O regresní terapii

Lidská bytost je podobná ledovci plujícím na otevřeném  moři. To co z ní vidíme a vnímáme je jen její malou částí. Větší část je ukrytá pod hladinou, v oblasti které nazvali psychologové podvědomí či nevědomí.

Podvědomí bylo dobře známo všem starým kulturám a civilizacím, v moderní vědecké době tento pojem poprvé použil ve velmi primitivní podobě Sigmund Freud. V době svého mládí učinil důležitý objev. Když si jeden jeho pacient vybavil z nevědomí potlačený zážitek z dětství, došlo k vymizení symptomu a vyléčení.

Na Freuda navázali jiní. Známá je především osobnost C.G.Junga, který rozšířil pojem individuálního podvědomí o kolektivní podvědomí zahrnující veškerou zkušenost lidského rodu, z níž vychází i  mnozí tvůrci pohádek a mýtů.

Na Freuda navazoval v minulém století i americký lékař a psychoterapeut Brian Weiss. Když se však pomocí hypnózy snažil zbavit mladou pacientku Catherin trpícími různými fobiemi všech symptomů kterými trpěla návratem do dětství, výsledek byl velmi neuspokojivý. I přes odkrytí řady dětských traumat se duševní stav nešťastné pacientky nelepšil.

Při jednom z hypnotických sezení  si Weiss v duchu řekl: možná je trauma ukryto ještě v ranějším dětství, a dal Catherin hypnotický příkaz „Vraťte se do doby, kdy vznikly vaše potíže!“ To co terapeut z úst pacientky uslyšel, bylo pro něj obrovským překvapením. Catherin začala popisovat dramatickou událost záplav ze starověkého Egypta, ke kterým došlo již mnoho století před naším letopočtem.

„Vidím obrovské vlny, které lámou stromy. Není kam utéct. Je zima, voda je studená. Musím své dítě zachránit, ale nemůžu…jen ji pevně držím. Voda mně zalila, dusí mě. Nemůžu dýchat, polykat…slaná voda. Rve mi malou z rukou“. Najednou se uvolnila a začala pravidelně dýchat „ Vidím oblaka…Malá je se mnou. I ostatní lidé z vesnice“. Uklidnila se, jedno životní období skončilo.

Prožití tohoto a dalších minulých životů vedlo k tomu, že se Catherin vyléčila. Její strachy vymizely. Jednalo se o jeden z úspěšného případu regresní terapie, která využívá k léčení pacientů řízeného návratu ke kořenům problému ať již v období dětství, prenatálního vývoje a porodu, či minulých životů.

Myšlenka reinkarnace a putování duše životy je velmi stará. Najdeme ji ve všech východních kulturách, v židovské kabale i původním křesťanství. V průběhu vývoje se postupně vyvíjíme a zdokonalujeme prostředním karmy, nebo dobrovolné duchovní cesty, která je dosud mezi lidmi velkou vzácností.

Regresní terapie není nová. Byla dobře známá již například ve starověkém Egyptě či Řecku. Ve 20.století byla pouze nově objevena. Měl jsem i osobní možnost se s touto metodou prakticky setkat a tak jsem si vědom jejího velkého potenciálu v psychické léčbě.

Regresní terapie  potvrzuje pravdivost duchovní učení o karmě. Většina psychických, vztahových a psychosomatických potíží mají původ v těžkých událostech našich minulých životů či nedořešených vztahů. A tyto těžké události jsou pak důsledkem ještě starších událostí, ve kterých jsme my sami jiným vytvářeli pocity, se kterými jsme nyní konfrontováni my sami. Ideálem by tak bylo, kdyby si klient během a po regresi uvědomil to, jaké vlastnosti způsobily v minulosti jeho negativní jednání, která v důsledku zákona karmy jej trápí dodnes a začal pak na těchto vlastnostech sám pracovat.

V regresích je možno jít v časové linii i mnohem dál než do minulosti lidských zrodů. Je možné si vzpomenout na zrody v tělech zvířat a rostlin až k počátkům vesmíru. Je možné jít i do budoucnosti, do životů které nás teprve čekají. I během regresí tak si můžeme ověřit důležitý a dnes již i vědecký poznatek, že čas v podstatě není. Že minulost i budoucnost je stálá a my pouze jen postupně prožíváme již hotový děj.

Součástí prožitků je i poznání období „života mezi životy“.  Prožitky lidí v regresních terapiích v okamžiku smrti jsou velmi podobné prožitku lidí, kteří zažili klinickou smrt. V duchovním světě zažívají většinou pocity klidu a pokoje. Jejich tváře se přitom doslova rozzáří, což velmi kontrastuje s emocionálním vypětím, které prožívali často před okamžikem smrti. V duchovním světě dochází i k telepatickému rozhovoru mezi lidmi v regresi a duchovním světě. Tato komunikace má sloužit k našemu poučení. Dr. Weiss zaznamenal několik vzkazů těchto průvodců nám lidem. Jeden z nich se týká i samotné techniky terapie.

„Měl jsi pravdu, když si předpokládal, že je to vhodná léčba těch v tělesném stavu. Musíš z jejich myšlení vymýtit strach…Musí se nejprve dostat velmi hluboko, do stavu kdy nebudou cítit své tělo. Pak k nim můžeš proniknout. Nemoci jakoby leží jen na povrchu. Jsou však skryté v jejich duši, kde se vytvářejí myšlenky, tam se k nim musíš dostat.“

Dovolte osobní zkušenost. Jednou jsem se snažil skrze regresi vyřešit problém s určitou úzkostí. Odkrýval jsem řadu minulých příběhů s traumaty, ale neuspokojivým výsledkem. Ke změně došlo až ve stavu, mezi životy. Svůj pocit bych připodobnil pocitům turisty, který stojí vysoko v horách. Když se rozhlédne, tak vnímá jen krásu modré oblohy, okolních hor a jas a čistotu bytí. Pouze když se podívá dolů, vidí v údolí hustou mlhu a nízkou oblačnost. Tam jsou všechna ta lidská trápení a těžkosti způsobená tím, že světlo díky mlze na dno údolí nedosvitne. Ne,  člověk nepotřebuje regresi, aby to světlo objevil. Skrývá se v nitru každého z nás a popsali jej mnozí. Třeba J.A.Komenský v díle Labyrint světa a ráj srdce. Spirituální regrese však může být v některých případech pomocí, jak k tomu dojít poněkud snadněji.

Na závěr článku by jistě nemělo chybět zamyšlení nad tím, zda představuje regrese nebezpečí. Obecně je možno říci, že každý nástroj jak hmotný (třeba nůž), tak duchovní může přinést dobro i zlo. Ne jinak je to i s touto metodou. Aby došlo k minimalizaci rizik, je třeba si uvědomit podle mého názoru dvě věci. Použil bych analogii k práci chirurga, neboť regresní terapeut je vlastně rovněž operatér jen v duchovní sféře, která je však analogická s tou hmotnou.

Za prvé je zde důležitá správná technika. Je řada metod a technik požívaných v regresní terapii, metod řízených a neřízených. Stejně jako chirurg nejdříve skalpelem otevře tělo, pak provede příslušné úkony a nakonec místo řezu skalpelu zašije jehlou, tak podobně by měl postupovat i terapeut. Nejdříve otevřít brány do podvědomí, pak provést příslušné úkony a nakonec dotyčného vrátit zpět a podvědomí opět uzavřít. Zde je jisté riziko  neřízených metod typu holotropního dýchání, kdy podvědomí je násilně rychlým dýchání otevřeno a následný proces může v některých případech vyvolat až propuknutí psychózy.

Za druhé je důležitá osobnost terapeuta. Je to proto, že svou kvalitou má vliv i na vnitřní svět klienta. Vnitřně nečistý terapeut je pro klienta podobným rizikem, jako sebelepší chirurg operující bez rukavic nečistýma rukama. Lidé mnohdy dbají na hygienu hmotnou, ale zcela opomíjejí důležitost  hygieny duchovní. Takže si myslím, že by to měl být člověk nejen odborně, ale i duchovně filozoficky vzdělán, aby dobře rozuměl povaze duchovní reality. Měl by dodržovat určitou životosprávu. Neměl by kouřit, pít alkohol a podle mého názoru by ani neměl jíst maso. Jeho základní motivací by měla být pomoc lidem a ne co největší finanční profit. Měl by se snažit dál duchovně rozvíjet a zdokonalovat. Je také důležité, aby dobře chápal a po zážitcích prahnoucímu klientovi vysvětlil, že samotná regrese nemůže být náhražkou duchovní cesty, ale může být pouze pomocí. Žádný duchovní zážitek z dotyčného sám o sobě neudělá dokonalejšího a vyspělejšího člověka, pouze každodenní práce sama na sobě.

Žijeme v době velké pestrosti, kdy se i v oblasti alternativy mísí proudy různé kvality. Nejinak je tomu i v této oblasti regresních terapií. Věřím, že v budoucnu tady vzniknou školy, které budou vzdělávat vhodné nadané adepty a úspěšně pracovat v oblasti léčby ducha. V minulosti byly tyto oblasti vyhrazeny kněžím, kteří žili v klášterech a celý svůj život zaměřovali na pomoc druhým. Myslím si, že v budoucnu přijde doba, kdy tomu tak opět bude.

Zdroje: Brian Weiss:  Mnoho životů, mnoho mistrů