Úvaha o štěstí

Štěstí je jen muška zlatá. Tak zní výrok z jednoho známého českého filmu, který vystihuje pomíjivou povahu toho, co ve svých životech nazýváme štěstím.

Štěstí je jen muška zlatáz internetu

Většina z nás spojuje štěstí s tím, že v životě dosáhneme toho co jsme si vytýčili. Najdeme skvělou dobře placenou práci. Poznáme super partnera a budeme mít krásné děti. Vyhrajeme ve sportce a pak si koupíme co nás napadne. Porazíme všechny ve sportovní soutěži či vyhrajeme parlamentní volby…

I když se nám toto vše bude plnit, má to jeden háček. Splnění každého dílčího přání nepřináší jen štěstí, ale zároveň  i jeho opak- neštěstí, které celou známou historii nás lidi v tak hojné míře provází. Našli jste krásnou práci? Stačí maličko a v noci se budete budit strachy, že o ní přijdete Našli jste skvělou partnerku či partnera? Může být stále super, nicméně stačí jen maličký stín pochybnosti a díky vaší žárlivosti se vám ze vztahu udělá peklo. Budete mít krásné skvělé děti? Stačí, aby na vás  jedno jinak skvělé dítě zanevřelo a prosmutníte většinu svého života. Vyhrajete ve sportce a koupíte si nový dům? Starost o něj vás tak zatíží, že nakonec s nostalgii budete vzpomínat na doby, kdy jste ještě skoro nic neměli. Porazíte soupeře ve sportovním klání? Hned na přesrok ti, kteří vás velebili vás vypískají a zatratí, nesplníte-li znovu jejich očekávání. Vyhrajete volby? Politika z vás po letech udělá vyhořelou trosku, která se bude třepat strachy z toho, že si pro ní přijdou muži v kuklách.

Tak, jak nelze oddělit den od noci, žár od chladu, dobro od zla, nelze oddělit ani štěstí od neštěstí. Usilujeme-li v životě o štěstí, musíme přijmout i to, že po jeho dosažení budeme nešťastní. Nejmarkantnějším příkladem toho je jedna z psychických nemocí zvaná maniodepresivní porucha. Epizody velkého štěstí se střídají s velkým neštěstím. Čím větší euforii dotyčný zažívá, o to větší propad vnímá poté. Je to, jako s drogou, kdy chvilková nádherná extáze je vystřídaná těžkou kocovinou. 

Jak vyjít z bludného kruhu štěstí-neštěstí ven? Odejít někde do ústraní, jak to po staletí dělali poustevníci a odmítnout život jako takový? Tady jistě cesta nevede. Nejde o to opustit život, jde o to změnit přístup k životu. Naučit se přijímat stejně štěstí  jako neštěstí.  Žít v přítomném okamžiku ve kterém nejsou ani bolestivé vzpomínky na minulost, ani plány toho, jak dosáhnout iluzorní štěstí v budoucnosti. Snažit se prožít život tak, jak prožíváme vzrušující hraný film. Vnímat a prožívat děj, těšit ze z dramatických i klidných scén a zároveň si uvědomit to, že my jsme jen pozorovateli celého filmu. Že prožívaný osud není film? 

Filozofové všech kultur a dnes již i moderní věda ( kvantová fyzika )  hovoří o světě jako pouhé iluzi, pomíjivém snu a o lpění na něm jako zdroji utrpení a neštěstí. Hovoří, ale i o věčném Bytí, které se skrývá za vším. Toto Bytí je nejen nesmrtelným jádrem naší bytosti, ale vzešlo z něj i vše co nazýváme realitou světa. Z něj vychází i jemný pramen toho co můžeme označit jako to pravé skutečné štěstí. Štěstí, které nikdy nenalezneme ve vnějším světě, ale pouze sami v sobě. Štěstí které nás zbavuje otroctví honění se za iluzorním štěstím a přináší nám skutečnou svobodu, kterou nám nikdo a nic na světě nedokáže vzít. Štěstí které J.A.Komenský nazval rájem srdce, které nalezne každý poutník, který pozná klam a iluzornost labyrintu světa a zatouží celým svým srdcem po odhalení toho, co jediné je věčné, stálé a nesmrtelné.

Že nalézt to není snadné? Jistě ani já to nyní nedokážu tak, jak bych chtěl. I mně stále ovládají hmotná přáni a vlny štěstí a neštěstí. O to víc, ale vnímám, že úsilí o přiblížení se tomuto stavu je daleko smysluplnější než úsilí o dosažení všech těch iluzorních krátkodobých životních cílů.