Omyl jménem EET

Během tohoto týdne jsem měl poprvé možnost si v praxi vyzkoušet práci s elektronickou pokladnou v rámci systému elektronické evidence tržeb.

Tento systém, který má přinést státu o zhruba 20 miliard korun ročně více na daních považuji za velmi problematický z několika důvodů.

Za prvé již nyní má ten důsledek, že řada podnikatelů hlavně v menších městech a vesnicích končí svoji živnost.

Za druhé těm co dál pokračují v podnikání se zvyšuje administrativní zátěž a finanční náklady, což se již nyní projevuje ve vyšší ceně výrobků a služeb.

Za třetí povede EET k celkovému zchudnutí společnosti, čímž bude naprosto marginalizován zisk v podobě většího výběru daní.

Za čtvrté se ve společnosti posílí trend, kdy je na ty nižší a střední společenské vrstvy je přísně nahlíženo, zatímco ti velcí ekonomičtí hráči budou dál zneužívat svého dominantního postavení na trhu a své zisky odvádět do daňových rájů.

V této souvislosti je nutné si připomenout základní fakta. Zločinná privatizace v devadesátých letech minulého století vedla k tomu, že téměř veškeré části dosud prosperujícího hospodářství byly zlikvidovány, nebo prodány do zahraničí. Dnes nám z naší země skoro již nic nepatří. Většina zisku vyprodukována českými lidmi odchází pryč do zahraničí. Odhady se pohybují okolo 450 miliard korun ročně. Co je to proti 20 miliardám z EET? Důsledkem jsou nejnižší platy ve střední Evropě, zvláště u některých firem připomínajících svým přístupem k zaměstnancům spíše středověkého otrokáře než moderní podnikatele.

Z těchto čísel vyplývá jedno. Měli bychom se soustředit ne na to, abychom zpřísňovali již tak mnohými byrokratickými normami svázané podnikání, ale spíše jak dosáhnout toho, aby tady zahraniční kapitál zanechal alespoň o něco větší část svých zisků než dosud. Také by stálo za úvahu, zda opět od zahraničních vlastníků nekoupit zpět některá strategická odvětví jako je vodárenství.