Zrod římského impéria

„Nakonec přijde čtvrté království, silné jako železo. Železo totiž vše rozbíjí a drtí, a jako železo vše rozbíjí, tak bude i ono království vše rozbíjet a ničit. A že jsi viděl nohy a prsty zčásti hliněné a zčásti železné znamená, že to království bude rozdělené. Bude však mít v sobě něco ze síly železa, neboť jsi viděl do té obyčejné hlíny přimíšené železo. Prsty nohou zčásti železné a zčásti hliněné znamenají, že to království bude zčásti silné a zčásti křehké. A že jsi viděl železo smíšené s obyčejnou hlínou znamená, že se lidská pokolení budou mísit, ale držet spolu nebudou, tak jako železo nedrží s hlínou.“

Toto je část starozákonního Danielova proroctví, které je všeobecně vykládáno, jako obraz Římského impéria a jeho následníků až do současnosti. Ač Římska říše zanikla již před mnoha staletími, její dědici se stále snaží hrát dominantní roli ve světě. V dnešní době jsou to hlavně Spojené státy Americké s centrem ve Washingtonu a New Yorku-největší imperiální mocnost moderní doby, dědic říše na Západě. A pak zčásti i její hlavní geopolitický soupeř na Východě Rusko-dědic říše na Východě s centrem v Moskvě, kterou nazval car Ivan III v 15.století třetím Římem.

Daniel ve svém proroctví hovoří o síle železa a slabosti hlíny. Síla železa představuje vojenskou moc, kterou Řím disponoval, stejně jako jí disponují i dnešní velmoci. Hlína symbolizuje slabost Říma. Tou byla slabost římské společnosti libující si v alkoholu, obžerství, luxusu, sexuálních a jiných výstřednostech, které mají svojí obdobu v dekadenci současné konzumní společnosti i v šíření umělého multikulturalismu.

Vypravme se nyní do dějin Říma, který dal světu mimo jiné Římské právo, které rozhodujícím způsobem ovlivnilo vznik kontinentálního evropského práva a také latinu dodnes používanou především v katolické církvi a lékařství. V době Říma vzniklo křesťanství a ve "věčném" městě začal sídlit papež. 

Legenda o vzniku Říma

Tak, jako i u jiných význačných měst, tak i u vzniku Říma stojí legenda. Vypráví o jednom z hrdinů Trojské války mezi pevninským Řeckem a maloasijskou Trojou Aeneovi. Aeneus, syn dardanského krále a řecké bohyně Afrodity bojoval statečně po boku Trojanů. Po porážce Troje se vydal na příkaz boha Dia na sedmiletou cestu na Západ.

Nakonec se usadil na břehu řeky Tibery v Itálii. Zde se oženil s dcerou místního krále Latina Lavinii a podle jména své manželky založil i město. Aeneův syn Askanius, zvaný též Iulus (od něj odvozoval svůj původ rod Iuliů, z nějž pocházel Caesar), založil pak město nové, Alba Longu, přímého předchůdce Říma. 

Za samotné zakladatele Říma jsou považováni dva bratři: Romulus a Remus. Pověst vypráví, že byli syny kněžky Rudy Sylvie, která slíbila věčné panenství, podlehla však bohu války Marsovi. Děti na Kapitolu odkojila vlčice a poté je vychoval místní pastýř. Když vyrostli, rozhodli se na jednom z pahorků poblíž města Alba Longy založit město nové. Pohádali se však mezi sebou o jeho jméno. Během hádky Romulus zabil Rema. Město tak dostalo název Roma-Řím.

Zda je příběh skutečností, či fikcí nevíme. To co je však na příběhu důležité je jeho symbolika. Je v ní přesně vyjádřena  povaha a osud Říma, včetně jeho následníků až do současnosti. Jen tak mimochodem. Podle jiných legend také jiná důležitá města byla založena uprchlíky z Troje. Jméno Paříž je dáváno do souvislosti s trojským princem Paridem. Londýn pak byl založen Trojanem Brutem.

Královský Řím a Etruskové

Za datum založení Říma je pokládán 21.duben roku 753 př.n.l. Postupně se město z jednoho pahorku rozrostl na město sedmi pahorků. Řím se stal městským státem, kterému vládli králové až do roku 509 př.n.l. Legendy hovoří o sedmi vládcích. Někteří z nich byli etruského původu. Řím měl na svém počátku do značné míry etruský charakter.

Etruskové byli tajemným národem obývajícím severní a střední Itálii. O jejich původu se vedou spory. Bývají zařazováni mezi Mořské národy, které na konci 2.tisíciletí př.n.l. rozvrátili mocné středomořské státy: říši Chetitskou, Mykény, fénické městské státy a ohrožovali i Egypt a jako Filištíni Izraelity. Herodes viděl původ Etrusků v Maloasijské Lydii.(podobnost s příběhem o Aeneovi).

Etruskové sami sebe nazývali Rasseni. Toto jméno je pozoruhodné tím, že původní označení Ruska bylo Rassenia. To může být indicií o původu tohoto národa na území dnešního Ruska. Existuje i názor, že slovo Etruskové vzniklo z Et-Rus- kové, osvícení rusové=lidé vysoké duchovní kultury.

Římský spisovatel Livius napsal ,,Etruský národ je jako žádný jiný oddán náboženským obřadům proto, že vyniká v umění kultovním". Původ etruského náboženství popisuje tato symbolická legenda ,,Jednoho dne došlo při orbě u řeky Marty k neobvyklé události. Z čerstvě vyorané brázdy vyšla božská bytost - vzhledem chlapec, moudrostí stařec. Křik vylekaného oráče přivolal lukumony, etruské velekněze. Stařecké dítě jim vyzpívalo svatá naučení, kterým uctivě naslouchali a zaznamenali, aby je předávala z pokolení na pokolení.
Po zjevení klesla bytost mrtva do brázdy. Tato bytost se nazývala Tages a byla synem Genia a vnukem nejvyššího boha Tinia.“
Oráč se jmenoval Tarchón a byl považován za praotce všech etruských městých států, později sjednocených ve svazku dvanácti. Tato města přísně dodržovala svatou víru zjevenou Tagem. Šlo o sbírku posvátných spisů. 

 Etruskové věřili v hlubokou provázanost všech živlů. Učili, že všechno na zemi je začleněno do neúprosného a nezměnitelného rytmu vesmíru. Tak jako jiné duchovní kultury, tak i Etruskové pochopili dualitu všeho (hmota-duch, dobro-zlo) a zároveň čtvernost všeho. Rozdělili hmotu a ducha na čtyři živly: zemi, vodu, oheň a vzduch. Učili, že veškeré dění je předurčeno. Byli mistři v čtení různých znamení, kterých je plno v našem každodenním životě, pokud jsme dostatečně pozorní. Toho využili pro předpovídání budoucnosti. Etruské Sybily byly proslulé i v daleké cizině.  Žádné etruské město nevzniklo jako nahodilé. Etruské město, založeno dle zákonů posvátné geometrie, platilo za nepatrnou buňku světového řádu. Veškerá půda, pozemky a plantáže podléhaly rovněž posvátným zákonům. 

Etruskové jako první spojili města a přístavy soustavou dobře udržovaných silnic. Každé město mělo monarchistickou vládu. Vládnoucí vrstvu tvořili šlechtické rody. Král a kněz v jedné osobě představoval nejvyšší politickou a náboženskou autoritu. Tento úřad byl ve starší době pravděpodobně dědičný, později však byl vymezen na jeden rok.

Etruskové zanechali po sobě skvělé odvodňovací systémy, vyřešili problémy kruhové klenby, kupole, jíž Řekové nepoužívali. Vynikli ve zlatnictví filigránskou prací, zdobením šperků granulemi zlata. 

Etruskové přinesli i nové oblečení. Ženy nosily elegantní, přilehlé šaty. Byly pečlivě učesány a nosily cenné šperky. Oděv byl bohatě zdobený a vyšívaný. Muži nosili přepásanou kazajku sahající po kolena - tuniku, přes kterou měli přehozený plášť - tebennu. Na rozdíl od jiných národů si Etruskové zakládali na obuvi.

Etruskové však neměli jen kladné stánky. Trpěli stejným nešvarem, jako okolní národy. Prováděli zvířecí oběti. K lovu zvířat využívali magii, zvířata doslova očarovali. Vedli války s cílem rozšířit své území. Bojovali nejdříve s Řeky  o kontrolu nad Středozemím. Později s Římem, který se vymanil z jejich područí. Tento střet byl pro ně nakonec osudový. Etruskové podlehli a odešli z dějin. Římané se však inspirovali jejich právním systémem, který se stal základem římského práva, používaného v modifikované podobě dodnes a přijali řady jejich zvyků ( zábavy, bankety, divadelní představení atd). Náboženství Etrusků však muselo být zapomenuto. Ranný křesťanský autor Arnobius kolem roku 295 ve spise Proti pohanům napsal.:,,Etruterie platila za rodičku a matku pověr."

Počátky římské republiky

Po vyhnání posledního etruského krále se stal Řím roku 509 př.n.l. republikou.

Polybios, řecký historik a učenec, popsal římskou republiku jako kombinaci monarchie kterou reprezentovali magistrátské úřady, aristokracie reprezentované římským senátem a demokracie reprezentované lidovými sněmy. Vládu ve státě vykonávali dva každoročně volení konzulové, kteří disponovali nejvyšší výkonnou mocí, byli veliteli vojska a stáli na vrcholu soustavy magistrátských úřadů. Jejich volba náležela lidovému shromáždění. Římský senát, shromáždění urozených, hrál významnou roli, nicméně až do doby císařství nedisponoval zákonodárnou pravomocí. Moc senátu vycházela především z jeho autority. Vedle něho existovalo lidové shromáždění, které bylo rovněž důležité, neboť rozhodovalo o válce a míru, schvalovalo zákony a vykonávalo soudní moc. Ústřední místo římské republiky představovalo Forum Romanum, které sloužilo k politickým, náboženským i společenským schůzím a setkáním.

 Moci se zpočátku ujala úzká bohatá elita urozených patricijů vládnoucí neplnoprávným plebejům a nesvobodným otrokům. Mezi plebeji a patricii došlo ke konfliktu, který vedl k zrovnoprávnění plebejů, kteří dostali stejná politická a občanská práva jako patriciové. Jejich reprezentantem se stal Tribun lidu, volený úředník který hájil práva plebejů a měl právo Veta vůči rozhodnutí nejvyšších orgánů v zemi.

I přes zrovnoprávnění plebejů se k moci podařilo k nejvyšším úřadům dostat jen několik nejbohatších plebejských  rodin. Vytvořil se tak systém, jehož nejbližší obdobou dnes je systém v USA. Formální demokracie, fakticky však vláda finanční oligarchie, kdy nejvyšší úřad může obsadit jen ten za nímž je obrovské finanční zázemí.

Zrod římské říše

Řím postupně rozšiřoval hranice svého území. Po odražení útoku Keltů, kteří dočasně dobyli Řím obsadili Etrurii a celou severní Itálii.

Poté zaměřili svou expanzi na jih, kde se nacházelo mnoho řeckých měst, které si Řím podrobil též a sjednotil celou Itálii. Z té doby pochází známé rčení „Pyrrhovo vítězství“. Pyrrhos byl Řek , který se postavil do čela koalice řeckých měst v Itálii. V několika bitvách Římany porazil, nakonec však válku s Římem prohrál a musel se vrátit zpět do Řecka. Řím Řeky porazil, převzal však jejich kulturu, filozofii i náboženství. Řečtí bohové se stali předlohou bohů římských.

Itálie byla sjednocena pod Římskou vládou a stala se konkurentkou jiné sílící velmoci ve Středomoří-Kartagu. Nastalo období Punských válek. První válka skončila vítězstvím Říma a obsazením Sicílie.

Do historie však vstoupila hlavně ta druhá spojená s osobou jednoho z největších vojevůdců historie-Hannibalem. Hannibal v čele vojska Kartaga nejdříve obsadil surovinově bohatou Hispánii-Španělsko a poté během náročného pochodu na slonech překročil Alpy a napadl Itálii ze severu. Uštědřil Římu několik velice těžkých porážek a oblehl i Řím. Vojsko Kartaga se však dlouhými boji vyčerpalo a Hannibal musel z Itálie odplout. I druhá válka skončila vítězstvím Říma.

Té třetí předcházel mnohokrát opakovaný výrok římského senátora Cata  „Ostatně myslím, že Kartágo musí být zničeno“. V roce 147 př.n.l. římské vojsko Kartago srovnalo ze zemí.

Proč prohrálo zrovna Kartágo? Jedním z důvodů byl barbarský zvyk lidských obětí prvorozeného dítěte. Každá kultura něco takového praktikující se vnitřně oslabí a nakonec je zákonitě zničena. Aztékové by mohli vyprávět.

Řím se stal pánem Středomoří. Ovládl severní Afriku, Hispani a začal své území rozšiřovat na východ na Balkán, do Řecka a Asie. Zrodilo se římské impérium, které vycházelo jak ze síly římskych zbraní, tak z praktických a organizačních schopností, které byly Římanům vlastní. 

----pokračování příště----