Lži kreacionismu 8: mutace v DNA jsou pouze škodlivé

Už se v naší sérii o základních lžích kreacionismu od Arona Ra přehupujeme přes půlku. Osmý díl polemizuje s tvrzením, že mutace DNA jsou škodlivé a způsobují degeneraci druhů. 

"Mutace jsou genetické poruchy, které se objevují v DNA náhodným a nevědomým způsobem. Stejně jako všechny nehody, i tyto způsobují negativní újmu a destrukci. ...Změny způsobené mutacemi mohou být pouze takové, jaké prodělali lidé v Hirošimě, Nagasaki nebo v Černobylu, tj. smrt, postižení a zrůdnosti. Evolucionisté tvrdí, že že tyto poruchy jsou příčinou vývoje organismů. Nicméně, vědecké důkazy odmítají toto tvrzení, protože všechny pozorovatelné případy mutací živým organismům pouze ubližují."

Kreacionisté trvají na tom, že mutace jsou velmi vzácné a obvykle, pokud ne vždy, s negativním účinkem. Ale faktem je, že převážná většina mutací je zcela neutrální. Musí tomu tak být, podle Národního centra pro biotechnologické informace připadá na jednu lidskou zygotu průměrně 128 mutací. Takže zřejmě, v řeči kreacionistů "velmi vzácný" znamená "více než sto na osobu od okamžiku početí". Protože těmito mutacemi to pouze začíná. Naše buňky mutují více než třicetkrát v průběhu našeho života a některé z následných mutací mohou být přeneseny na naše potomky, zpravidla se projevují jako to, co považujeme za rodinné rysy (podobnost rodičů a jejich dětí).

Je obtížné najít jednu pevně danou sadu čísel od jakéhokoliv odborného pracoviště, která by udávala, kolik mutací je přínosných a kolik škodlivých, protože jsou určovány proměnnými podmínkami prostředí. Nicméně, panuje obecná shoda, že obojího je zhruba stejně s tím, že škodlivé mutace bývají  trochu více běžné. Také se znatelněji projevují. Ale existuje spousta případů, kde byla identifikována jednoznačná výhoda ověřitelně spojená s určitou mutací.

"Všechny mutace, které se u lidí vyskytují, mají za následek fyzické deformace, jako albinismus, mongolismus, liliputánství, či nemoci jako např. rakovina."

Tohle není úplně pravda. Například jedna rodina z vesnice Limone Sul Garda v severní Itálii má mutaci, která jí umožňuje lépe snášet HDL cholesterol. Díky tomu nikdo z této rodiny, kam až paměť sahá, navzdory velmi rizikovým stravovacím návykům neměl infarkt. Tato mutace byla vysledována k jednomu společnému předkovi, který žil na začátku 18. století a rozšířila se na tucty jeho potomků. Genetické vzorky z této rodiny jsou nyní předmětem výzkumu v oblasti léčby pacientů se srdečním onemocněním.

Jiným příkladem nové variace je mutace glykoforinu A v somatických buňkách, která byla zjištěna u některých Tibeťanů, což jim umožňuje déle pobývat v nadmořské výšce nad 2000 m bez toho, aby u nich propukla apoplexie, "výšková nemoc". Jiná, ale podobná mutace byla zjištěna u domorodců žijících v Andách.

Jiným příkladem je mutace CCR5-delta 32. Tu má asi 10% bělochů evropského původu, ale ve střední Asii je jen u 2% obyvatel a ve východní Asii, Africe a mezi původními obyvateli Ameriky se vůbec nevyskytuje. Zdá se, že se objevila a stala relativně běžnou mezi bílými Evropany přibližně před 700 lety, evidentně jako následek dýmějového moru, což je dalším příkladem přírodního výběru, který umožňuje dominanci jednoho genu v měnícím se prostředí. Je v každém ohledu neškodná či neutrální a má jednu výhodu. Podle Science-Frontiers.com, pokud tuto mutaci někdo zdědí od obou rodičů, měl by být vysoce odolný, ne-li přímo imunní vůči AIDS.

Podobně i populační genetika považována za příčinu toho, že srpkovitá anémie mezi afroameričany postupně mizí.

Jako další příklad se nám podařilo identifikovat vzrůstající populaci tetrachromatických žen, které jsou schopné vizuálně vnímat běžně neviditelnou část ultrafialového spektra.

V Německu žije rodina, jejíž příslušníci jsou neobvykle fyzicky silní. Avšak v jednom případě jedno z jejich dětí se narodilo s dvojitou kopií anti-myostatinové mutace, kterou měli oba jeho rodiče. Výsledkem je malý Herkules, u kterého byly zjištěny už ve stáří pouhých několika dní po porodu neobvykle dobře vyvinuté svaly. Ve čtyředh letech už měl dvojnásobek svalové hmoty oproti normálním dětem a o polovinu více tuku. Farmaceutická syntéza této mutace je v současnosti zkoumána za účelem potenciálního využití při léčbě svalové dystrofie.

Pak tady máme rodinu z Connecticutu, u které byly zjištěny nadměrně husté, téměř nezničitelné kosti. Tým lékařů z Univerzity v Yale identifikoval mutaci genu, který byl předmětem starší studie. V té její autoři ukázali, že nízká hustota kostí může být způsobena mutací, která tlumí funkci genu zvaného LRP5. Z toho odvodili, že jiná mutace by mohla stimulovat funkci LRP5, což by vedlo k opačnému fenotypu a tím i vyšší hustotě kostní tkáně. Podle vědců mají členové této rodiny tak silné kosti, že se mohou směle měřit s postavou ve filmu Nezničitelný od Bruce Willise.

Všechny tyto případy konkrétně identifikovaných mutací, které jsou jasně přínosné a které se pronikají do genofondu přírodním výběrem. Toto je neoddiskutovatelný důkaz probíhající evoluce u lidí. Podařilo se nám však identifikovat přínosné mutace i u mnoha dalších druhů.

"Dalším důvodem, proč je nemožné, aby mutace způsobovaly vývoj živých organismu je to, že mutace nedodávají žádnou novou genetickou informaci. Mutace pouze náhodně míchají existujícími genetickými ingormacemi, jako když mícháte karty. Jinými slovy, mutace nezavádějí žádnou novou genetickou informaci."

Evoluce živé přírody je analogická k evoluci jazyka. Tak například existuje několik jazyků založených na římské abecedě, která má 26 písmen. Tím, že tato písmena skládáme do různých řetězců, přibylo např. v angličtině od 5. století několik tisíc nových slov a mnoho jich je úplně nových. V genetice se uplatňuje stejný princip. Existují miliony pojmenovaných a klasifikovaných druhů a všechny jsou založeny na proměnném uspořádání řetězce pouhých čtyř chemických látek.  

Jiný příklad: Víme, že španělština, italština, francouzština a portugalština se vyvinuly z latiny, cože dnes už prakticky mrtvý jazyk. Každý z těchto novějších jazyků vznikl na základě pomalého hromadění drobných změn. Tak se latina diferenciovala do dialektů, které se stále více odlišovaly až do bodu, kdy obyvatelé Říma již nemohli srozumitelně komunikovat s Pařížany či Španěly.  

Podobně, kdybychom vzali původní latinsky hovořící populaci, rozdělili ji do oddělených skupin a nechali je v izolací po několik století, je možné, že si i potom budou rozumět, nebo se jejich jazyky stanou vzájemně nesrozumitelnými. Nebudou však hovořit italsky či rumunsky, protože identické slovní zásoby se dvakrát po sobě neobjevují. 

Stejně to funguje i v biologii. Mutace jsou stupně variace, které jsou obvykle drobné, ale hromadí se. Normálně jsou neškodné a občas i přínosné. Jakákoliv změna v informaci znamená novou informaci, která předtím nebyla přítomna a tudíž ji můžeme považovat za "novou". Jenomže u mnoha typů známých mutací se vyskytují dodatky či duplikace, stejně jako jejich vyrušení a podobně. Takže ano, genetický materiál může být přidán nebo odebrán. Ale jestli byla "informace" dodána nebo ztracena, to nedokážeme určit, protože kreacionisté nám neřeknou, co podle nich ta "informace" je nebo jak se dá měřit. Pohotově prohlásí (jako kdyby to bylo někým potvrzeno) že je potřeba více "informace" na vytvoření ptáka než na vytvoření dinosaura. Když se jich zeptáte, o kolik víc informace je třeba, zmlknou. A když požadujete data, která by potvrzovala jejich tezi, změní předmět debaty.

"Zatímco velmi jednoduchá struktura bakterie obsahuje 2000 různých proteinů, lidský organismus má 100 tisíc proteinů. Takže 98 tisíc nových proteinů se musí objevit, aby se bakterie vyvinula v člověka."

"No, ve skutečnosti máme nějakých250 tisíc proteinů, které kóduje 25 tisíc různých genů. Ale víte co? Zrno rýže má 40 - 50 tisíc genů! Dovedete si představit takové množství u jednoho zrnka rýže? Co s tím?

Ahoj, jmenuju se Crystal. Vystudovala jsem Texas A&M University v oboru zemědělské správy a vývoje s důrazem na genetiku a biochemii. Také jsem pracovala ve výzkumných genetických laboratořích v univerzitním campusu.

Když se vědci začínali zabývat genetikou a lidským genomem, očekávali, že najdou třikrát více genů, než kolik jich pak našli. 20 - 25 tisíc genů, které jsme identifikovali, to je jen asi 2x víc než má žížala. Navíc existuje jeden druh měňavky, který má 200 krát více genů než člověk.

Ježík má asi 21 tisíc genů a nejde o žádnou odpadní DNA, což je zajímavé, protože u lidí je 95% DNA odpadní.

Jednou z věcí, kterou se nyní vědci zabývají je zjistit, co to je zbytková DNA a jaký má účel, pokud má nějaký. Jedna z posledních studií naznačuje, že žádný nemá.  Vědci vytáhli 2,3 milionů písmen myší DNA a porovnali je s myší, u které znali kompletně celou DNA. Zjistili, že mezi oběma řetezci není vůbec žádný rozdíl, oba se shodují."

Přírodní výběr eliminuje škodlivé mutace a vybírá ty přínosné, avšak ty neutrální, které nezpůsobují vůbec nic, se hromadí jako odpad.

Tyto mutace, ačkoliv jsou zdánlivě náhodné, se vyskytují pravidelně v časovém rozpětí mnoha generací. Relativně rychlý sled mutací v mitochondriální DNA je dalším dokladem delších časových úseků v matrilineární historii organismu. DNA nám také pomáhá při tvorbě rodokmenů, protože obsahuje určitý záznam o zděděných mutacích, který se dá porovnávat mezi příbuznými. Stejně jako soudem nařízený test otcovství může pozitivně identifikovat vaše bezprostřední předky, hlubší analýza genomických sekvencí může určovat vzdálenější předky. Čím je hlubší, tím vzdálenější příbuzenství můřeme sledovat, dokonce i příbuzenství druhů téhož rodu, nebo rodů téže taxonomické čeledě a čeledě v rámci téhož řádu.

Právní rozsudky bývají založeny na přesvědčivosti důkazů a genetické důkazy jsou tak spolehlivé, že stačí ke stanovení trestu smrti, či osvobození bez toho, aby byly potvrzeny jiným druhem důkazu. Takže otisky mutací v molekulární fylogenezi jsou nejen kvalitním důkazem evoluce, ale počítají se i za důkaz v právnickém pojetí. 

Původní video: