Ač křesťanský magazín nepatří k mým nejoblíbenějším televizním pořadům, jednu jeho část se zájmem poslouchám. Pořad se jmenuje Uchem jehly a střídavě ho moderuje známý katolický kněz polského původu Zbigniew Czendlik a evangelický kněz Pavel Klinecký. V pořadu se každý týden střídají nejrůznější známé osobnosti veřejného života a odpovídají na otázky moderátorů, zaměřené na hlubší a niterné stránky jejich života, či jejich názorů na bolavá místa současného světa.
z internetu
Posledním z hostů byl známý herec a moderátor Jan Kraus. Na konci pořadu poněkud zaskočil pana faráře Czendlik varováním před dopadem církevních restitucí na již tak pošramocenou pověst církve. Pan farář trošku nesměle souhlasil s tím, že byl rád, že to nemusí vyslovit sám. Je to pochopitelné, má nad sebou své nadřízené.
Když padl komunistický režim těšila se církev poměrně velkému respektu ve společnosti. Řada s církevních představitelů se zapojila do boje proti totalitnímu režimu. Šanci, ale nevyužila. Jedním z důvodů byla přílišná „lačnost po restituci majetku“.
Vzpomínám si, že před léty ve chvíli kdy pan kardinál vznesl majetkový nárok církve na Svatovítskou katedrálu, možná jen náhodou se objevila trhlina ve zdi arcibiskupského paláce. Ale ať to bylo s tou náhodou jakkoliv brzy se ukázalo, že jiti touto cestou majetkových nároků není pro církev to nejšťastnější.
Poučením budiž příklad Vatikánu. Velké peníze, kterými disponuje Vatikánská banka dala podnět k řadě kauz z nichž některé byly zdrojem veřejných skandálů. Jiné kauzy jako je náhlá smrt jednoho z bývalých papežů čerstvě zvoleného Jana Pavla I, který si chtěl posvítit na finanční toky Vatikánské banky jsou stále předměty dohadů.
Nemám nic proti tomu, aby církev disponovala finančními prostředky a věnovala je na péči o kostely a památky, či charitativní činnost. Ale již je velice problematické, když zaznívají hlasy, že peníze z restitucí mohou být využity k operacím, jako jsou investice na burze. Těmito úvahami církev vstupuje do oblastí, které nejvíce mohou poškodit právě jí. I při nejčistší snaze, díky neprůhlednosti fungování finančního systému v ČR nezabrání tomu, aby se tyto peníze nenamočily do černých obchodů a tím církev dále diskreditovaly u veřejnosti.
Slova Uchem jehly pocházejí z Ježíšova výroku „Spíše vejde velbloud uchem jehly, než bohatý do království nebeského“. Domnívám se, že výrok neznamená, že člověk s vysokým finančním jměním skončí v pekle. Hovoří o nelpění na majetku a penězích, ale i titulech a všem světském a hmotném, i kdyby náš majetek tvořily jen dvě staré košile. Právě lpění je totéž jako koule, kterou si uvážeme na nohu. Stáváme se dobrovolně otroky. Vlastníme majetek, ale ztrácíme volnost a to nejcennější co máme vlastní svobodu. Ne náhodou chudí lidé v Indii nemající často ani toaletní papír jsou v životě daleko šťastnější než my ještě stále většinou bohatí Evropané.
