Úvaha o vládní krizi

Chování premiéra Sobotky, který nejdříve oznámil podání demise a pak si své rozhodnutí rozmyslel, poněkud připomíná známé pořekadlo z jedné české pohádky „Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil“.

Sobotka s Babišem spolu vládnou tři roky. Po celou tuto dobu střety zájmu ministra financí nebránily Sobotkovi, aby toleroval jeho účast ve vládě. Je to pochopitelné. Jiná možnost stabilní vlády prostě nebyla. Situace se mění až nyní. Rychle se blíží volby a preference hnutí ANO výrazně převyšuje podporu ČSSD a všech ostatních stran.

A tak se volí stará známá strategie politického boje praktikována napříč politického spektra. Skandalizace politického oponenta spojená se zveřejněním jeho tajně nahraných slov. Vychází najevo, že Babiš se snažil využít svého bohatství a moci ke shromažďování citlivých informací na své oponenty. Přitom ale se stal obětí svých oponentů, kteří na něj organizovali totéž. Tedy sbírali citlivé kompromitující informace, které tento týden vypustili do veřejného prostoru.

Co z toho všechno vyplývá? Na české ani jiných politických scénách nejsou ti dobří, proti kterým stojí ti zlí. Nejrůznější podpásové útoky stejně, jako nejrůznější formy sledování a nahrávání jsou dnes standartní součásti politického boje prováděného těmi stranami, které mají dostatek peněz a vlivu, aby to mohli uskutečnit. Stále tak vznikají nejrůznější „složky“ na politiky a veřejné činitele, které jsou otevírány ve chvíli, kdy se to hodí.

Obdobné je to ve vztahu mezi politiky a byznysem. Není podstatné či politik pochází z podnikatelského prostředí jako Babiš, či ne jako Sobotka. Ve své funkci chtě nechtě se ocitá pod obrovským vlivem různých lobbistů a privátních zájmů, především mocných a bohatých nadnárodních firem, jejichž zájmy ovlivňují politiku pravicových či levicových vlád podstatně více než zájem voličů.

V posledních třech letech jsme tu měli poměrně stabilní politické prostředí vycházející z pragmatické v zájmu státu nutné spolupráce hnutí ANO a ČSSD. Díky předvolebnímu období a v dnešní společnosti typického boje o moc je tato stabilita vážně ohrožena. Nesou na tom svůj díl viny i tři hlavní protagonisté současné politické krize, kteří neodolali v menší či větší míře pokušení nadřadit svůj osobní či stranický zájem nad zájmy státu a celé společnosti: tedy pánové Sobotka, Babiš a Zeman.

Myslím si, že nejlepším řešením současné krize by byla dohoda, na základě které by odstoupili z vlády tři předsedové koaličních stran: Sobotka, Babiš a Bělobrádek s tím, že premiérem by se stal třeba Zaorálek. Tímto řešením by nikdo nevyhrál ani vyloženě neprohrál. Jednalo by se o kompromis, který by podle mého názoru měl být praktikován ve společnosti nejen při řešení politických sporů, ale všech mezilidských konfliktů, kde se jedna strana snaží jednoznačně zvítězit a převálcovat stranu druhou.