Řecké dilema

Zůstat věrný svém volebním slibům, či je jednoduše opustit pod tlakem věřitelů a silných hráčů EU? To je zřejmě otázka, která zaměstnává mysl vůdců řecké strany Syriza v těchto hodinách a dnech.

Levicová strana Syriza slíbila Řekům návrat hrdosti a ukončení drakonických ekonomických a sociálních reforem naordinovaných MMF a špičkami EU. Zároveň, ale Řekům slíbila i zůstat v eurozóně. Dvě věci z nichž jedna vylučuje druhý. V tom vidím největší slabinu politiky nynější řecké vlády.

Ta se bude muset rozhodnout. Pokud bude její prioritou zůstat členem eurozóny, pak bude ustoupit a s kosmetickými úpravami pokračovat v politice předchozích vlád, které zemi dovedly k 26% nezaměstnanosti a do ještě větší krize. Jsou velkou iluzí slova jednoho řeckého česky mluvícího politologa, které jsem nedávno slyšel v jednom televizním diskuzním pořadu, že EU je o solidaritě. Není tomu tak. EU je především nástrojem globálních finančních a hospodářských elit k dosažení větší moci. Peníze, které Řecko dostává ze záchranného fondu od daňových poplatníků EU neslouží k pomoci Řecku, ale slouží k splácení půjček věřitelům a bankám, které v minulosti Řecku cpaly úvěry, i když dobře věděly, že Řecko na jejich splácení nemá.

Druhá možnost Řeků je postavit se na vlastní nohy. S tím souvisí odmítnutí s drakonickými podmínkami svázané záchranné pomoci, vyhlášení platební neschopnosti a přechodem na vlastní měnu. Řecko by pouze konstatovalo co všichni vědí. „Naše dluhy jsou tak obrovské, že je zkrátka nikdy splatit nelze“. Jistě by to přineslo v první fázi další propad ekonomiky a průměrné životní úrovně obyvatelstva. Byla by tu však naděje. Za podmínky, že se v Řecku vytvoří společenský konsensus všech vrstev společnosti a hlavním heslem se stane vzájemnost a solidarita. Když se začnou dodržovat zákony a všichni budou platit daně. Když se bohatí uskromní ve prospěch chudých a ti nebudou tohoto zneužívat. Pak může nastat pozvolný vzestup Řecka. Napomáhat k rozvoji může pak i možnost volby kurzu vlastní měny pro zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky. Či pomoc ze strany Ruska, které by jistě Řecku rádo pomohlo, aby tak ukázalo světu, jak životaschopná může být země bez pomoci Západu a nabídla Řecku pomoc, jak to učinila Ukrajině na konci vlády Janukovyče.  

V souvislosti s Řeckou krizí se objevují často komentáře o tom, jak si Řekové v minulosti žili nad poměry. To je pravda jen zčásti. Je třeba si uvědomit, že obrovské finanční částky šly na armádu budovanou proti dalšímu členskému státu NATO Turecku. Faktem je, že tyto půjčky byly štědře podporovány Německem a jeho zbrojovkami, zemí která nejhlasitěji v současnosti trvá na dodržování podmínek záchranného balíčku. Dále pak byl významný i fakt, že bohatí Řekové zkrátka neplatili daně. Státy EU a banky, které v minulosti Řecku štědře půjčovali to velmi dobře věděli. Přesto tak činili dál kvůli svým vlastním ziskům. To je třeba mít stále na paměti, když budeme mluvit o rozhazovačných Řecích.