Od potopy světa k stavbě babylónské věže

Jednou ze základních otázek, která se nabízí při četbě mýtů o potopě světa je otázka, kde se najednou na Zemi vzalo tolik vody, aby hladina moře sahala do výše vrcholků hor? Jaký mechanismus mohl k tak velké katastrofě vést? Tyto otázky na které dnešní věda nezná odpověď, vedou  hlavní proud vědy i přes řadu důkazů o dávné potopě její historickou existenci popírat. Přesto existuje i ve vědeckých kruzích řada odborníků, kteří berou existenci dávné potopy jako historický fakt.

Kde se vzalo tolik vody při potopě?

I kdyby všechna voda v atmosféře zkondenzovala a spadla na zemi v podobě deště, tak stále je to příliš málo vody aby výrazněji zvedlo hladinu moří a oceánů. Šlo by o zvýšení v řádu pouhých centimetrů.

Dalším zdrojem  je zemská kůra , kde je v různé podobě  vázáno již poměrně větší množství vody a především pak všechny ledovce na zemi. Voda z nich by stačila, aby se hladina moří zvedla výrazněji. Přesto je to stále málo na potopu biblických rozměrů.

Přesto existuje jednoduché vysvětlení. Udělejte si pokus. Do sklenice si nalijte vodu a pak do ní položte libovolné těleso. Co se stane? Výška vodní hladiny ve sklenici se  zvedne v  přímé úměře na objem ponořené části tělesa. Pokud by tedy během potopy došlo  pod mořskou hladinou k masivní sopečné a horotvorné činnosti, při kterém by se z nitra země dostalo na povrch obrovské množství lehkého horkého magmatu , pak by objem vody tímto způsobem vytlačené mohl  stačit na zatopení pevnin do výše stovek metrů.

Co mohlo spustit biblickou  potopu?

Existuje několik možností. Staré legendy hovoří o průletu velkého kosmického tělesa, snad hypotetické planety Nibiru v blízkosti Země. Ta mohla svým gravitačním vlivem  vyvolat v zemské kůře a plášti obrovské slapové síly, které spustily všechny vnitřní geologické děje, které vyvolaly celosvětovou potopu. Pravděpodobně došlo k posunu zemské osy a to během velmi krátké doby. To nezbytně muselo vyvolat další obrovská silová pnutí v kůře a plášti vedoucí k obrovským zemětřesením, výbuchům sopek a k nesmírně rychlému pohybu tektonických desek a tvorbě nových pevninských a podmořských pohoří. O tom o jak masivní jevy jde vypovídají náhorní plošiny v Andách. Ve výšce4000 m.n.m. se tam nacházejí četné zkameněliny korálů a mořských živočichů. Město Tihuanako nacházející se nyní v nadmořské  výšce3800 m bylo podle starých legend postaveno jako mořský přístav.

Scénář potopy světa

Domnívám se, že potopa světa před 25000 lety nepřišla bez varování. Staré texty hovoří o morové epidemii, která katastrofě předcházela. Jistě existovaly i další znamení blížící se katastrofy, která měla lidi přivést k uvědomění a sebereflexi. Lidé však byli zatvrzelí a nebyli ochotni ke změně. Nadále setrvávali v životním stylu vedoucím ke zkáze.

Dovolte mi si na chvíli zafantazírovat. Co asi jako první mohl spatřit svědek dávné potopy? Možná to bylo stále jasnější a větší nebeské těleso, které se blížilo Zemi  jako zlověstné znamení. Pak ucítil první a následně stále silnější záchvěvy země. Při pohledu na oblohu mohl zpozorovat náhlou změnu polohy Slunce, Měsíce a planet. To, ale možná již zemi zahalila  oblaka plná prachových částic z vulkanické činnosti a vody rychle se vypařující  z moří ohřívaných  vlivem intenzivní podmořské vulkanické činnosti. Zatímco se Země otřásala, tak z nebe se spustily prudké přívalové deště  a oblohou prolétával jeden blesk za druhým. Řeky se rychle vylévaly ze břehů, voda se valila z hor a kopců. To nejhorší však přišlo od mořského. Na obzoru se najednou objevila obří tsunami, která dokonala zkázu. Rychle zaplavila i ty oblasti, kde se ještě voda před tím nedostala. Až na vrcholky hor se svět ocitl pod vodou.

Po řadě dnů či týdnů se konečně živly ztišili. Rozbouřené moře se uklidnilo a opět vyšlo i Slunce, jen na jiném místě, kde dříve.  Hladina moře postupně začala klesat a odtékat z pevniny. Pokles byl způsoben opětným zamrzáním vody u nově vzniklých pólů a pravděpodobně i díky vzniku  nových oceánských hlubokomořských příkopů a pánví po utišení intenzivní podmořské vulkanické činnosti.   

Důkazy o potopě světa

První důkaz představují hromadné hroby nejrůznějších živočichů od velkých savců přes korýše až po hmyz, kteří společně zahynuli v jeden okamžik pod tlustou vrstvou sedimentů. Takovýmto způsobem vznikají i kamenné fosílie zvířat a rostlin včetně uhlí při mnoha dalších obdobných katastrofách v minulosti naší planety. Podmínkou fosilizace je vysoký tlak vrstvy sedimentů a zamezení přístupu vzduchu k uhynulému tvoru, který by způsobil rychlý rozklad těla.

Druhým důkazem jsou archeologické vykopávky mezopotamského města Ur. Po zemí byly odkryty dvě vrstvy s nálezy artefaktů vyspělé civilizace oddělené2 metry tlustou vrstvou jílu. Mezi různě starými vrstvami sedimentů jsou nalézány také stopy vyspělých civilizací v jiných mezopotámských městech. Svědčí o tom, že biblická potopa světa zdaleka nebyla jedinou katastrofou, která zasáhla sta tisíce let starou historii Mezopotámie a civilizace vůbec. Vše poukazuje na to, že na daném území se již několikrát vystřídalo období zničení a obnovy civilizace.

Třetí důkaz který jsem zmínil v minulém článku jsou legendy starých národů všech kontinentů vyprávějících o velké potopě, kterou přežilo jen pár lidí na lodi-arše. Legendy se liší pouze jmény přeživších hrdinů a místy, kde po potopě vystoupili na břeh. Perské, sumerské, babylonské a židovské legendy hovoří o hoře nesoucí podle Bible jméno Ararat, kde zakotvila archa. Tak se dostáváme k čtvrtému důkazu potopy, k slavné Noemově arše.

Noemova archa

Zbytky této masivní, přibližně160 metrůdlouhé lodě byly skutečně na úpatí této východoturecké hory ve výšce 1900m nad mořem nalezeny. V Turecku byla zřízená vládní komise jejímiž členy se stali špičkoví vědci, kteří měli prozkoumat hodnověrnost archeologických nálezů. Komise po důsledném průzkumu místa a nalezených artefaktů potvrdila, že se jedná skutečné o biblickou archu.

Na místě byly nalezené zkamenělé zbytky dřevěné konstrukce lodi. Zjistilo se, že loď tvořily tři vrstvy dřeva vzájemně slepené a z vnějšku natřené smolou. Na místě byly také nalezeny kovové nýty a tuny vážící kotvící a stabilizační kameny opatřené otvory. Analýza nýtů ukázala, že byly vyrobeny ze slitiny železa, hliníku a titanu.  V oblasti kolem archy byly údajně nalezeny také velké hroby lidí přeživší potopu. Jejich rozměry naznačují výrazně větší velikost lidí oné doby. 

Nelze vyloučit, že nalezená archa je jen jedna z více lodí, na které lidé přečkali potopu. Různé zprávy hovoří, že byly nalezeny zbytky arch i na jiných místech naší planety. Nebylo by to překvapivé již z toho hlediska, že obdobných katastrof v minulosti bylo více a že legendy o potopě se u jednotlivých národů liší místy přistání archy. Ararat je však jediné místo, které bylo hodnověrně prozkoumáno.

Zlatý věk duchovního jara

Potopa změnila tvář Země. Snad tehdy definitivně zanikla země MU, legendární Lemurie v Tichém oceánu. Vyhynuli neandrtálci a na řadě míst světa se zásadně změnilo klima. Vedle lidí z arch také možná potopu přežilo ještě pár lidí ukrytých v horách či utěsněných podzemních skrýších.  Netrvalo dlouho a opět zalidnili Zemi. Na místech starých zničených civilizací zakládali nové, jak se říká od píky.

Vyrostly tak opět velké civilizace v Indii, Číně, Atlantidě, Americe, Mezopotámii a mnoha jiných místech. Základním přikázáním pro lidi se stalo „Nezabiješ“ vyjádřené slovy patriarchy Noa který po potopě řekl: „Nesmíte jíst nic v čem je krev“. Lidé si to později v době úpadku přizpůsobili podle svého. Zvíře zabili, nechali ho vykrvácet a jeho maso snědli. 

Lidé žili více než 6000 let v poměrném míru a rovnováze. Byla to éra zlatého věku, kdy Země byla pod kosmickým  odstředivým vlivem vzdušného živlu. Ten v lidech podporuje odstředivé altruistické myšlení a jednání.

Stříbrný věk duchovního léta

Po 6000 letech svět vstoupil do stříbrného věku. Společnost dosáhla svého duchovního  a civilizačního vrcholu. Poznání lidstva i technologické dovednosti byly v této době v řadě ohledů daleko před námi, jak o tom svědčí řada staveb z tehdejší doby. Jednou z nejznámějších je Baalbek v Libanonu. Obří stavbu tvoří opracované kusy kamene-kvádry o hmotnosti přes 1200 tun  . Dnes neexistuje žádná známá technologie, která by  tyto kamenné bloky dokázala nadzvednout. Legendy řady národů hovoří o psychokinetických a dalších schopnostech, které byly tehdejším lidem vlastní. Civilizace tehdejší doby měla poněkud jiný charakter než dnes. Byla převážně citová a magická na rozdíl od naší  spíše rozumově technické.

Po vrcholu však pomalu začaly přicházet známky ústupu. Stříbrný věk má klidový vliv živlu vody. Ten je vhodný pro řadu duchovních cvičení, u některých lidí však vede i k lenosti a duchovnímu ustrnutí. Navíc  v poslední 2000 leté části stříbrného věku je klidový vliv doplněn dostředivým zemským vlivem znamení panny.

Král Nimrod a legenda o babylónské věži

Možná někdy tehdy v oblasti Mezopotámie se ujal vlády král, který se podle Bible jmenoval Nimrod. Podle biblických i mimobiblických zdrojů to byl zřejmě  velice schopný vůdce. Založil Babylon a celou řadu měst v Asýrii a na blízkém Východě. Podle arabských legend nechal postavit obry i výše zmíněný Baalbek. Jeho říše kterou ovládal spolu s manželkou Semiramis sahala od Indie až po Libyi a Etiopii.

Byl to však muž dvou tváří. Vedle tváře budovatele měst to byl i vášnivý lovec. Tedy člověk, který měl zálibu v zabíjení zvířat, jež po potopě takřka ze společnosti vymizelo. S jeho jménem se tak pojí opětný propad lidstva k bojovnosti, dravectví a živočišnosti.

Legendy vypráví, že Nimrod zahájil stavbu Babylónské věže, která měla sahat až do nebe. Zda je to pravda, či jde jen o symbolické vyprávění o podlehnutí lidí pýše nevíme. Stejně jako nevíme, zda poté nastal boží trest v podobě zmatení jazyků, jak o tom píše Bible. Pravděpodobné však je, že v oné době si zkrátka lidi přestali mezi sebou rozumět, podobně jako je tomu dnes. Společnost se rozpadla na jednotlivce a různé skupiny bojující jen za své úzce sobecké zájmy bez ohledu na zájmy druhých a  celku. 

Poslední globální kataklyzma před 12000lety

Důsledky tohoto opětovného pádu lidstva se dostavili před 12000 lety přesně v polovině platonského roku, který je stejně jako jeho začátek je velice krizový a přelomový. Je to proto, že se střetávají dva protikladné vlivy. Při potopě světa a v současnosti se střetává vliv končící dostředivé a začínající odstředivé doby. Před 12000 lety se střetával vliv končící klidové a začínající ohnivé doby bronzového věku-duchovního podzimu.

Největší mocností světa byla tehdy Atlantida, která se pokoušela ovládnout i Středomoří. Zneužití energie Atlantskými věcmi, ale hlavně pokles morálky lidstva z vyššího pohledu opět vedl ke globální katastrofě.

Ta byla opět doprovázena, jak to zaznamenali i egyptští kněží blízkým průletem velké komety v blízkosti Země. Opět se posunula zemská osa. Došlo k sérii silných zemětřesení, výbuchů sopek a horotvorné činnosti. Na pobřeží se opět valily vlny tsunami, které pustošili rozsáhlá území. Zůstaly při tom uchovány pouze základy velkých staveb, mezi kterými byl jistě i chrámový komplex v Baalbeku. Tentokrát však i přes obrovské škody nenabyla katastrofa rozměrů celosvětové potopy ač Atlantida zcela zmizela pod hladinou moře.

 ----pokračování příště----