Jak každý ví minulý týden prezident Zeman jmenoval koaliční vládu sociálních demokratů, hnutí Ano a Lidovců včele s Bohuslavem Sobotkou. Její vznik je spojen s řadou očekávání. V koaliční smlouvě si předsevzala řadu smělých cílů, jak napravit přehmaty minulých vlád. V těchto cílech, ale vidím i jistá rizika. Já bych se zaměřil na dvě z nich. Chtěl bych, ale zmínit i jistá pozitiva která vidím na nové vládě.
Uvolněná rozpočtová politika
Hlavním heslem Nečasovy vlády byly úspory a strašení Řeckem. I přes masivní rozpočtové škrty se, ale nepodařilo snížit deficit státního rozpočtu, ba právě naopak deficit narostl. K tomu podle mnohých ekonomů nevhodně volené škrty a obavy obyvatel způsobily, že se propadl hospodářský růst do záporných čísel.
To svedlo řadu lidí k myšlence, že ty veřejné finance až tak hlídat netřeba. V programu nové vlády se objevují smělé plány na všemožné investice. Zároveň, ale i plány jak omezit příjmy do státních rozpočtu např. rušením zdravotních poplatků.
Je zde vidět průhledná politika líbit se lidem. Nečasova vláda stále říkala, že v zájmu úspor se lidé budou mít hůř a její popularita klesla na historické minimum. Zejména ČSSD si řekla, že bude lidem říkat opak, že s ní se lidi budou mít lépe. A snaží se to předvést na něčem co je na první pohled vidět a o čem se v médiích mluví.
Není to, ale placení zdravotních poplatků, které by představovaly největší sociální problém ve společnosti, to je jen médií nafouknutá záležitost. Ten je jinde. Je to situace těch co jsou pod nebo kolem hranice chudoby. Prioritou by měly být programy jako je realizace sociálního bydlení, které by mělo zajistit důstojné bydlení pro každého člověka a zabránit vzniku nedobrovolného bezdomovectví.
Podlehnutí pokušení „zalíbit se“ ( viz ony poplatky jako nejviditelnější symbol ) se může negativně projevit na státním rozpočtu. Nejen, že se nezlepší situace těch co pomoc od státu potřebují nejvíce, ale v konečném důsledku to zhorší situaci i těch ostatních.
Proevropská politika
Nečasovu vládu jsem považoval za nejhorší vládu v historii ČR. Nemůžu jí, ale upřít jedno pozitivum jež je zásluhou hlavně samotného Nečase. Nečas byl jeden z mála politiků východoevropských zemí, který v Bruselu dokázal třísknout do stolu a říci NE i přes vztek TOP09 a řady českých médií razících heslo, že v rámci EU je nejlepší „držet hubu a krok“ ( promiňte za poněkud expresivní vyjádření ).
Současná vláda se deklarovala jako proevropská. Je odhodlána přijmout to co Nečas odmítal. Tedy bližší integraci a přijetí fiskálního paktu. Zvlášť aktivní jsou v tomto dva ministři nové vlády: pánové Lubomír Zaorálek a Jiří Dienstdbier. Deklarace p. Dienstbiera, že jeho prioritou je zrušení vyjímky mající zabránit uplatňování nároků sudetských Němců, jejímž zahrnutím Václav Klaus svého času podmiňoval podpis Lisabonské smlouvy mluví za vše.
Bylo by dobré si uvědomit co představuje současná EU. Je to organizace, která je nástrojem prosazení politiky nejbohatších bank a nadnárodních společností. Je to politika, která z velké části není v zájmu občanů České republiky. Politika ve které my budeme v případě vyšší integrace nést větší břemena za chyby hospodaření druhých.
Pozitiva Sobotkovy vlády
Přes řadu negativ vidím i jistá pozitiva. Pan Bohuslav Sobotka je slušný a kultivovaný člověk. Když mu Miloš Zeman vyčetl při jmenování šest chyb v seznamu nových ministrů, tak mu to nevrátil, jak by to udělala řada jiných politiků.
Za nejvlivnějšího politika Sobotkovy vlády je považován Andrej Babiš. Domnívám se, že je k němu třeba zaujímat ostražitý postoj. Je otázkou jestli jeho zbohatnutí bylo vždy jen poctivou cestou a do jaké míry bude jeho politika ovlivňována vlivnými finančními skupinami, které musí v každé současné kapitalistické zemi vrcholový vládní politik poslouchat. Koupě hlavních médií je také hodně problematickým krokem u špičkového politika a může vést k tomu, že o jistých věcech se nebude moci až tak moc veřejně mluvit. Přesto se mi jeho první vyjádření ve funkci ministra jevila docela rozumná.Před Václavem Moravcem si nehrál na všeználka který všemu rozumí, jako řada jiných politiků. Lidsky přiznal, že přečíst 900 stránkový státní rozpočet není v silách jednoho člověka. Upřímně řekl, že dva dny po nástupu do ministerské toho zatím skoro nic neví o fungování resortu do jehož čela byl jmenován. Pozitivně jsem kvitoval jeho slova, že bude bránit bezuzdnému utrácení a nevyslyší populistické řeči o zvyšování platů tu či onde. A také to, že jeho prioritou na rozdíl od p. Zaorálka není zavedení eura. Správně pochopil, že nejdříve je třeba rozkrýt všechny základní finanční toky ve státě a teprve pak si rozmyslet další úsporné či investiční kroky. Babišovi je vytýkaná údajná spolupráce s STB. V této situaci si vždy vzpomenu na řadu politiků s čistým lustračním osvědčením a na obrovskou škodu kterou způsobili státu, hospodářství a lidem této země.
Závěr
Jistě by se dala uvést další rizika nové vlády, jako např. nestabilita vládní koalice. Stejně by se dalo hovořit i o dalších pozitivech, jako je odborná způsobilost některých ministrů či pozitivní prvky vládního programu.
Jak nakonec bude vláda úspěšná uvidíme. Pravděpodobně daleko větší roli než její vlastní politika, která je velice omezena mantinely zákonů a členství v mezinárodních institucích bude hrát roli ekonomická a politická situace okolního světa.
