Ztracený svět vánoc?

Když jsem byl dítětem, na vánoce jsem se strašně těšil. Byly pro mně spojeny nejen s dárky, ale i zvláštní tajemnou až mystickou atmosférou. 

Když jsem se stal dospělým člověkem, těšení na vánoce mně neopustilo. Od jisté doby jsem však stále častěji začal o vánocích dostavovat pocit zklamání. Kouzelná atmosféra vánoc se v mém vnímání začala rok od roku stále více vytrácet. 

Přemýšlel jsem proč. Jedním z důvodu je fakt, že idylické pohádkové vánoce z pohlednic Josefa Lady se stávají stále více  minulosti. Sníh na vánoce jistě nebyl ani tehdy pravidlem, ale bílé vánoce se přesto alespoň každý druhý či třetí rok i v nejteplejších částech Čech a Moravy vyskytovaly. Vzpomínám, že naposledy u nás sníh na štědrý den ležel již před 18 lety a to je již hodně dávno. Dnes venku již třetí den prší a teplota je 10 stupňů. I to ukazuje, jak klimatická změna rychle posupuje.

Budou tady ale i důvody jiné. Mění se duch doby a v něm staré duchovní svátky vánoc ztrácejí svojí sílu, tak jako ztrácí svůj vliv křesťanství. Ježíš Kristus se v prosinci nenarodil. To ví i představitelé církve. Slavení narození Krista na závěr prosince bylo zavedeno ve 4.století v Římské říši z politických důvodů. Šlo o to, přebít mezi lidem populární pohanský svátek saturnálií křesťanským obsahem. 

Přesto však má slavení svátku v tomto období hluboký smysl vycházející z přírodního cyklu. Slovo vánoce se skládá z předpony va a koncovky noce. Upozorňuje na období v roce, kdy jsou dny nejkratší a dny nejdelší. Tedy na období okolo zimního slunovratu. Již dávno v předkřesťanském období lidé pochopili, že v přírodě se jedná o období spočinutí, klidu a využívali tohoto času ve zvýšené míře k meditaci, duchovnímu rozjímání. 

Bohužel s příchodem materialistické doby jsme na tuto spirituální dimenzi vánoc začali stále více zapomínat. Převážil konzum, mnohdy neřízené obžerství. Je tu i  zvyk, který je jistým pokračováním kultu obětování a který je v rozporu s ideou vánoc jako svátku lásky a milosrdenství. Mám zde na mysli zabíjení vánočních kaprů, které významně negativně poznamenává předvánoční atmosféru a vrhá jistý temný stín na celé svátky. 

Dnes jsou vánoce poznamenány navíc covidovou epidemií. Počty nakažených nejen v ČR strmě rostou a blíží se rekordním hodnotám, v Anglii se šíří nový zmutovaný virový kmen a ani mnohé další zprávy ze světa v tomto vánočním čase nejsou zrovna pozitivní. 

A přesto je tu naděje. Okamžik zimního slunovratu je bodem zlomu. Slunce se opět začíná vracet svět a nakonec převládne nad nocí a přichází jaro. Podobně je to i s dějinami světa. Mnohým se může zdát, že období duchovní zimy, věk temnoty a egoismu tu bude trvat věčně. To proto, že z dějepisu zná jen posledních 6000 let, kdy vládl na zemi dostředivý vliv živlu zemi. V dávnější minulosti zde byly však i doby jiné, kdy lidé mezi sebou neválčili a žili po tisíciletí v míru. Byly to éry zlatého věku, duchovního jara, které se vždy dostavily po érách úpadku duchovní zimy se stejnou jistotou, s jakou v přírodě období jara střídá období zimy.