O co jde na Ukrajině?

Dne 11.12. 2013 ve 3 hod. ráno se v Kyjevské katedrále svatého Michala rozezvonily na poplach zvony. Bylo to poprvé po 800 letech. Naposledy se stálo krátce před tím než město Kyjev napadli a vyplenili Mongolové. Nyní zvony svolávaly národ v boj proti sobě navzájem. Za pár dní začala při násilných střetech demonstrantů a policistů téct krev. Naštěstí počty mrtvých na Ukrajině se zatím počítají jen na jednotlivce. Je to hlavně díky umírněnému přístupu vlády a policie, která se zatím nenechala provokacemi demonstrantů vyprovokovat.  

Pohled do historie

Historie je matkou moudrosti. Proto nezaškodí se podívat do historie této velké východoevropské země. Ukrajina má za sebou dlouhou starou a mnohdy dramatickou historii. Již před 8000 lety bylo území Ukrajiny centrem vyspělé praslovanské Tripolské kultury, která zanechala nádherně zdobenou keramiku. Na východě Ukrajiny byly dokonce odkryty i zbytky dávných pyramid postavené neznámou kulturou.

V 9.stol. vzniká na Ukrajině nejstarší stát východních Slovanů Kyjevská Rus. V průběhu 10. stol. se z Byzance šíří křesťanství, které vytváří základ budoucího pravoslaví, jejímž centrem je i dnešní Rusko. Ve 13.stol. již rozdrobená  a vzájemnými spory oslabená Kyjevská Rus zaniká pod úderem Mongolů-Tatarů. Po odeznění jejich nadvlády se území Ukrajiny stane místem střetu politických a mocenských zájmů z různých stran, které ovlivňují politiku Ukrajiny dosud. Možná proto se dnes Ukrajinci nedokáží mezi sebou dohodnout kam vlastně patří. Západ se ocitá pod vlivem katolické Litvy a Polska. Východ je přičleněn k pravoslavnému Rusku. A jih obývaný Tatary k muslimské osmanské říši. Na konci 18 stol. převáží vliv Ruska a celá Ukrajina se postupně stává jeho součástí až do konce carského impéria roku 1917.

Po nástupu bolševiků a dvou letech nestability a občanské války kdy Ukrajinu střídavě okupují německá, rakouská a později polská vojska je Ukrajina jako jedna z mnoha republik začleněna do Sovětského svazu.

Za éry Stalinova teroru a násilné kolektivizace mnoho Ukrajinců umírá hlady. Odpor ke Stalinovi je tak velký, že ukrajinský lid vítá v létě 1941 německé vojáky, jako své osvoboditelé. Nacisté však pohrdají Ukrajinci jako Slovany a tak jsou veškeré naděje na autonomii či samostatnost brzy zklamány. 

V roce 1945 se vrací Ukrajina pod Sovětský Svaz. Za Chruščova se její postavení zlepšuje a darem od Ruska získává dokonce i Krym. V roce 1991 se rozpadá Sovětský Svaz a Ukrajina se stává nezávislým státem. U moci se postupně střídají prezidenti Kravčuk a Kučma. Probíhá privatizace a politiku vlády stále více ovlivňují bohatí  oligarchové.  Podle historické tradice se země  stále více polarizuje na průmysl a suroviny bohatší spíše proruský východ. A na chudší spíše po západu pokukující západ.

K prvnímu velkému střetu dochází v roce 2004. Prezidentské volby ve kterých vítězí proruský Janukovič jsou prohlášeny za zmanipulované a davy na Ukrajinském náměstí si vyžádají jejich opakování. Zvítězí v nich prozápadní politici, pozdější prezident Juščenko a premiérka Tymošenková. Lidé jsou, ale brzy novými politiky zklamání. Jejich životy se k lepšímu nemění. Noví „demokraté“ jsou stejně prohnaní a s korupci spojení, jak ti předchozí. A tak v následujících volbách opět se vrací moc na stranu proruských politiků v čele s Janukovičem, jako novým prezidentem.

Příprava nové revoluce

Ve státě kde rozhodující moc mají zájmy bohatých oligarchů, kteří si otočí kolem prstu tu či onu garnituru politiků budou lidé nespokojeni s každou vládou.

To dobře vědí i ti co do značné míry stáli za první oranžovou revolucí na Ukrajině roku 2004. Jsou to hlavně představitelé západního světa v čele s USA. Tito již léta vedou nevyhlášenou, ale přesto stále probíhající válku s Ruskem o rozšíření sféry svého vlivu. Ukrajina přitom představuje v tomto zápase který se mimo jiné paralelně odehrává na blízkém východě v Sýrii hraje velkou roli. Je to velká země s poměrně značným nerostným bohatstvím těsně propojená s Ruskem.

Do Ukrajiny začínají téct velké peníze, těm kteří měli revoluci vést. Jsou vytvářeny strategie, jak svrhnout zákonnou vládu  a k moci dostat ty, kteří akceptují vše co dostanou příkazem od svých chlebodárců ze západu, hlavně USA.

Demonstrace na Euromajdanu

Okamžikem počátku protivládních demonstrací se stává odmítnutí prezidenta Janukoviče přijmout z pohledu Janukoviče nevýhodnou nabídku ze západu, tedy podepsat asociační dohodu o přidružení k EU. Hlavní Kyjevské náměstí se plní demonstranty žádajícími rozchod z Ruskem a připojení k Evropě. Požadavky demonstrantů a opozice se postupně rozšiřují. Žádají odchod vlády a prezidenta, okamžité vypsání nových voleb. Když není dosaženo cíle, svržení prezidenta Janukoviče, tak se protesty radikalizují. Demonstranti začínají tvrdě útočit kameny a holemi na policisty, obsazují a demolují vládní budovy. Cíl organizátorů těchto akcí je zřejmý. Vyprovokovat policisty a vládu k tvrdému úderu, který přinese mnoho lidských obětí. Tím Janukoviče zcela znemožnit před domácí a mezinárodní veřejností a vyprovokovat tak celonárodní povstání, které stávající režim svrhne stejně, jako „lid“ svrhl režim Kadafiho v Libyi.

Ukrajina se opět rozděluje a výrazně polarizuje. Protivládní demonstrace v Kyjevě podporuje nejen prozápadní západ Ukrajiny. K opozici se řadí také muslimští Tataři a řada islámských radikálů přicházejících ze Sýrie, kde se neúspěšně pokoušejí svrhnout prezidenta Assada a nyní v Kyjevě představují nejradikálnější jádro opozičních demonstrantů. Vzpomeňme na Bosnu 90- tých let 20.stol. I zde došlo k vytvoření koalice prozápadního a katolického Chorvatska s muslimskými radikály podporovanými západem proti pravoslavným a proruským Srbům. Proruský východ Ukrajiny naproti tomu většinově stojí za současným prezidentem. Hovoří se tak o možnosti rozdělení země.

Jak bude vypadat budoucnost Ukrajiny?

Janukovič místo dohody s EU se rozhodl uzavřít dohodu s Ruskem. Přijal od Ruska poměrně výhodnou půjčku a nabídku na snížení ceny za dodávku ropy a zemního plynu. Tím odvrátil okamžitou hrozbu státního bankrotu, který Ukrajině hrozil. Rusko si uvědomuje nebezpečí, které pro něj z geostrategického hlediska situace na Ukrajině představuje. Proto dává ukrajincům výhodné nabídky a sám Putin nyní jedná i s představiteli opozice, kteří se ujmou s velkou pravděpodobností moci nejpozději po řádných volbách v příštím roce. 

Alternativou byla dohoda s EU. Jaké by měla důsledky pro Ukrajinu si můžeme zaspekulovat. Zachránění před bankrotem by se událo v rámci dohody s Mezinárodním měnovým fondem, neboť EU peníze na pomoc Ukrajině nemá. Za půjčku MMF by Ukrajina ručila svým nerostným bohatstvím. Ukrajinský průmysl by čekalo totéž, co náš po roce 1989. Z velké části by byl rozprodán levně do zahraničí či zlikvidován konkurencí. Život většiny Ukrajinců by se nezlepšil, spíše naopak. Je s podivem naivita řady ukrajinských demonstrantů, kteří stojí dlouhé hodiny v mrazu na náměstí a věří, že jejich země a oni sami se po vstupu do Evropy budou mít lépe.

Domnívám se, že pro Ukrajinu je nejlépe být nezávislou zemí, vycházející z pradávných kořenů a udržovat si co nejlepší vztahy s Ruskem i západem, ne však jako člen EU. Život prostých Ukrajinců se tím sice nezlepší, ale země neskončí katastrofou jaká by následovala po té kdyby země se zcela odvrátila od Ruska a přimkla plně k západu.

Proroctví o Euromajdanu

Domnívám se, že v  „boji“ o Ukrajinu se hraje ještě o jednu kartu. Již v době neolitu bylo území Ukrajiny  pravlastí Slovanů. Po staletí se v politice germánských a anglosaských zemí projevují jisté tendence oslabit Slovany a jejich jednotu. Zvlášť patrné jsou tyto snahy po roce 1989. Lze je jasně vidět v českých prozápadních médiích. Západní společnost se všemi negativy je líčená jako společnost demokratická, jejíž hodnoty jsou hodny přijetí a následování. V protikladu je svět Slovanů reprezentovaný hlavně největší slovanskou mocností Ruskem prezentován jako svět zaostalosti, zpátečnictví a totalitních praktik. Existují silné snahy popřít a vykořenit z nás naší slovanskou identitu. 

Nedávno jsem si ze zájmem přečetl slova proroctví o budoucí roli Slovanů v článku Proroctví o Euromajdanu , který se zabývá spirituálními aspekty situace na Ukrajině.  

„...Před Slovany stojí takové zkoušky, dej Bože, ať vydrží a uspějí! Slovanská území budou brzy velmi lákavá pro klimatické uprchlíky světa. A hlavně na ně zaměří oči Destruktoři, kteří se dnes většinou nacházejí v „nejmocnější zemi světa“. Právem – neprávem, se budou snažit podnikat všechny pokusy, aby tyto země ovládli a stali se tam vládci. Budou vynakládat velké finanční obnosy na nákup pozemků, protože ví, že se peníze brzy obrátí v nic. A kusem papírku se nenajíš. Peníze ztratí svůj význam. Pro koho například budou potřebné dolary, když nebude Amerika? Velmi brzy nastoupí období, kdy jedinou materiální hodnotou mezi lidmi bude jídlo, teplo a střecha nad hlavou. No a i tohle bude dočasný jev, jako vše v tomto světě. Když lidé ztratí svoje materiální cennosti, pro které žili, pak na sobě ucítí a pochopí důležitost včasného získání duchovního bohatství.

Planetu čekají vážná, velká kataklyzmata. A jen duchovní spojení Slovanů může spasit a pomoci přežít lidem na Zemi. Protože Slované – jediná zbylá duchovní opora světa, která schopna spasit nejen sebe samé, ale i celé lidstvo. V opačném případě, jestli se v lidském světě bude, jako dříve, udržovat dominance Živočišného, které se přirozeně pokusí rozdrobit Slovany a udělat z nich otroky ega, historii této civilizace to nastaví konečný bod…“

„... Rusko se ještě obrodí a dojde ke sjednocení Slovanů, které nazvou Velikým. Neboť bylo řečeno: ,,Když nad hlavou Ruska vzejde slunce podruhé, slovanský duch nabere sílu a zazáří ve své čistotě a jednotě mezi národy.“ Na Ruský trůn vzejde… Někdo nabírající sílu. A celý svět uvidí, jak on bude přísahat Slovanskému národu pod pečetí Šambaly. Mimochodem tato událost nastane za dva měsíce a osm dní do znamení časů, které předpovídali dávno – pád ohnivých ptáků na Egypt, již nastane za osm let pět měsíců a šest dní do obnovení světa.“

 V uplynulých dnech byly ruskou nebo ukrajinskou tajnou službou odposlechnuty a následně zveřejněny rozhovory americké diplomatky s americkým velvyslancem na Ukrajině. Z rozhovoru bylo jasně patrné o co americké diplomacii na Ukrajině jde. Naštěstí ze slov americké diplomatky ať jde EU do pr... vyplývá, že alespoň Evropské země trochu začínají chápat, že jakýkoliv konstruktivní vývoj na Ukrajině může vzejít jen na základě dialogů všech stran, včetně zapojení Ruska.