Střet Zeman versus Schwarzenberg z pohledu historie

"Podle tradice se národ ve volbách rozdělil na dvě celými dějinami se vinoucí názorové skupiny. První katolická, také panská, chce České království zařadit do vyspělé Evropy i za cenu odpustků (materiálních odvodů) i ztráty duše (vlády síly a peněz). Druhá husitská, plebejská, vidí vady evropských moresů a chce si při ponechání duše vymyslet něco nového, lepšího. Nemá ale na to kvalifikačně (duchovně) a navíc je při jakémkoliv pokusu ihned obklopena nepřátelským okolím. Pokusem se dostává do situace „proti všem“. Svým drzým kacířským postojem poukáže totiž „na bolavý zoubek“ celé civilizace. Obyčejnému člověku se toto dilema vyjeví ve volbě: buď sice okrádající smrádeček, ale teploučko, nebo svěže, ale námaha hledajících řešení."

z internetu

Těmito slovy charakterizoval rozdělení našeho národa prezidentskou volbou autor několika duchovních knih Josef Staněk ve svém článku věnovaném prezidentské volbě. Ač ne se vším v jeho článku souhlasím ( málo kritický postoj k Miloši Zemanovi), s výše uvedenými slovy se ztotožňuji. 

Myslím, že kořeny dnešního střetu prezidentských kandidátů a jejich stoupenců lze hledat již v několik století staré minulosti českých zemí, v období Husitských válek na počátku 15.stol. , kdy proti sobě stály v Čechách dva tábory. 

Husité vedeni zemanem z Trocnova Janem Žižkou bojovali proti vojskům vedeným císařem Zikmundem a také jistým Erkingerem ze Seinsheimu, v historii nejznámějším představitelem rodu Schwarzenbergů ve středověku. Politickým programem Husitů bylo zbavit katolickou církev majetku a vybojování privilegia svobodně myslet a vyjadřovat úctu Bohu bez diktátu z ciziny.  Cílem protistrany bylo uchovat stávající tradici odpustků a autority katolické církve, dnes by jsme řekli uchování stavu status quo. 

Mezi husity a katolíky (křižáky) došlo k několika bitvám. Ve všech byli i přes materiální převahu křižáci poraženi. Traduje se, že jen co zazněl chorál „Kdož su boží bojovníci..“ dali se nepřátele na útěk. Síla bojovníků bojujících za pravdu je větší než těch co tak činí za pouhý žold. Když, ale husitští bojovníci odrazili nebezpečí z ciziny, již nedokázali odolat běžným lidským pokušením. Různé skupiny husitů začaly mezi sebou bojovat o moc. Někteří drancovali a vypalovali kláštery a hospodářské usedlosti, jiní podnikali tzv. spanilé jízdy, kdy spojili šíření husitských myšlenek v cizině s příležitostnou loupeží. Tím ztráceli postupně podporu těch, kteří byli původně jejich stoupenci. Nakonec se spojila část umírněných Husitů s katolíky a radikály u Lipan v roce 1434 porazila. Již starý císař Zikmund se stal na krátko českým králem a onen Schwarzenberg za své služby v boji proti Husitům získal v Čechách jako odměnu rozsáhlý nemovitý majetek. 

Roky plynuly a i Evropu zachvátila reformace. V letech 1618 se čeští protestanté vzbouřili proti katolické nadvládě a vyházeli habsburské místodržící z oken. České stavovské povstání nakonec skončilo i díky řadě přehmatů povstalců porážkou na Bílé hoře roku 1620, po níž muselo řada Čechů včetně J.A. Komenského opustit rodnou zemi. 

19 stol. je v českých dějinách dobou národního obrození. V českém myšlení opět sílí příklon k husitské tradici spojené s národovectvím. Tím dochází opět, tentokrát již spíše pouze názorovému a politickému ke střetu s katolickou tradicí propojenou s loajalitou k habsburskému mocnářství. Dokladem tohoto střetu je i Píseň o Schwarzenbercích, kterou složil K.H.Borovký „ Zle matičko zle…“, tak i slova, která pronesl 25. listopadu 1889 na českém sněmu mluvčí české šlechty kníže Karel Schwarzenberg: „My nejsme potomci oné husitské šlechty, která protestovala roku 1415 na sněmu českém proti koncilu kostnickém. My jsme potomci oné katolické šlechty, která u Lipan porazila Tábory a na Bílé hoře husitské sbory české. My vidíme v husitech ne slavné bohatýry, ale bandu lupičů a žhářů, komunisty 15. století, a my, Schwarzenbergové, budeme bojovat proti všem novohusitům s touže rázností jako pánové z Růže bojovali proti starým husitům.“

.“ (Citováno podle monografie: Josef Dolejší, Leonid Křížek: Husité. Vrchol válečného umění v Čechách, Praha 2009 

Nyní v souvislosti s prezidentskou volbou dochází opět ke střetu těchto dvou stran symbolizovaných osobou Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. Na jedné straně je zde u Zemanovců příklon  k plebejství, jistému antiklerikalismu a volnomyšlenkářství, kritika církevních restitucích a národovectví ( sudetoněmecká otázka ). Na druhé straně K.S. reprezentuje konzervatismus, katolictví a církevní restituce, vstřícnější postoj k Německu a EU a tím i výrazně slabší důraz na českou národní tradici. 

Příklady historie ukazují, že vidět konflikty obou stran jako střet sil dobra a zla je velice zjednodušené. Jsou spíše svědectvím toho, že ostrý střet obou táborů ať již byla převaha na té či oné straně pro národ nepřinesl nic dobrého. Na jedné straně tu byl rozvrat země husitskými válkami. Na straně druhé mrtvolný klid po Bílé hoře. 

Domnívám se, že ani jeden z kandidátu který nyní stojí proti sobě není pro náš národ dobrou volbou. Oba představují minulost. V čele státu by jsme potřebovali člověka formátu Karla IV. Schopného, energického a tvořivého vládce, který by národ sjednotil a moudře ho vedl. V této chvíli to, ale ještě není možné. My sami proto musíme vytvořit podmínky. K tomu patří i naučit se odolávat mediální masáží. Dnešní média, která vlastní ti kteří drží otěže moci, nebudou dělat reklamu člověku, který by skutečně představoval změnu. To je můj názor.