O lidské sexualitě trochu jinak

Nedávno mně jedna kamarádka z Bratislavy, kterou jsem požádal o inspiraci při psaní článků navrhla téma „ Je možné čisté přátelství bez erotiky?“. V první chvíli jsem se zarazil a litoval toho, že jsem ji žádal o radu. Po chvíli jsem ale shledal , že je to téma jistě zajímavé. Rozhodl jsem se, že napíšu článek, který by zhodnotil lidskou sexualitu ze širšího hlediska a který by v závěru obsahoval i zodpovězení dotazu této milé kamarádky.  

z internetu

Lidská sexualita je téma které možná více než kterékoliv jiné lidskou společnost polarizuje již od dávných dob na dva proudy. První sexualitu zcela odmítá a druhý naopak z ní dělá všemocnou modlu. Blíže bych se nyní podíval na oba tyto krajní póly.

Křesťanský konzervativní proud 

Křesťanský konzervativní proud je jeden z více proudů světové  historie, který se staví k sexu nepřátelsky ( ne všichni křesťané mají na věc stejný názor ). Východiskem tohoto přístupu je biblický příběh o Adamovi a Evě, který je vykládán jako podlehnutí člověka sexualitě, přestože může být interpretován i jiným způsobem. Např. tak , že zakázané ovoce které pojedli oba v ráji nebyl sex, ale masitá strava, která dovedla člověka-původem vegetariána k ztrátě původní přirozenosti, jinými slovy došlo k vyhnání člověka z ráje.

Z idey prvotního hříchu vychází i příběh o početí a narození Ježíše obsažený ve dvou biblických evangeliích. Podle nich byla Ježíšova matka pannou v okamžiku Ježíšova narození.

Domnívám se, že v rozporu s názorem vědy je takový způsob početí skutečně možný, osobně však nevěřím, že se tak stalo. Nevěřím proto, že k tomu zkrátka nevidím žáden důvod. Sex je přece přirozená věc, běžná součást života bez které by život na zemi brzy zahynul.

Příběh tzv. neposkvrněného početí není spojen jen s Ježíšem. Je obsažen i ve starších mýtech různých kultur, podle kterých byli místní bohové takto počati. Možná tyto příběhy přivedly některé ranné křesťany, aby vytvořily příběh zázračného Ježíšova zrození. Bylo to v době, kdy již byla z velké části zapomenuta původní Ježíšova moudrost a byla nahrazena důrazem na zázračné skutky jeho života.

V početně největší katolické církvi kněží jsou povinni dodržovat celibát. Je málo známo, že tomu tak nebylo vždy. Dlouhá staletí se kněží mohli ženit. K zavedení celibátu u kněží nedošlo z duchovních důvodu, jak by jsme se mohli domnívat. Byly to důvody čistě hmotné. Zavedením celibátu totiž došlo k tomu, že majetek kněží nezdědily děti, ale připadl církvi.

Démonizace sexuality sehrálo v historii církve velice tragickou úlohu. V konečném důsledku je odpovědné za velké škody a mnoho zmařených životů. Řada lidí byla poškozena duchovně a řada hmotně.

Celibát jistě může být užitečný. Ale pouze u toho, kdo je k němu vnitřně připraven, kdo nepociťuje vzdání se sexu jako ztrátu, kdo se rozhodne věnovat takto uspořené síly službě druhým. V opačném případě bude účinek celibátu více či méně poškozujícím. Jak poškozujícím, tak o tom napovídá mnohé řada skandálu kněžích u nichž se potlačená sexualita transformovala do patologických forem.

Nutno je ale rozlišovat mezi celibátem zvoleným a žitím bez partnera a sexu z důvodu jiných. Ne každý má ve svém osudu setkání s životním partnerem a bylo by jistě chybou být s někým jen proto, abych tzv. nebyl sám bez ohledu na to jaký člověk dotyčný je, či co k němu cítím. Domníváme, že v životě a já věřím v reinkarnaci se musíme naučit postupně zvládat oba dva póly. Tedy naučit se žít se sexem, ale naučit se i životu bez sexu. 

Konzumní proud 

Konzumní proud v oblasti sexuality není nový. Objevuje se mnohokrát v lidských dějinách. Připomeňme dobu starého Říma období renesance ve středověku, kdy i do papežského paláce jezdily vozy naložené prostitutkami.

Pro současný konzumní proud sexuality je typická profanace sexu. Sex se stává něčím co je na úrovni gymnastického cvičení.

Pravidelně se objevují vědecky pochybné články, které popisují jak pravidelné dávky sexu prodlužují lidský život, jak je sex nutný pro zdravý vývoj jedince.

Sex je chápán, jako jediný hnací prvek, který muže motivuje v jednání s ženami. Freudova psychologie odvozuje z touhy a uspokojení či neuspokojení sexu úplně všechno.

Člověk tak sám sebe snižuje na úroveň zvířete. Neschopnost odolat pudům nazývá lidskou přirozeností. Zapomíná, že takové pojetí vede člověka k závislosti, nesvobodě. Přitom jen ten kdo je pánem svých pudů může být člověkem svobodným. Může to být člověk i s velmi silnou sexualitou, kterou ale dokáže transformovat do vyšších úrovni např. v různých tvořivých vědeckých či uměleckých činnostech.

Duchovní proud 

Již velice jsou vzdáleny doby, kdy se na sexualitu dívalo úplně jinak než dnes představují oba dříve zmíněné proudy. Byly to doby starověku, kdy se v klášterech provozovalo něco, co dnes s naprostým nepochopením podstaty věci nazýváme chrámová prostituce.

My jako hmotná společnost zpravidla vnímáme sex výhradně v jeho hmotné podobě. Přesto na své nejhlubší úrovni nemá již z tělem nic společného. Je branou, kterou je možné vstoupit do duchovního světa. Branou která spojením dvou protikladných principů jin-jang, muže a ženy vytváří alespoň na krátký okamžik stav původní jednoty.

Právě to velice dobře pochopily některé duchovně orientované starověké kultury. Kněží těchto kultur mimo jiné využívali sexu jako duchovní praktiky, která ale z dnešním pojetím a praktikováním sexu nemá vůbec nic společného.

Snad je před námi doba, kdy se jako v řadě jiných věcí opět vrátíme i v oblasti sexuality k přirozenosti a normálnosti. Kdy sex opět vedle své tělesné a emocionální dimenze získá i dimenzi duchovní. Kdy bude chápán nejen jako jeden ze způsobu prožití duchovní jednoty dvou milujících lidí, ale i jako příležitost uvědomění si jednoty všeho živého.

Sex versus přátelství 

Jak je to s odpovědí na prvně položenou otázku o vztahu sexu a přátelství?

Každý z čtenářů tohoto článku má jistě několik přátel opačného pohlaví s kterými sex neprovozuje, přestože je považuje za velice dobré přátele. Dokonce bych řekl, že by se dostali do rozpaků (a to i muži), kdyby tyto přítelkyně-kamarádky jím navrhly sex. Vnímali by, že je to jakési nepřirozené. Alespoň takto to cítím já.

Něco jiného je situace kdy se potká nezadaný muž a nezadaná žena cítící nejen  citovou, ale i tělesnou oboustrannou  přitažlivost, přičemž i jiné okolnosti jejich seznámení jím naznačují, že by spolu měli být. Pak považuji za stejně nepřirozené sex odmítat. Ti dva si řeknou: „ My budeme mít čisté láskyplné přátelství bez sexu“. Je to, ale skutečně láskyplný vztah? Já myslím, že ne. Je to vztah dvou lidí, kteří propadli tak trochu duchovní pýše. Myslí si, že jsou lepší-duchovnější než ti ostatní co se věnují tomu špinavému sexu. Jsou to lidé kteří zpravidla nedokáží přijmout sami sebe, svou sexualitu a svět takovým jakým ve skutečnosti je. Jsou to lidé, kteří místo, aby pluli s životem, se často staví proti životu. Ani tyto jejich vztahy pak zpravidla nemají dlouhého trvání a na „čistém přátelství“ se rychle objeví nějaké trhliny. Ale nechtěl bych generalizovat. Pokud dva lidé nemají, nebo ztratili touhu po tělesném kontaktu je jistě zbytečné se do toho nutit z povinnosti podle přísloví „Někdo má rád holky a někdo zase vdolky“. A jsou tady jistě někdy i překážky ve zdravotní oblasti.

Nevěra 

Na závěr bych ještě zmínil problematiku nevěry. Osobně na ní nemám jednostranně odsuzující názor. Každý případ je totiž jiný. Je rozdíl mezi nevěrou ženy, která je dlouhodobě citově týraná svým manželem a najde útěchu u jiného muže a mezi nevěrou ženy, která stále líčí svému partnerovi, jak jej miluji a přitom se ve své mysli přemítá nad tím, kdo by asi byl jeho nejvhodnějším náhradníkem v posteli za jeho služební cesty.

Já myslím, že nejdůležitější zásadou je jednat tak, abychom druhým zbytečně neubližovali. To platí v otázkách sexu i obecných partnerských či mezilidských vztahů.