Paradoxy polistopadového vývoje

Když na podzim roku 1989 probíhaly ve východním Berlíně demonstrace proti komunistickému režimu, uskutečnil se telefonní rozhovor mezi sovětským prezidentem Gorbačovem a britskou premiérkou Thatcherovou.

Mohlo by se předpokládat, že reprezentantka „demokratického světa“ žádala Gorbačova, aby zachoval klid a aby sovětská vojska tehdy rozmístěná na území bývalé NDR proti demonstrantům nezasáhly. Opak je pravdou. Britská premiérka žádala Gorbačova poslat proti demonstrantům tanky. Představa silného sjednoceného Německa byla pro ní daleko horší, než Německo rozdělené na východní a západní část.

Gorbačov přání Thatcherové nevyhověl a sovětská vojska zůstala v kasárnách. To definitivně rozhodlo o tom, že zbylí komunističtí vládci v Evropě již byli bez šance politicky přežít. 9. listopadu padla berlínská zeď a o pár dní později se zhroutil komunismus i v Československu.

O tehdejším rozhovoru mezi Gorbačovem a Thatcherovou v listopadu 1989 nikdo nevěděl a i dnes o něm ví jen velmi málo lidí. Je to proto, že ve veřejnoprávních médiích se s touto informací jen stěží setkáte. Nehodí se totiž k „obrazu světa“ těmito médií vytvářeného.

V listopadu 1989 se poměry uvolnily. Začaly vycházet knihy s tématy, které dříve nemohly být publikovány. Zrušily se hranice. Ke skutečné demokracii a svobodě však i 30 let po pádu komunismu máme stále daleko.

Cenzura nezmizela. Veřejnoprávní média stejně jako před listopadem 1989 stále podávají zkreslený obraz světa. O mnohých tématech se zde nesmí mluvit, nebo jsou jednostranně prezentována a hrubě manipulována. Faktickou moc ve státě nemá lid skrze volené představitelé, ale nadnárodní koncerny. Stát i dnes více chrání lumpy než poctivce.

Před nedávnem jsem se zaposlouchal do rozhovoru z bývalým generálním tajemníkem KSČ, takřka stoletým důchodcem Milošem Jakešem. Velkým paradoxem je, že i tento muž, který svým projevem na Červeném Hrádku v roce 1989 významně přispěl k zhroucení komunistického režimu, mluvil rozumněji než většina dnešních televizních komentátorů a politologů. A ještě větším paradoxem je fakt, že to významná část dnešní společnosti nepozná a jen bezmyšlenkovitě papouškuje myšlenky a fráze, které jsou jí z vnějšku podstrčena.