Je ráno 21.prosince roku 2012. Začíná den kterého se někteří obávají, zatímco mnozí jiní posměšně upozorňují na řadu dat v minulosti, kdy byl očekáván konec světa a nakonec se nic nestalo. Já patřím mezi lidi, kteří spatřují v tomto dni naději, že začíná nový lepší věk lidské existence. Dovolte, abych se tímto článkem osobně zamyslel nad tímto tématem a uvedl i důvody k mému optimismu.
Mayský kalendářz internetu
Příroda i lidská společnost se vyvíjí v cyklech. Všichni známe cyklus dne a roku. Nejen starověké kultury, ale i moderní věda zná cyklus mnohem delší než je pozemský rok. Souvisí s precesí zemské osy a nazývá se Platonský rok. Trvá něco přes 25000let. Starověké kultury toto období rozdělili na 4 éry stejně jako rok dělíme na čtyři roční období. Nazvali je různě: indové jugy, Mayové věky slunce…
Žijeme v době kdy končí věk, který Indové nazvali kali-juga (železný věk). Trval 6000let a v analogii s pozemským rokem byl věkem duchovní zimy. Ve společnosti vládl egoismus, války, soutěživost, vykořisťování, lež, potírání pravdy, dogmata, faleš…Vcházíme do věku který indové nazvali satya-juga(zlatý věk), který bude věkem duchovního jara. Bude opět vládnout více než 6000let a postupně přinese obrodu a rozkvět lidské společnosti. Bude ve znamení míru, lidské sounáležitosti, harmonie s přírodu. rozvoje poznání a na duchovních principech založeného pokroku.
Staří Mayové, nebo spíše jejich starověcí předchůdci od kterých přebrali dávnou moudrost a poznání ve svém důmyslném kalendáři spočítali začátek nového věku na dnešní den, jako okamžik kdy Slunce, Země a střed naší galaxie se seřadí do pomyslné přímky.
Že to ve světě na nějaký přerod nevypadá? Že se tento den nic nestane a zítra bude společnost a my stejní jako dnes? Na tuto výtku odpovím takto. Když 21.3. každého roku začíná jaro nespatříme venku hned rozkvetlé louky a stromy. Často i po tomto datu nás může potkat mráz a sněhová vánice. Přesto se dříve či později jaro prosadí a příroda rozkvete do nádherných barev a vůní.
To co tuto změnu způsobí bude něco co nelze vidět ani slyšet a co nelze ani změřit přístroji. Staré kultury hovoří o něčem co dnešní věda nezná- vibracích či vlivech dob. Stejně jako existuje genius loci (duch místa) existuje i něco co by se dalo nazvat duchem doby. Končící doba byla pod vlivem dostředivým, který podporoval egoismus a materialismus, zatímco nová doba bude pod vlivem odstředivým podporujícím altruismu. Střet obou dob můžeme pozorovat již řadu let. V přírodě to jsou globálními klimatické a geofyzikální změny nejen na Zemi ale v celé naší Sluneční soustavě. V lidské společnosti jsou to nejrůznější společenské a ekonomické krize, které zmítají dnešní svět.
Je zřejmé, že existují lidé a skupiny, které si změnu nepřejí. Jsou to hlavně ti co nyní drží moc o kterou nechtějí přijít. Snaží se dále se budou snažit nástupu nové doby zabránit. Domnívám se, že se jím to nepovede. Síla vlivu nové doby bude silnější než jejich vůle a snaha uchovat staré pořádky. Je jen otázka času kdy se celý ten současný polticko-ekonomicko-společenský systém zhroutí, jako domeček z karet. Bude to jistě bolestivý proces pro nás všechny, neboť svět se na čas ocitne v chaosu. Ale zároveň bude sílit vliv těch, kteří nakonec společnost vyvedou ze slepé uličky, kam se dostala dnes. Jak proces bude bolestivý a jak dlouho bude trvat záleží především na každém z nás. Na naší ochotě vzdát se starých a přijmout nové způsoby myšlení.
Začátek nové éry by se hodilo oslavit. Zvlášť proto, že takový den jako dnes se zopakuje až někdy za 25000 let. Já osobně se rozhodl tak učinit kulturní formou. Dnes večer se zúčastním megakoncertu který pořádá Tomáš Pfeiffer v Kongresovém centru v Praze k oslavě nástupu Nového věku. Zazazní zde v podání Tomáše Pfeiffera nejen zvuk prastarého duchovního nástroje Vodnářského zvonu, ale vystoupí zde i několik předních českých, respektive světových interpretů vážné hudby jako je Maida Hundeling, Jan Vacík. Jaroslav Dvorský a další.
