Je tomu už pár měsíců co mně oslovili dvě mladé slečny s dotazem zda jsem ochoten se podepsat pod petici pro kandidaturu Miloše Zemana na prezidenta republiky. Petici jsem Zemanovi stejně jako později Fišerovi a Dientsbirovi podepsal. Řekl jsem si. Sice tyto politiky volit nebudu, ale ať si ti studenti sbírající podpisy prezidentských kandidátů něco vydělají. Mimochodem jsem dotazem zkoušel zjistit kolik korun mají za jeden podpis. Nepochodil jsem. Řekli mi, že mi to prozradit nesmějí.
prezidentští kandidátiz internetu
Jako poslední jsem potkal mladou paní která sbírala hlasy pro Táňu Fišerovou. Na rozdíl od těch předchozích- favoritů volby za sběr hlasů nedostávala žádné peníze. Ač sama byla časově velice zaneprázdněn, cítila že musí něco udělat proto, aby na Hradě stanula nějaká duchovní a mravní osobnost. Protože i já si paní Fišerovou za její postoje a obětavý život ve službě druhým lidem velice vážím, pod petici jsem se nejen podepsal, ale vyžádal jsem si i jeden podpisový arch, abych alespoň symbolicky pomohl k možnosti uskutečnit její kandidaturu reálnou. Mile mně překvapilo, že se podařilo na její podporu získat 70000 podpisů i bez finančního zázemí, které mají bohatí kandidáti-favorité volby.
Ač ne se všemi názory paní Fišerové souhlasím,vlajku EU bych jako prezident na Hradě nevyvěsil, myslím si, že paní Fišerová přináší do politiky něco co v ní zoufale chybí. Tím je duchovnost a lidskost. Proti idejím neustálého boje a soutěžení staví na první místo ideje spolupráce a vzájemnosti. Řadu let se v rámci různých sdružení věnuje problematice těch co naší pomoc potřebují nejvíc a kteří vlivem dravého egoismu dnešní doby často ne vlastní vinou velice trpí. Tedy lidem handicapovaným, nezaměstnaným, chudým důchodcům, lidem postiženým drakonickými exekucemi atd. Klíčové hnutí, strana kterou vybudovala představuje zajímavou alternativu proti současnému, hlubokou krizí zmítaném egoistickém kapitalismu.
Jsem realista a vím, že p. Fišerová nemá v prezidentské volbě šanci. Upřímně řečeno bych jí ani zvolení nepřál. Jako prezidentka by se ze svojí citlivou by se v nejvyšší politice stála ovcí mezi vlky. Doba v níž žijeme ještě není zralá, aby na Hrad usedla osoba s takovými postoji a politickými koncepcemi. Většina lidí této země nejdříve musí do morku kostí prožít následky politiky těch, kteří o p. Fišerové hovoří jako o mimozemšťane, naprosté idealističce či dokonce bolševičce, jak zaznělo i v diskuzích na idnes. Až pak budou lidé s vizí společnosti založené na vzájemnosti a solidaritě volitelní.
Současný prezident Klaus v jenom svém vyjádření řekl, že prezidenta zvolí média. Má pravdu. Skvělým příkladem je osoba Tomio Okamury. Tento úspěšný podnikatel který měl ještě nedávno díky několika okolnostem výrazně větší šanci získat protestní hlasy voličů než paní Fišerová by díky nepřízni médii ztratil veškeré šance být zvolen prezidentem, i kdyby ho soud vrátil do hry o prezidentský úřad. Pan Okamura je příkladem, co se stane s člověkem který poruší nepsané pravidlo, které říká „ Budeš-li nazývat některé věci pravými jmény, politicky a často i společensky se tím odrovnáš“. Okamura to udělal. Ve svých vyjádřeních se nebál opřít o řadu mýtů které vládnou naší zemi a ostře se pustil do některých zlořádů a jejich protagonistů. Média a politici z leva do prava, kterým vyhovují občané v podobě ovčanů z něj udělali doslova démona. Jednou komunistu, poté zase fašistu, extremistu, populistu, japonského přivandrovalce, šílence a nevím co ještě. Pan Okamura jistě není člověkem bez chyb. Možná má i sám nějaké to máslo na hlavě. Ale přesto. Nemalé máslo na hlavě za svou minulou politickou kariéru mají i favorité těchto voleb, ke kterým jsou však média podstatně shovívavější.
V lednu, pokud ústavní soud nezpozdí volbu si zvolíme prezidenta. Myslím si, že se prezidentem stane muž, který bude člověkem tohoto, již umírajícího společensko-ekonomického systému. Přesto vidím přímou volbu pozitivně. Jednak zazněly názory, které by možná jinak zapadly. A také proto, že na zmatcích spojených s prezidentskou volbu jasně bylo vidět, jak amatérsky jsou psané zákony a jak probíhá rozhodování v těch nejvyšších státních institucích.
Na skutečného „spravedlivého vládce- Otce Vlasti“ si ještě budeme muset počkat. Nepřijde dřív než my sami jeho příchod neumožníme. Společenské změně musí vždy předcházet naše vlastní vnitřní změna. Až ta může udělat idealistický politický program realistickým.
