefandili.
Ve změti toho všeho metalu a podobně chmurné, útočné či prostě jinak tvrdé hudby se často přistihuju, jak si zpívám "Na Pankrááci, tam na tom vršíííčku…" a podobně.
A jak si občas nějakou tu písničku prozpěvuju, přicházím na jednu věc, kterou má mnoho lidovek společnou, a to je jakási snaha o "nenucený úvod". Něco jako v tom legendárním videu s Rowanem Atkinsonem: "Důležité je, abyste, když dívka otevře dveře, nevypadal jako naprostý idiot. Nejlepší je předstírat, jako kdyby vaše pozornost byla soustředěna na něco jiného." Většinou to začíná sdělením, že někde něco je. Nějaká zajímavá věc, která se ale zpravidla netýká hlavního tématu písně. Něco jako krátký film, před hlavním programem. No, jenom se na to podívejte, a zpívejte se mnou.
Na Pankráci, tam na tom vršíčku, stojí pěkný stromořadí. Měl jsem holku namluvenou, ale jinej mně za ní chodí. Vidíte to? Napřed něco o stromech a pak skočíme k hlavnímu tématu, jak mu někdo přebral holku. Souvislost? Hm… dál:
Okolo Frýdku cestička, a na ní se zelená travička. Když jsem šel po ní jedenkrát, slyšel jsem tam muzičku pěkně hrát… Tady je ten přechod zvládnutý celkem plynule: cesta, jednou jsem po ní šel a něco se stalo. Dál:
Okolo Hradce, v malé zahrádce, rostou tam tři růže. Jedna je červená, druhá je bílá, třetí kvete modře. Ale potom to skočí k úplně jinému tématu: Jdou vojáci jdou, bože, jaká je to krása… a pak tam máme dvě sloky, kdy je něčí dívka přirovnána ke kobyle. Jako, Hradečáci… nevím v čem vaši předkové jeli, když to dávali dohromady :-D Možná jak to tam ti CK vojáci prohráli s Prusama v r. 1866, tak z toho byli tak zblblí, že si udělali takový hudební sendvič do pochodu, aby jim ta cesta domů utekla :-) Další píseň, tentokrát východněji:
Tam okolo Levoči, tam sa voda točí. Ktorá nemá frajíra, ta ať do něj skočí... V pohodě, tohle dává smysl. U Levoči je bezva maelström, takže která z místních dívek by to chtěla ukončit z důvodu sexuální frustrace, může. Dobrý marketing :-D
Čerešničky, čerešničky, čerešne, vy ste sa mi rozsypali na ceste. Kdo vás najde, ten vás pozbírá, ja jsem včera měla doma frajíra… Okej, rozprava se ztracenými třešněmi, STŘIH, přišel za ní chlap! Samozřejmě můžeme ten předěl zmírnit, že ty třešně rozsypala, jak pospíchala domů, protože byla domluvená s frajírem, aby tam na ni nečekal a ona už šla pozdě, žejo, a těžce to nedávala. Některé věci jsou pořád stejné nehledě na historickou dobu :-D
A teď jednu hodně starou:
Dřěvo sě listem odievá, slavíček v keřku spievá. Máji, žaluji tobě a mécě srdce ve mdlobě. Zvolil sem sobě milú, ta tře mé srdce pilú. Tak vidíte, že i v této středověké milostné básni máme podobný vstup. Napřed info, že na klacku rostou listy a v křaku zpívá slavík. A hned potom skočíme na ten světabol, jak mu holka tře srdce pilúúúú!
Čím to je? Je to součástí naší slovanské povahy, nebo prostě chceme navodit trochu náladičku, než začneme s tím hlavním? Nebo je nám blbé to hned ze startu vyklopit, tak si před hodíme něco z trochu jiného soudku? Nevím, tak nějak to k těm našim písním patří. Asi taky nějakou takovou složím, něco jako:
Na haldě Emě stoupá ze země kouř => Včera mě vyhodili z práce.
nebo
Na Michalu je trolejbusová smyčka => Včera se Janka na Stodolní zlátala jak p*ča.
nebo
Na Lysé hoře je vysoký vysílač => Baník zítra naklepe Spartu jak řízek.
A co vy? Jaké ještě znáte písně, které někde začnou a pak hned uhnou na hlavní téma? Hoďte to kdyžtak do komentářů :-)
