Svět podle Putina

Minulý týden odvysílala televizní stanice Prima Zoom čtyřdílný televizní dokument o ruském prezidentu Vladimíru Putinovi.

Česká novinářka paní Procházková označila celý dokument natočený známým americkým novinářem Oliverem Stonem za jednu velkou nudu. Nenechal jsem se touto recenzí odradit a dokument jsem si poslechl celý a nelitoval jsem času. Na rozdíl od paní novinářky jsem se nenudil.

Předně jsem tento počin televize Prima velice uvítal, neboť každému posluchači nabídl možnost si o osobnosti ruského prezidenta udělat lepší představu než poslechem či četbou jiných zprostředkujících kritických, či obdivných komentářů.

Prezident Putin se mi rozhodně v dokumentu nejevil jako ztělesnění všeho zla, jak je často v našich médiích popisován. Naopak připadal mi jako normální a logicky uvažující člověk s velice rozumnými názory. Zároveň i člověk velice kultivovaný, na rozdíl od našeho prezidenta, kterého jsem sice volil, ale který by podle mého názoru měl mírnit výrazivo vůči některým svým oponentům, jako premiéru Sobotkovi. Jistě v tom byl i jistý díl propagandy, ale jak se můžeme přesvědčit u propagandistických vystoupení řady jiných politiků, kde nic není ani propaganda nic kloudného nevytvoří.  Jen pouhé fráze, za kterými každý trochu přemýšlející člověk odhalí prázdný obsah.  

Putin jako hlava geopolitické mocnosti je povahou své funkce ve velmi obtížné situaci, podobně jako jeho partner americký prezident. Svou funkci vykonává v době pokračujícího souboje velmocí, který i když není veden otevřeně na bitevním poli, je v podstatě válkou, ve které se hraje na obou stranách často tvrdými prostředky. Válkou, která tu není z vůle Putina, ani samotného Obamy či Trumpa, ale z vůle těch zákulisních kruhů světové politiky, kterým konfrontace velmocí z různých důvodů vyhovuje.

Díky tomu nemůžeme Putina, Obamu či Trumpa zcela soudit za jejich skutky a rozhodnutí, bez toho, že bychom vzali celkový kontext rozhodování a tlaky na jejich osobu, které buď odmítáme vidět, nebo je vůbec neznáme. Z tohoto kontextu je ruská anexe Krymu a podpora povstalců na východě Ukrajiny logickou reakcí na státní převrat na Ukrajině štědře podpořený americkými penězi. Podpora Asada v Sýrii Ruskem je logickou reakcí na americkou podporu syrské opozice.

V mých očích Putin není ani světec ani zloduch. Není to ani demokratický politik, ale ani totalitní diktátor. Jeví se mi jako muž, který usiluje o větší slávu Ruska, obdobně jako před ním car Petr Veliký a zkrátka hájí ruské zájmy na poli světové politiky. Je jistě pravděpodobné, že bychom u něho našli i docela temná zákoutí jeho politické historie. Vzpomeňme však vždy na slova krále Karla IV, který svému příteli, italskému básníku Petrarkovi líčil jak hnusné je vládnout.

Nepřímo tuto myšlenku mezi řádky v dokumentu vyslovil i samotný Putin. Nepopíral slova, že v Rusku nevládne ideální demokracie, ani to, že se zde těší úctě jeden z největších zločinců historie Stalin. Řekl, že v zemi, kde vládl tvrdě carským režim a pak desítky let komunismus nemůže automaticky fungovat demokracie, v podobě jako funguje v zemích Západu s dlouhou demokratickou tradicí. Zároveň připomněl, že nejen v Rusku, ale i v jiných zemích se těší úctě národní hrdinové, kteří byli krutými a diktátory, jako byl Napoleon ve Francii či Cromwell v Anglii po vítězství tamní revoluce. Řekl zkrátka to, že jak jeho rodné Rusko, tak i každá jiná země světa má k ideálu v dnešní těžké době velmi daleko.