Poznámky k francouzským volbám

Letošní prezidentské volby ve Francii měly jeden primát. Poprvé v nich nekandidoval do druhého volebního období dosavadní prezident díky enormně nízké popularitě, vylučující možnost jeho znovuzvolení.

Přesto v druhém kole francouzských voleb s jasným ziskem 66% hlasů zvítězil kandidát v podstatě se stejným programem a politickou koncepcí jako dosavadní prezident Holland. Stačilo jen dát starému zdiskreditovanému programu nový vnější obal v podobě dosud neokoukané tváře mladého politika a nového politického hnutí a lid opět dal hlas něčemu, co nemůže skončit jinak než další deziluzí a zklamáním. Tato volba vypovídá hodně o myšlení nejen francouzského voliče vykazující jasné rysy chronické nepoučitelnosti.

Povězme si nyní několik známých faktů o novém francouzském prezidentu. Část pracovní kariéry strávil jako investiční bankéř u Rotschildů. Účastnil se mimo jiné setkání představitelů globální elity, skupiny Bilderberg, kde jsou zváni pravidelně „perspektivní politici“. Dva roky byl ministrem hospodářství ve vládě prezidenta Hollanda, který ho po jeho odchodu z funkce označil za zrádce.

Ne, nedělám si iluzi, že vítězství jeho protikandidátky paní Le Pen, by přineslo lepší Francii, Evropu a svět. Přesto by však neznamenalo ani žádnou katastrofu, jak tvrdí její odpůrci. Ona sama a její strana dnes na rozdíl od dob, kdy stranu řídil její otec, nepředstavuje žádnou extrémní pravici, ale v podstatě levicový sociální koncept, s důrazem na obnovu národní suverenity Francie v globalizovaném světě, kterému stále více vládnou nadnárodní finanční korporace na úkor volených vlád. Její označování slovem extremistická dnes vychází hlavně z toho, že se odvažuje jasně pojmenovávat, řadu problémů, které trápí dnešní Francie a Evropu a o kterých zavedení „demokratičtí politici“ jsou zvyklí mlčet. Jak mimo jiné přiznal i český europoslanec za ČSSD a sociolog Jan Keller v rozhovoru pro ČT na základě svých vlastních zkušeností v EP.

Nad výsledkem francouzských prezidentských voleb jásají nejen evropští, ale i řada českých politiků v čele s premiérem Sobotkou. Jsem zvědav, jestli budou jásat dál, pokud Macron si posvítí na odbojné středoevropské členy EU a bude trvat na rozdělení přistěhovalců podle kvót, jak před volbami slíbil?

Výsledky francouzských voleb naznačily, že v evropské a globální politice se pojede podle starých not. Řešení problémů bude dále odsouváno. To může fungovat ale jen do doby, kdy skončí vzestupná fáze hospodářského cyklu. Pak se s plnou silou může projevit to, čeho se mnozí v případě vítězství Le Penové obávali, tedy rozvrat a chaos bez ohledu na to, jací politici budou v jednotlivých zemích u moci.

Nutnost to však není. Každý člověk, včetně nového francouzského politika má možnost vést svou zemi špatně, ale i dobře, bez ohledu na to, jak působil před převzetím své funkce. Macron má zajisté i své kladné stránky. Omluvil se například v Alžírsku za příkoří, které tam páchala francouzská koloniální armáda. Věřme tedy, že u Macrona převáží jeho kladné vlastnosti a ve své funkci příjemně překvapí politikou ve prospěch své země i Evropy.