O nové vlně socialismu v Evropě

Úspěch ještě nedávno velmi podceňovaných silně levicově orientovaných britských labouristů v  parlamentních volbách rozpoutal diskuzi o nové vlně nadšení pro socialistické myšlenky v západním světě hlavně mezi mladými lidmi.

Považuji tento trend za logický a pochopitelný. Podíváme-li se na současnou podobu kapitalismu, nemůžeme si nevšimnout, že i přes technologický pokrok stále vzrůstá majetková nerovnost mezi úzkou vrstvou bohatých a chudší části společností. Finanční zisk se stává měřítkem takřka všeho co v životě konáme. Vojenské intervence a drancování přírodních zdrojů zemí třetího světa nadnárodními koncerny jsou rovněž smutnou součástí i světa moderního kapitalismu.

V západní společnosti, která tak nemá součástí své historické paměti excesy reálného socialismu je přirozené, že sílí podpora socialistických myšlenek, ve kterých vidí významná část převážně mladé generace způsob řešení společenských problémů dneška.

Jinak je to u nás. U české mládeže a v řadách intelektuálů na rozdíl od Západu převažují v současnosti pravicové názory. Levice se těší podpoře spíše u starších lidí a méně vzdělané populace. Příčinou je jistě ona přes 40 let trvající zkušenost, která způsobuje, že význačná část českého národa se dívá na jakoukoliv podobu socialistických myšlenek s nedůvěrou. Ale nejen ona. Roli  hraje mediální manipulace v podobě kterou na západ od našich hranic nenajdeme a která cílí hlavně na mladé a formálně vzdělanější voliče. Podsouvá lidem představu, že být pravicový  je synonymem úspěšnosti, schopností a vzdělanosti, zatímco s levicovostí je spojena neschopnost, životní neúspěch, nevzdělanost a hloupost. A v neposlední řadě svůj význam má i velká nezaměstnanost mezi mladými vysokoškoláky na Západě, kteří hledají kvalifikovanou práci obtížněji než u nás.

Domnívám se, že ve sporu dvou koncepcí, zastánců socialismu i kapitalismu mají svůj díl pravdy obě strany. Na jedné straně direktivní zavedení socialistických myšlenek přinese vždy jen zklamání a deziluzi. Na straně druhé  světlou perspektivu nemá ani dosavadní podoba kapitalismu. Zkrátka a dobře bez principů solidarity a většího přerozdělování části zisků ze strany bohatých k chudým se neobejdeme, pokud budeme chtít do budoucna zajistit sociální smír. Správné fungování takového systému je však vázáno na dvě podmínky. Tou první je dobrovolnost ze strany většiny opravdu bohatých lidí a firem, na základě které se vzdají části svých příjmu, respektive je investovat za veřejně prospěšným účelem. Tou druhou je zase odpovědnost ze strany většiny chudých příjemců, kteří nebudou solidární systém zneužívat ke svému prospěchu. Jinými slovy přehodnocení filozofie společnosti, která je dnes silně dostředivá, zaměřená převážně na osobní prospěch, místo prospěchu celku.

Přiznám se, že jsem měl z úspěchu britských labouristů v britských volbách radost, i když jistě by se našly body, ve kterých bych měl ze socialisty odlišný názor. Líbí se mi, že na rozdíl od dob fakticky válečného zločince Tonyho Blaira je současná politika Labour party kritická například k členství Británie v NATO a vidí příčinu islámského terorismu mimo jiné ve vojenských intervencích Británie v zemích blízkého Východu. Líbí se mi také, že její  předseda  Jeremy Corbyn je dlouholetým vegetariánem. Domnívám se totiž, že pokud má být jakákoliv socialistická politika skutečně autentická, neměla by být jen o lidské solidaritě, ale i o vzájemné solidaritě lidí, zvířat a celé živé přírody. Reálný socialismus minulosti neuspěl především proto, že i přes hlásání odstředivých a altruistických idejí, v mnohém převzal dosavadní dostředivý egoistický způsob myšlení nadřazenosti člověka nad přírodou. 

Naše planeta se nyní nachází na rozhraní dvou ér. Končí 6000 let trvající dostředivý věk a začíná věk odstředivý. Záliba mladých na Západě v socialistických myšlenkách tak nemusí být jen módním trendem, ale také jeden z projevů nástupu ducha nové doby, která v příštích desetiletích plně převezme vládu nad Zemi. Z tohoto faktu plyne reálná naděje, že po řadě peripetií a zvratů se nakonec přerod od egoistického kapitalismu ve skutečně solidární funkční společenský systém podaří. Termín "Mileniálové", který byl pro novou generaci lidí na Západě použit v článku na idnes.cz je v této souvislosti docela příhodný. Již po staletí je příchod nového věku prorokován na dobu po roce 2000 a generace dnešních mladých, ve které se vyskytuje vyšší procento lidí empatických, se smyslem pro spravedlnost než tomu bylo u starších generací bude mít možnost začít budovat základy této nové společnosti.   

Zdroje:

Mileniálové na Západě mašírují doleva, uhranuli je veteráni socialismu