Životy minulé a životy budoucí

Jak je možné, že tolik lidí tvoří zlo a v životě se jím daří dobře? Jak je možné, že jiní hodní lidé neustále čelí protivenstvím osudu?

koloběh životůz internetu

Když položíte tuto otázku křesťanskému knězi, odpoví vám Nevím.

Jeho neschopnost na otázku odpovědět je důsledkem události, která se stala roku 553 v Konstantinopoli. Církevní koncil hlasováním rozhodl, že myšlenka reinkarnace bude vyškrtnuta z učení církve. Příslušný výnos koncilu zněl : Hájí-li někdo vybájenou preexistenci duší a jejich fantastické obnovování z toho vyplývající — ten budiž v klatbě.

Církev tímto rozhodnutím se vzdala toho, co je základní součástí každé čisté a hodnotné duchovní nauky a náboženství. Tedy učení o převtělování- koloběhu životů a nauky o karmě- zákonu odrazu, jako principu univerzální kosmické spravedlnosti.

V tomto článku se chci věnovat této důležité otázce podrobněji. Začnu vědeckými důkazy existence reinkarnace. Poté na základě učení  filozofa Josefa Zezulky o čtyřech vývojových fázích bytosti popíši putování bytosti od viru k nejvyšší dokonalosti- cestě na které jsme nyní přesně uprostřed. Stručně se budu věnovat objevům, které přináší nejen moderní psychoterapeutická technika regresní terapie. Na závěr napíši něco o poněkud tajemném pohledu do naší budoucnosti- progresivní terapii.

Důkazy převtělování

První důkaz představují spontánní vzpomínky lidí na své minulé životy. Jsou sice zřídkavé, ale vyskytují se a to hlavně u malých dětí. Autenticita vzpomínek byla již několikrát také ověřena.

Ve světovém tisku nalezneme o těchto jevech dostatek informací. Z mnohých uvedeme např. časopis "Echo planety" č. 19/1989, kde se v článku "Zázraky Země zázraků" dočteme o malém Titu z Indie, který o sobě prohlašoval, že je Suresh Varma, majitel obchodu, přitom jeho hlas neuvěřitelně zhrubl, jako by byl opravdu dospělý muž.
Tvrdil, že jeho manželka se jmenuje Uma. Popsal scénu, jak a kde byl zastřelen. Poté upadl do hysterie, házel po rodičích talíře a křičel na ně, že "nejsou jeho rodiče". Vylekaní rodiče Shanti a Mahavir Prasad vyhověli dítěti a odjeli s ním do třináct kilometrů vzdálené vesnice, kde měla údajně žít jeho manželka. Ke svému překvapení opravdu našli na udané adrese ženu jménem Uma, která jim potvrdila, že před pěti lety ovdověla a její muž byl skutečně zastřelen. Všechna dítětem uvedená fakta odpovídala skutečnosti.
Malý Titu hledal svůj "Fiat" a velice se rozhořčoval nad tím, že mu ho prodali. Tento případ upoutal pozornost vědců. Zjistili zajímavou skutečnost: v místě údajného průstřelu hlavy měl malý Titu viditelné mateřské znaménko. Potvrdilo se, že na přibližně stejném místě byl skutečně zraněn i zesnulý Suresh Varma.
Na prověření podobných případů byly vytvořeny speciální vědecké komise. V knize "Reinkarnace - 20 ověřených případů vzpomínek na předešlé životy" americký lékař - psychiatr virginské univerzity prof A. Stevenson podrobně popisuje 20 případů: 7 v Indii, 3 na Cejloně, 2 v Brazílii, 7 na Aljašce (u Eskymáků) a jeden v Libanonu. Také prof. Stevenson našel v 18 případech na tělech dětí "viditelné" stopy předcházejícího vtělení. Děti měly charakteristická znamení na kůži v těch místech těla, kde došlo podle jejich tvrzení k vážnému poranění. Jinak se tyto děti většinou vyvíjely normálně a po pátém roce na své zážitky z minulých životů zapomínaly.

Dalším zdrojem důkazů jsou vzpomínky vyvolané hypnózou či jinou technikou, kterou se dostáváme do podvědomí, kde jsou tyto vzpomínky uložené. Tyto techniky se dnes většinou označují jako regresní či hlubinná terapie ( podrobněji později ).

Dnes již známe statisíce případů regresních terapií, při nichž lidé začínají hovořit jazyky, které nikdy předtím neznali, identifikují se s osobami, o nichž historie mlčí, ale jejichž identitu lze často skutečně ověřit.
V r. 1992 při natáčení vědecko-populárního filmu "Reinkarnace" jsme zdokumentovali mimo jiné případ člověka, kterého jsem uvedl do fázového stavu tvůrčí extáze a on uviděl obrazy ze svého předposledního života. Vyprávěl nám, jak sloužil u Lva Tolstého, známého ruského spisovatele, v Jasné Poljaně. Uvedl své jméno, příjmení, jména dětí i své manželky. Skupina historiků spolu s filmovým štábem našla záznamy o těchto osobách a verifikovala tak jeho tvrzení.

Z http://duchovno.doktorka.cz/vedecky-vyzkum-reinkarnaci/

V hypnotické regresi můžeme dojít až k okamžiku vzniku vesmíru, kde je  počátek všeho i nepřesně obrazně řečeno jiskry čistého vědomí, která  potom jako stále se zdokonalující  bytost prochází mnoha a mnoha životy ve kterých střídá období života tělesného a života bez těla, tak jako v tomto životě střídáme fázi bdění a spánku.

Rostlinné životy

Pouť životy začíná bytost jako nejjednodušší virus, mající pouze jedinou vlastnost. Vědomí svého bytí odděleného od celku. Postupně se zdokonaluje v řadě rostlinných životů až k té nejdokonalejší rostlině. V těchto životech se ještě aktivně příliš neprojevuje. Je zaměřena do sebe a učí se vnímat pestrou paletu vnějších vlivů a v omezené míře se jím přizpůsobovat. Toto je první ze čtvrt vývojových fází, kterou filozof J.Z. nazval období pasivního vývoje a pasivního životního projevu.

Zvířecí životy

V druhé životní fázi zvířecí se již začíná projevovat zvýšená životní aktivita. Bytost se zde rodí do zvířecích životů začínajících někde od nálevníka a končící až v lidských zrodech. Učí se rozhodovat, aktivně vyhledávat potravu, aktivně se přizpůsobovat vnějším podmínkám. Zkušenosti které získává vedou k zvyšování inteligence a složitosti bytosti. Zároveň se zvyšuje i četnost chyb, kterých se dopouští. Ke slovu pak přichází zákon karmy, díky kterému se životní chyby vyrovnávají v dalších životech. Zvířecí fáze je obdobím životní aktivity, ale stále ještě pasivního vývoje.

Lidské životy

Jednou  každá bytost dojde ve vývoji až k člověku. V řadě prvních zrodů je stále  ještě spíše zvířetem- převládají u něj zvířecí pudy a sebestředné materialistické myšlení, i když jeho inteligence a možnosti  jsou proti zvířatům již vyšší.  Chyby kterých se člověk ve svém životě dopouští, ale díky velké složitosti bytosti oproti zvířatům se výrazně násobí. A tak právem můžeme člověka nazvat nehorším a nejkrutějším tvorem v přírodě. Zesiluje tak i zákon karmy, jehož projevy dobře vidíme v těžkých osudech jednotlivců či celých etnik po celou známou dobu lidské historie.

Někdy kolem poloviny lidských zrodů  se začíná probouzet v lidech nová vlastnost. Člověk si stále více uvědomuje, že svět je mnohem víc než nám ukazuje pár omezených smyslů. Vyhledává duchovní nauky, zpočátku naivní, ale postupně stále dokonalejší. Nakonec začíná vstupovat na aktivní duchovní cestu, na které již cíleně mění své vnitřní vlastnosti- aktivně se mění. Dokončuje tak přechod od animalistu, ke skutečnému ušlechtilému lidství. Zahajuje tím třetí vývojovou fází bytosti- období aktivního životního projevu a aktivního vývoje.

Nadlidské životy

Dnes je na Zemi nejvyšším tvorem člověk. Brzy a možná již nyní vznikají zárodky nového vyššího vývojové druhu - indigové děti. Bytost se bude rodit dál do stále vyšších a vyšších vývojových druhů. Budou růst její schopnosti a inteligence. Ve svém vědomí se stále více budou  ztotožňovat z celkem Bytí.

Nakonec ve čtvrté a poslední vývojové fázi, kterou je možné nazvat obdobím životní pasivity a vývojové aktivity se již nebude rodit do těl, ale bude dokončovat svůj vývoj, který zakončí úplné splynutí s veškerenstvem- Bohem- Podstatou.

Někde z těchto dálav naší vzdálené budoucnosti pocházejí ti, kteří se pravidelně co 2000 let rodí ač nejsou lidmi do lidských těl a jako přinašeči čistého učení pomáhají lidem v jejich vývoji. Před 2000 lety to byl  žid Ježíš Nazaretský a tím posledním byl nejen podle mého názoru Čech Josef Zezulka, čímž se naplnila řada starodávných proroctví o duchovním významu Čech.

Mezi tyto bytosti patří i Světelná bytost, se  kterou se každý setkáme v čase našeho umírání, díky které poznáme skutečnou pravdu o našem právě skončeném životě.

Regresní terapie- cesta do vlastní minulosti

Vraťme se nyní zpět k naším reálným životům. Byl do rodák z Příbora Sigmund Freud, který jako první z moderních vědců zjistil, že řada psychických a psychosomatických problémů pramení z citových zážitků, které jsme zapomněli, ale které zůstali v našem podvědomí. Vyvinul psychoanalýzu, jako metodu částečného zviditelnění těchto potlačených vzpomínek.

Během 20.stol. postupně terapeuti využívající hypnózu zjistili, že příčina psychických traumat se často skrývá nejen v dětství, ale i v prenatálním životě a v období před narozením- minulých životech. Zpětným prožitím těchto traumat dochází často k psychickému vyléčení. Miznou různé fóbie, strachy, neurózy, alergie atd. které velice často souvisí s našimi prožitky z minulých životů. Příkladem je strach z pavouků  často způsobený vzpomínkou na pobyt v temném uzavřeném vězení plném těchto tvorů. Znovuprožitím  této zkušenosti při terapii tento strach mizí.

Z regresní terapie vyplývá několik dalších závěrů:

Tento náš život je výsledkem životů minulých. Dobré i zlé se nám vrací. Za své životy tedy neseme odpovědnost.

Naše nadání a schopnosti v určitém oboru přechází tvrdá práce a učení se tomuto oboru v minulých životech. Nic tedy není zadarmo, ke všemu jsme se museli propracovat. Pokud nám nyní něco nejde, tak je to proto, že jsme v tuto oblast nerozvíjeli, nebo jsme kdysi svých schopností zneužili a tak jsou nám nyní odňaty.

Naši známí, přátelé a rodina jsou lidé se kterými jsme se znali pravděpodobně i v minulosti. Když je nám někdo na první pohled sympatický, tak jsme s ním často měli hezký vztah v minulém životě. Lidé často musí žít spolu, aby vyřešili své vzájemné konflikty a rozepře z minulých životů. Hodně to platí pro manželé. I když se ve zlém rozejdou, budou se v příštích životech zase k sobě vracet, než daný problém mezi sebou nevyřeší.

Pokud člověk se prohřeší vůči zvířatům, musí se příště narodit jako zvíře a prožít jeho osud. Do zvířete se, ale rodí jen část lidské duše odpovídající stupni zvířete.

V životě máme dvě možnosti. Buď se budeme učit díky karmě- bičem. Anebo dobrovolnou změnou, ke které nás vedou čisté duchovní nauky a jejímž hlavním nástrojem je meditace.

“Jsem v lese, v hlubokém lese.Je to nějaká stará doba.Ten les je ale živý, plný různých bytostí a forem života…
Každý strom má svého ducha.Nesmí se mu ublížit, protože ta bytost ho chrání.Je to nepopsatelné, bojím se toho…Kdyby lidi tohle dnes chápali, nemohli by připustit takovou devastaci Země.Ty bytosti se umějí bránit.
Budeme se divit, co se bude dít.Vždyť my nic necítíme, děláme jen to, co vyhovuje nám…A to není beztrestné…”

Marta Foučková  : Já sem

Progresí terapie- cesta do vlastní budoucnosti

Stejně jako je možné jít v hypnóze do minulosti je možné jít i opačným směrem. Můžeme prožívat budoucí události tohoto života i budoucí osudy. Existence této možnosti dokazuje, že čas není. Vše je právě nyní, všechny osudy trvají v bezčasovosti a mohou být kdykoliv prožívány těmi, jejichž kvalita odpovídá kvalitě daného osudu. Je možné se klidně zrodit i do minulých dob. A také se to pravděpodobně stane těm, kteří v důsledku silného se držení starých dostředivých vlivů nevejdou do budoucí krásné odstředivé doby.

Jistě, že shoda těchto prožitků s reálnou budoucností může být hodně rozdílná. ( existuje řada paraelních osudových rovin a tak i možných budoucností ). Přesto nám odkrývá řadu zajímavých poznatků.

Výsledky se v obecných rysech shodují s popisy budoucí doby všech významných proroků. Lidé hovoří o příštích staletí, kde prožívají své další životy, jako období míru, prosperity, harmonie člověka s přírodou. Lidé se zde dělí do několika velkých společenství. Ty vyspělejší se věnují duchovní práci, na školách se učí telepatii a udržují kontakty s mimozemšťany. Jen jedna část lidí bude žít více méně dnešku podobným životem za polárním kruhem.

Na úplný záběr publikuji autentický záznam z jedné hypnózy ve které byl subjekt veden do budoucnosti.

Subjekt: „Predo mnou ako na celoplošnej obrazovke prebiehal zrýchlený tok nedefinovateľných obrazov asi, ako keď pretáčate film na videokazete. Niečo mi našepkávalo, že sa pohybujem už v druhej polovici budúceho storočia. Občas som pretáčanie spomalil, ba i za stavil, nechcel som však zastať na dlho, lebo sme chceli ísť do budúcnosti, ako sa povie, až na doraz. Odrazu naskočil obraz, spočiatku vyzeral ako typická "mŕtvolka". Predo mnou sa rozpres tierala tropická krajina. Jej svieža zeleň prebudila vo mne záujem poohliadnuť sa a hypnotizér ma k tomu aj začal pobádať. Znovu musím povedať, že svieža zeleň a čistota obrazu, tentoraz už nie ako na obrazovke, ale ako v skutočnom živote, ma doslova fascinovali. Odrazu som zbadal mesto, ktoré sa kúpalo v slnečných lúčoch i bo hatej tropickej flóre. Bolo na nevydržanie horúco, ale po vstupe do mesta som sa začal cítiť príjemne. Odkiaľsi vial prúd sviežeho vzduchu. Nad mestom sa vznášala úplne priehľadná "plachta" z hmo ty, ktorú nedokážem definovať. Okolie mesta obklopovala sieť stĺpov, pripomínali mi grécku Akropolu, ibaže boli tenšie, napriek tomu "uniesli" celú prikrývku“.Hypnotizér ma nabádal vstúpiť do niektorej z budov. Zrazu som zbadal černocha v ľahkom belasom obleku, bol to lekár, kráčal po schodoch, ktoré tni pripomínali mramor, cítil som, že ide o imitáciu. Hneď som si uvedomil, že vidím seba v jednej zo svojich budúcich inkarnácií. Ďalší osud v nej ma už však nezaujímal. Chcel som ísť ďalej do budúcnosti. Ešte si spomínam, že ma ovládol náherný pocit,keď som si uvedomil, že čierna vízia pesimistických ekológov z konca dvadsiateho storočia sa nesplnila. A opäť pretáčanie, rozsypaný obraz, občas úplná tma, potom opäť zmes farieb ako pri rýchlo pretáčanej videokazete a znova na chvíľu tma... Že by to bol čas medzi dvoma inkarnáciami? Občas znovu naskočí "mŕtvolka", vidím mohutný lietajúci stroj, z ktorého nevychádzajú žiadne "plyny", pozemská krajina so supermodernou architektúrou, ktorú bližšie nedokážem identifikovať. Opäť ideme ďalej, vnímam rýchle plynutie času, možno je už budúcnosť roku desaťtisíc alebo štyristotisíc. Som na akejsi planéte, určite to nie je Zem, obdivujem farebné efekty, ale nevidím sa. Možno ani nie som tam, možno si hoviem niekde spokojne na Zemi, je ďaleká budúcnosť a ľudstvo sa naučilo cestovať po vesmíre tak, že každý človek vie opu stiť svoje hmotné telo. Opäť tma, svetlo, spleť farieb v rozsypanom obraze, letíme teda ďalej do budúcnosti. Obraz miestnosti, v nej sedí človek vo svetlo modrom plášti. Nevidím mu do tváre, sledujem ho odzadu. Približujem sa k nemu a pozerám mu ponad plece. V ruke akoby držal knihu, no nie je to kniha, ale tabuľka z neznámej hmoty, akoby zo živej hmoty, aspoň sa tak domnievam. Pozorujem premietanie jeho myšlienok na tabuľke. Je to asi výskumník. Neviem však, či možno človeka žijúceho za prahom vekov takto nazvať. Pozorujem ho z po hľadu svojho terajšieho života na konci 20. storočia. A tu cítim, že ide o veľmi, veľmi vzdialenú budúcnosť, na to, aby som ju pochopil. Napriek tomu všetkému je mi ten tvor akýsi blízky, aj keď na mňa pôsobí chladno, akoby v ňom nebola ani štipka túžby... Odrazu všetko odchádza a už vidím iba tmu. Chcem ísť ďalej, ale nejde to. Všade okolo mňa je tma.Medzi hypnotizérom a subjektom sa odohráva nasledujúci rozhovor: Hypnotizér: "Opíšte mi, kde ste a čo tam vidíte." Subjekt: "Nevidím nič, nech sa ako akokoľvek snažím. Všade je tma." Hypnotizér: "Cítite niečo?" Subjekt: "Nič necítim. Akoby som bol prázdny. Necítim vlastné telo. Moje telo nejestvuje. Ani okolo mňa nič nejestvuje. Je tu absolútna prázdnota. Absolútny pokoj. Kľud. Ticho. Pokoj, ticho, nádherné ticho. Donekonečna nadšene omieľam to isté: pokoj, kľud, ticho..." Hypnotizér: "Napriek tomu sa snažte niečo tam nájsť a opísať to." Subjekt: "Nie je tu nič. Necítim ani svoje vedomie. Je tu kľud a pokoj, aký som predtým nikdy nezažil, ani pri hlbokej meditácii. Teraz vnímam, akoby sa pozadie trošku, takmer nebadane roz jasňovalo. Pripomína mi to hviezdnu oblohu, ibaže na nej nesvietia hviezdy, taká je obloha za zamračenej noci ďaleko od svetiel mesta. Najviac sa zjasňuje uprostred. Mám pocit, akoby som ležal uprostred letnej prírody a díval sa na oblohu, no s jedným rozdielom akoby som úplne zabudol na svoje vedomie. Nenachádzam ani stopu po egu, nenachádzam nijakú túžbu niečo vidieť, chcieť, cítiť." Hypnotizér ma začal pobádať, lebo inak by som pravdepodobne už nastálo ostal ponorený do tohto prekrásneho raja ticha a pokoja... Hypnotizér: "Sústreďte sa viac na stred obrazu a povedzte mi, čo tam vidíte." Subjekt: "Obloha je čoraz jasnejšia. Zjavuje sa akási beztvará hmota, čosi ako hmlovinka, obláčik. Stále mení svoj tvar a pomaly sa približuje. Cítim k nej akúsi náklonnosť, sotva badateľnú, veď predsa som prázdny, nemám túžby ani nijaké želania. Cítim iba akési tele patické prepojenie so svojím súčasným životom a hlas hypnotizéra. Keby som si neuvedomoval svoju terajšiu existenciu, nebol by som schopný opísať nič, iba by som opakoval, aký je tu pokoj. Obláčik sa blíži a mení na symbol - bielu holubicu s bielou, neuveriteľne čistou stužtičkou. Hneď ako som ju spoznal, zamáva ako na rozlúčku krídlami a odlieta k "Svetlu", žiarivej čistote... Pocit prázdnoty ma opúšťa. Začínam cítiť niečo, čo sa dá ťažko vypovedať slovami, možno sa tomuto pocitu najviac približuje slovo blaženosť. Alebo skôr nirvána? Splynutie s Absolútnom? Neviem. Nie je to ani dôležité. Jedno viem určite, že všetko utrpenie v hmotnom svete je definitívne za mnou, že ďalšia inkarnácia už nie je možná...(a ani nevyhnutná), že moja duša navždy splynula s najvyššou kozmickou bytosťou..."Na tomto mieste možnosti inkarnačného progresu, aspoň v tejto chvíli sa mi to tak vidí, končia. Akoby sa touto metódou nedalo ísť ďalej. To je však už racionálna úvaha, ktorá mnou prebieha po návrate do "reálu"."(Subjekt tesne pred návratom má neuveriteľne uvoľnené svaly na tvárí, vrásky sa mu strácajú, tvár akoby mladla. Subjekt hovorí o po koji a blaženosti...)K slovu sa znovu hlási hypnotizér. Hypnotizér: "Pokúste sa zapamätať a udržať si terajší pocit blaženosti a vracajte sa k nemu vždy v čase núdze a ťažkostí. Nech je pre vás tento zážitok svetlom a míľnikom na vašej ďalšej životnej púti. Hneď na prvom mieste, po prečítaní tohto zážitku z budúcnosti, sa vynára otázka. Je to inkarnačný progres? Alebo len číra sugescia? Ako však vysvetliť farbitosť zážitkov, predstavivosť a schopnosť opisu detailov, či osobnú spriaznenosť s pozorovanými osobami v budúcich životoch? Konečným výsledkom inkarnačného progresu u zvlášť citli vých médií je bod, ktorý Teilhard de Chardin nazýva Omega. Tibe ťania tento bod nazývajú východ zo strasti a považujú ho za definitívne vyslobodenie zo sansárového bytia a splynutie s Absolútnom. Dosiahol subjekt na svojej hypnotickej ceste Omegu? Dr. Moody by sa nehanbil povedať, ako mnohokrát v tejto knihe, neviem. Neviem ani ja, nikto z nás nevie podať taký dôkaz, ktorý by akceptovala veda alebo skeptický človek. Kto však sám "na vlastnej koži" zažil bod Omega a stretnutie s najvyššou bytosťou, toho už nikto nikdy nepresvedčí o opaku.

PhDr. Marián Dujnič

Zdroje:

Josef Zezulka   Bytí- životní filozofie

Marta Foučková   Já jsem