Z dějin světa islámu V.

Islám stejně jako jiná světová náboženství má mnoho odstínů. Od světlé přes různé stupně šedi až po barvu černou. Mezi těmi kteří se hlásí k islámu jsou lidi moudří i velice zlí.

Temnou tváří islámu, kterou spojují mnozí s islámem jako celkem je islámský radikalismus ústící až v terorismus. Opírá se sice o některé citace z Koránu, vychází však hlavně z temných stránek lidské osobnosti, které s obsahem problematických citátů rezonují. Je to obdobné jako u židů a křesťanů. I v Bibli, konkrétně Starém zákoně najdeme řadu výroků které rozhodně nepocházejí ze světa dobra.

Islámský radikalismus provází islám od svého vzniku. V moderní době si jej většina lidí spojuje s hnutími jako je Al Kajda či Islámský stát. Je nepochybný, že klíčovou roli v jeho vzniku a šíření sehrává největší americký spojenec v oblasti: ropná velmoc Saudská Arabie s dominancí wahabbismu=netolerantního fundamentalistického směru v islámu.

Počátky Wahábismus

Zakladatelem Wahabbismu se stal Muhammad ibn Abd al-Wahháb (1703-1792), náboženský soudce a kazatel žijící na arabském poloostrově v době pozvolného úpadku a zaostávání islámského světa za Evropou. Wahháb za příčinu označil odklon muslimů od pravé víry, nedodržování šarii a různé podoby modloslužebnictví. Založil radikální hnutí, které mělo provést „očistu“. Pro jeho představitelé byla poezie, věda a dokonce i šperky ďáblovým dílem. Založili ozbrojené jednotky, které přepadávaly karavany a z kradeného zlata financovali válku proti jiným směrům v islámu, které obvinili z kacířství. V roce 1803 přepadli druhé nejposvátnější místo islámu Medínu a zmasakrovali mnoho tamních obyvatel. I uctívání hrobu proroka Mohameda prohlásili za modloslužebnictví. Podle dobového kronikáře by vydrancovali i svatyni Kábu v Mekce, kdyby měli tu možnost.

Pro dějiny wahabismu se stalo klíčovým setkání Wahhába s emírem Mohammadem ibn Saudem, náčelníkem beduínského kmene s ambicí sjednotit pod svou mocí celý arabský poloostrov. Podle dobových kronikářů složil Wahab do rukou emíra Sauda slib: Naše krev je vaší krví, naše zkáza je vaší zkázou“, který poznamenal dějiny arabského poloostrova až do dnešní doby. M. Ibn Saud vpadl do sousedního Iráku a začal terorizovat místní šiítská města. Byl však chycen Turky a popraven. I když neuspěl, jeho potomci ve 20.stol. založili na ideologickém základě wahabbismu Saudskou Arábii, stát který díky zásobám ropy získal výrazný podíl na globální moci ve světě.

Saudská Arábie

Saudská Arábie vedle několika sousedních států jako Katar či SAE se těší trvalému spojenectví ze strany USA a Západu. Zatímco mnozí jiní vládci v oblasti jako Bašár Asad jsou nazývání krvavými diktátory, tak představitel Saudské Arabie předsedá výboru pro lidská práva v OSN. Zákony a nařízení které zakazují řídit ženám auto, povolují tresty utínání končetin, tresty smrti za odpadnutí od víry, čarodějnictví či cizoložství jsou např. bývalým českým prezidentem Václavem Havlem označeny jako projevy „jiného kulturního prostředí“ a ne jako znaky porušování lidských práv a totalitního státu.

Saudská Arabie je oficiálně považována za našeho spojence v boji proti islámskému terorismu. Je však veřejným tajemstvím, že patří k hlavním sponzorům přinejmenším radikálních forem islámu ve světě. Ze Saudské Arabie vzešli i mnozí významní představitelé teroristického hnutí. Nejznámějším je Usama bin Ladin pocházející z nesmírně bohaté prominentní saudsko-arabské rodiny bin Ladinů.

Usama bin Ladin a Al Kajda

Svého času nejhledanější terorista na světě se poprvé zapsal do dějin poprvé v Afganistánu. V 80tých letech, v době studené války mezi USA a SSSR zde zuřila válka mezi komunistickou Afgánskou vládou podporovanou jednotkami ze SSSR a muslimskými opozičními bojovníky podporovanými Pákistánem a americkou CIA. Jako spojenec USA založil Usama Bin Ladin v Afganistánu výcvikový tábor pro islámské bojovníky přicházejícími z různých, převážně arabských zemí. Výcvikový tábor přispěl k porážce SSSR a později i vítězství radikálního Talibanu, de facto založeného pakistánskou tajnou službou.

V 90-tých letech Usama založil bin Ladin Al Kajdu a zaútočil i na některé americké cíle. V USA byl označen za teroristu. To však rozhodně Američanům nebránilo nadále s islamisty spolupracovat, tam kde měli společný zájem. Takovou oblastí byla především bývalá Jugoslávie. Po řadu let zde stála na jedné straně koalice muslimských bojovníků v Bosně a Kosovu proti pravoslavným Srbům podporovaným Ruskem. Západ se postavil plně na stranu islamistů. Na jaře 1999 letectvo NATO nejen bombardovalo srbské civilní cíle, ale poskytovalo i vzdušnou podporu pozemním jednotkám Kosovské osvobozenecké armády cvičené i Al Kajdou.  Dodnes se stále připomínají  válečné zločiny Srbů- Srebrenica a více méně se mlčí o zločinech islamistů. Jednostrannost je jasně vidět i na poměru odsouzených Srbů na jedné straně a islamistů na straně druhé u soudního tribunálu v Haagu.

Kosovští Albánci nakonec získali díky pomoci Západu nezávislost. Méně úspěšní byli mentalitou kosovským Albáncům blízcí Čečenci. V roce 1994 vyhlásili nezávislost na Rusku. Za pomocí islámských bojovníků porazili Rusko v první rusko-čečenské válce. Jejich pokus o vytvoření islámského chalífátu na Kavkaze a vpád do Dagestánu v létě 1999 přivedl k moci Vladimíra Putina, který Čečensko dobyl zpět i za cenu velkých obětí na obou stranách konfliktu.

11.září 2001 a válka proti terorismu

Před 14 lety narazila unesená civilní letadla do New Yorských mrakodrapů. Ze smrti více než 3000 civilistů byl obviněn Usama bin Ladin a islámští teroristé.

Následovalo vyhlášení války proti teroru a invaze do Afganistánu. Taliban byl sice poražen. Jak se brzy ukázalo, ne úplně. Dodnes je Afganistan jednou z nejnebezpečnějších zemí a doslova rájem teroristů a obchodníků s drogami. Po Usamovi se slehla země. Občas se objevilo video ve kterém vyhrožoval USA, nicméně nezávislými odborníky bylo zpravidla označené za padělané. Objevily se tak spekulace, že Usama je již po smrti a jen využíván jako strašák prezidenta Bushe v obhajobě nepopulárního „antiteroristického tažení“ na Blízkém východě. Až za vlády Obamy byla tato hra na strašáka ukončena. Obama svojí koncepci založil na jiných prioritách, než byl boj s terorismem. Po jedné antiteroristické operaci v roce 2011 byl Usama bin Ladin prohlášen za mrtvého, byť hmotný důkaz o jeho zabití nebyl dán.

I když Afganistanem to začalo, prioritou „války proti terorismu“ byl pro Bushe Irák.

Vznik islámského státu

V roce 2003 zaútočila vojska USA bez mandátu OSN a za vylhané záminky přítomnosti zbraní hromadného ničení na Irák. Zemí vládl sice krvavý diktátor Sadam Hussain, ale zároveň člověk který tvrdě potíral islámský radikalismus v oblasti řadu let.

Důsledkem amerického bombardování bylo nejen zamoření země toxickým ochuzeným uranem a větší množství civilních obětí než způsobil Hussainův režim, ale také uvržení země do chaosu náboženských a etnických sporů mezi šiíty a sunity, Araby a Kurdy.

V roce 2011 vypuklo tzv. Arabské jaro. Lidové masy arabských zemí povstaly proti tamním nedemokratickým režimům. Západ toto hnutí podporoval především tam, kde se jednalo o režimy sekulární a světské. Příkladem je Libye a Sýrie. Zatímco díky západnímu bombardování se podařilo svrhnout a zabít Kaddafiho, tak pomoc Západu a Saudské Arabie islamistům v Sýrii v boji proti Asadovi vedl k dodnes trvající občanské válce.

V létě 2015 islámští bojovníci ze Sýrie překročili hranice Iráku a ovládli velkou část severu země. Založili tzv. Islámský stát ISIS. USA a Západ jej označil za hrozbu č.1 a koalice vedená USA zahájila bombardování. Koalice však neudělala to zásadní, neodřízla islámský stát od zdroje peněz. Kolony nákladních aut s ropou putujících z území ovládaného islámským státem na území člena NATO Turecka jen ukazuje na dvojakost vztahu k islámskému státu, ze strany nejen Turecka. Na jedné straně boj proti islamistům, na druhé straně tichá spolupráce tam kde jsou cíle společné.

Invaze do Evropy

Krátce po svém vzniku zveřejnil Islámský stát mapu islámského chálifátu, který by měl v budoucnu vzniknout. Území sahalo až do střední Evropy. Na Západě se setkala mapa s úsměškem. Přece není možné, aby primitivně vyzbrojení bojovníci mohli soupeřit s moderní armádou zemí NATO.

Jenže plán islamistů je jiný. Není založen na koncepci vojenského tažení, ale vycházel z dokonalého pochopení základních slabostí a zranitelnosti západního světa. Historie zná mnoho případu, jak nepatrná hrstka lidí rozvrátila celé říše, které se zdály mocné a nedobytné. Připomeňme jen invazi stovky španělských bojovníků kteří za pomocí chytrosti a lstí během krátké doby naprosto rozvrátili říše Aztéků a Inků.

V roce 2015 zesílila výrazně vlna uprchlíků hlavně z muslimských zemí do Evropy. Lze očekávat, že se jedná pouze o začátek procesu. Již dnes jsou v některých evropských městech čtvrti, kde islám je naprosto dominující a lze očekávat, že se počet takových míst bude rychle rozrůstat.

Budoucnost islámu

Dnes a denně vidíme záběry brutality bojovníků islámského státu, stínání hlav zajatců a podobná zvěrstva. Na základě těchto zkušeností často odsuzujeme islám jako takový. Nesmíme však zapomínat, že tyto podoby islámu by nikdy nedosáhly tak velkého rozměru nebýt otevřená nebo skryté spolupráce islamistů s demokratickým Západem.

Jak jsem uvedl na několika případech, tak nejednou se stalo, že „demokratičtí“ politici se byli schopni spojit i s těmi nejhoršími muslimskými fanatiky, aby svrhli jím nepohodlné vládce kterékoliv země. Současná politika Západu na Blízkém východě je tak jen pokračováním staré koloniální politiky „Rozděl a panuj“. Vede k utrpení, chaosu a následně logicky k utečenecké vlně, která má v budoucnu potenciál rozvrátit základy evropské civilizace.

Islám není jen brutalita, násilí a temnota. Samotný zákon Šária obsahuje i pozitivní prvky. Bezúročné bankovnictví v éře chamtivých lichvářů je zajímavá myšlenka. I muži, jinak svým ženám nadřazeny musí při rozvodu dát svým ženám velké odstupné. V islámu je kladen velký důraz na sociální témata. Pomoc chudobným patří k základním pilířům islámu.

Domnívám se, že budoucnost islámu bude nakonec stejná jako budoucnost křesťanství, či judaismu. Lidé pochopí, že Bůh je jeden a jedny jsou i zákony, kterými se řídí svět hmotný i duchovní. Uvědomí si společnou postatu všech náboženství a tím položí základ jednotě, která nebude vycházet z nějakého nařízení, ale lidského pochopení. Bylo by dobré kdyby si to lidé uvědomili dobrovolně a ne jako důsledek chaosu, který v případě nepochopení se logicky na základě zákona akce a reakce musí rozšířit z Blízkého východu do našeho světa. .

Sufismus

Každé náboženství má svou vnější (exoterní) a vnitřní (esoterní) část. Zatímco vyznavači vnějších náboženství se mezi sebou přou a válčí, zastánci vnitřních náboženství si rozumí.

Znají totiž Boha nejen z písem a kázání, ale i z vnitřní zkušenosti. Obecně se nazývají mystikové. V islámu se označují jako Sufi.

Sufiové vyvinuli celou sadu duchovních technik, které mají lidi přiblížit blíže vnitřní zkušenosti. Známým příkladem jsou tance dervišů.

Sufismus se zvláště rozšířil mezi umělci. Nejznámějšími jsou perští básníci, kteří o Bohu hovořili jako o „Milovaném“. Připomeňme např. Džalaleddína Rumiho ze 13.stol.

Na závěr nechť zazní několik výroků významných sufijských autorů ze stránek věnovaných islámské mystice. 

"Všechna náboženství jsou Boží. On zaměstnává každým náboženstvím skupinu lidí – ne proto, že by si toto náboženství zvolili, nýbrž proto, že on je pro ně vyvolil. Člověk, který druhého kárá, protože není správné to, v co věří, soudí, že si káraný své náboženství sám zvolil. Věz, že židovství a křesťanství jsou jen různá přízviska a různá jména. Ale to, o čem vypovídají, to se nemění a nerůzní." … "Náboženství jsou jediný kořen s rozličnými větvemi... nežádej, aby si člověk zvolil nějakou víru. Která by jej vytrhla z jeho svazků, z pevných spojení.... Ať hledá ten kořen, z nějž vyrůstá smysl. Ať hledá nejvyšší cíl, aby co nejlépe porozuměl! 

     HUSAJN MANSÚR AL HALLÁDŽ

Opravdový světec je stále mezi lidmi, jí a spí s nimi, prodává a kupuje na tržišti, žení se a účastní se společenského života, přitom nikdy, ani na jediný okamžik nezapomíná na Boha. 

     ABÚ SA´ÍD

Každý člověk je strůjcem svého štěstí... Ten kdo podlehne touze zranit bude sám zraněn. Toho kdo se povýší nad lidskou zlobu Alláh zahalí do šatu Milosrdenství a dá mu poznat Sebe. 

     FARID MANSÚR MAHDÍ

 když už jsem si myslel, že mám knihu Poznání téměř přečtenou, otevřel se přede mnou svět - nový, záhadný... který lákal i děsil zároveň a já pochopil, že jsem dosud nenahlédl ani za okraj titulního listu. 

     FARID MANSÚR MAHDÍ

Nejsem z tohoto světa ani z onoho,
z ráje ani pekla, nejsem z Evy ani z Adama
z Edenu ani Rižvanu.
Mé místo je v Bezmístí
Má stopa v Bezstopí
Nejsem tělo ani duše,
neboť náležím duši Milovaného.
Odřekl jsem dualitu
a spatřil dva světy jako Jeden.
Jeden hledám, Jeden znám,
Jeden vidím, Jeden vzývám 

     MAWLÁNÍ DŽALÁLUDDÍN RÚMÍ