Novoroční zamyšlení k roku osudových osmiček

Nový rok 2018 je očekáván s optimismem. České hospodářství roste, nezaměstnanost dosahuje historického minima v dějinách ČR. Zločinnost je u nás podle statistik šestá nejnižší na světě. 

Očekávání ekonomických prognostiků jsou letos v souladu i s předpověďmi z duchovních zdrojů. Předpovědi pro ČR z indické knihovny palmových listů říkají, že roky 2018 a 2019 mají být příznivé, před krizí, která přijde roku 2020. Astrologové zase hovoří o příznivých konstelacích, vládnoucích především v první polovině roku.

Přesto si však nemohu nepoložit otázku. Mohou být jakákoliv sebelepší ekonomická čísla měřítkem kvality našeho života?  Má odpověď zní ne. Nezrodili jsme se přece do tohoto světa, abychom díky velkému úsilí vydělali více peněz či získali vyšší společenské postavení, tedy něco co stejně jednou všichni ztratíme.

Hmotné zabezpečení jistě k životu patří. Ale duchovní stránka našeho života je mnohem důležitější. Až jednou zemřeme a budeme stát na prahu duchovního světa, uvidíme film, ve kterém spatříme v retrospektivě nejen to, co jsme v životě udělali, ale zažijeme i pocity těch lidí a živých tvorů, jejichž životy jsme našimi činy ovlivnili. Zároveň s tím dostaneme z duchovních výšin telepaticky položenou otázku: s čím přicházíš? Tedy co dobrého jsi vykonal pro druhé, pro celek aniž si byl motivován sobeckými motivy. Vydělané peníze, úspěšná kariéra v byznysu a politice tu nebude mít žádnou cenu, pokud to všechno konání nebude směřováno ku prospěchu všech. 

Rok 2018 je rokem, ve kterém se po deseti letech objevuje znovu číslo 8. Připomeneme si v něm řadu kulatých výročí událostí, které byly v minulosti s číslicí 8 spojeny. Přinesla jisté zkušenosti s četnými poučeními, které se staly součástí něčeho, co lze nazvat duší českého národa. Díky nim se významná část našeho národa dá obtížněji zmanipulovat, než některé jiné národy.  Vzpomeňme tedy alespoň některé z osmičkových výročí. 

V roce 1278 srpnová bitva v den svatého Rudolfa na Moravském poli ukončila vládu a život ambiciózního českého krále Přemysla Otakara II. Doboví svědkové hovořili o nerytířském způsobu boje vedeném rakouskými rytíři, v čele s římským a uherským králem Rudolfem Habsburským. Proti českému králi tehdy existovala koalice, kterou vedle zahraničních nepřátel tvořila, dnes by jsme řekli pátá kolona, v podobě části odbojné české šlechty, která se o dva roky dříve  otevřeně postavili proti králi. Samotné bitvy se sice nezúčastnila, přesto výraznou měrou přispěla k chaosu a rabování země v následujících letech přítomnosti braniborů v Čechách, než došlo k opětné stabilizaci za vlády krále Václava II. 

Rok 1348 byl rokem tragédií. Evropu postihla morová epidemie, střední Evropu zasáhlo silné zemětřesení a mladému českému králi Karlovi zemřela první žena Blanka z Valois. Přesto tento rok  zasáhl hluboce do národních dějin. Ještě mladý český a římský král Karel IV v něm nejdříve založil nejstarší univerzitu severně od Alp. Na základě své vize Prahy, jako budoucího světového duchovního centra a místa dalšího zrození Krista, založil Nové město pražské podle vzoru nebeského Jeruzaléma. A konečně položil i základní kámen hradu Karlštejn, stavby určené k uložení relikvií a říšských korunovačních klenotů. 

Letos si připomeneme 400 let od druhé pražské defenestrace v květnu roku 1618, kdy byli protestantskými představiteli českých stavů z oken vyhozeni habsburští císařští místodržící. Zbrklý a nepromyšlený čin, byl počátkem českého stavovského povstání a třicetileté války, fakticky prvního globálního evropského válečného konfliktu, který zpustošil  významnou část tehdejší Evropy, a na tři století pohřbil sen o české nezávislosti. 

Rok 1848 byl rokem řady revolucí, které otřásaly celou Evropou. V červnu se bojovalo  i na pražských barikádách. Revoluce sice byla poražena jak v Čechách, tak i Vídni. Nicméně v habsburské monarchii byla následující rok oficiálně zrušena robota a poddanství. Kapitalismus získal definitivně navrch nad starým feudalismem. 

Před 100 lety roku 1918 skončila první světová válka. Na troskách Rakouska-Uherska vzniklo několik středoevropských států: Rakousko, Maďarsko, Polsko, Jugoslávie a 28. října také Československo. Bylo unikátní v tom, že jejím prezidentem byl zvolen Tomáš Garyk Masaryk, jediný skutečný filozof mezi moderními vládci Evropy. První republika se stala nejen jednou z hospodářsky nejrozvinutějších zemí Evropy, ale i zemí, která si uchovávala demokracii i ve chvíli, kdy ve všech okolních státech vládl fašismus, či polofašismus. 

V září vzpomeneme 80 let od hanebné Mnichovské zrady roku 1938. Vrcholní  představitelé dvou hlavních demokratických mocností: Británie a spojenecká Francie oznámili prezidentu Benešovi, že v případě nesplnění Hitlerových požadavků z české strany,  bude za viníka války  považováno Československo. Již za pár měsíců Britové a Francouzi, kteří ve své většině vítaly v září 1938 své premiéry po návratu z Mnichova jako zachránce míru, poznali hořké důsledky svého omylu, když čelili německému útoku.  

25. února si připomeneme 70 let ode dne, kdy nadšené davy na Václavském náměstí slepě jásaly nad slovy tehdejšího premiéra Gottvalda: "Právě jsem se vrátil z hradu...Pan prezident demisi několika ministrů přijal" aniž tušily, že po éře fašistické totality, opět v roce 1948 přicházejí o svobodu a demokracii. 

Léty komunistické totality poučený národ se znova probudil v roce 1968. Sen o spojení svobody, demokracie a socialismu ukončily v srpnu sovětské tanky.  Za okupací stal v podstatě strach. Sovětské vedení mělo obavy, že Československo by mohlo vyklouznout z jeho sféry vlivu a že jejím příkladem by se mohli inspirovat i jiné země. Nešlo o ochranu socialismu, šlo o prostou geopolitiku v níž malé země jsou jen figurkami na šachovnici, na které hrají svou hru světové velmoci. 

Jedinou událostí, která bývá dávána do souvislosti s osudovými osmičkami a  kterou jsem osobně zažil, bylo olympijské vítězství českých hokejistů nad USA, Kanadou a Ruskem v japonském Naganu v únoru 1998. Vzpomínám na obrovskou vlnu národního nadšení a hrdosti, spojeného s tímto hokejovým triumfem nad "neporazitelnými" hokejovými velmocemi. Vítězství mělo své hlubší symbolické poučení: I jen malá, ale odhodlaná země je neporazitelná. Vzpomeňme třeba na Vietnam či Afganistan. Sebevětší vojenská převaha té či oné velmoci nedokázala  zlomit odpor jejich obyvatel. 

Možná i v letošním roce 2018 zažijeme něco významného, co v delší časové perspektivě dále rozšíří naší národní zkušenost či duchovní bohatství národa. Vůbec přitom nemusí jít o událost, která bude zaznamenána na prvních, ani druhých stránkách novin, či v televizních zpravodajstvích. Možná se o ní drtivá většina lidí  ani nedozví a její význam a důležitost pochopí až generace příští. 

Když v roce 1858 14-letá dívka Bernadeta vybírala svými ústy hlínu z malé jeskyně v jednom bezvýznamném francouzském městečku, dočkala se jen lítosti přihlížejících. Nikdo tehdy netušil, že tato, dnes by jsme řekli retardovaná dívka na základě vize krásné paní svérázným způsobem právě hloubí léčivý pramen,  který z Lurd učiní za pár desetiletí po Římu druhé nejslavnější poutní místo křesťanského světa.

Panna Maria se zjevila i o sto let později v roce 1958 lesnímu dělníku Matušu Lašutovi v lese nad slovenskou Turzovkou. Ani vězení, ani pobyt v psychiatrické léčebně, ani nabídka čtyř milionů korun nedonutila Lašuta, aby veřejně řekl, že si celý příběh vymyslel. Státní bezpečnosti neprozradil ani obsah dvou tajemství o budoucnosti světa, které mu byly odhaleny. Zjevení v Turzovce předpověděla již slavná německá vizionářka Tereza Neumanová a Turzovku označila za budoucí nové Lurdy.

Svůj článek jsem začal astrologií a astrologií bych chtěl skončit. Rok 2017 byl z astrologického hlediska poznamenán zatměním Slunce 21.8., které bylo viditelné především v USA. V té době se vyostřila krize kolem Severní Koreje, jež dosud představuje riziko vypuknutí jaderného konfliktu. V letošním roce doje 27. 7. k nejdelšímu zatmění Měsíce v tomto století, za dobrého počasí výborně viditelného i u nás. Pozorovatele oblohy budou jistě nadšeni, astrologové ale  až tak ne. Zatmění, jak Slunce, tak Měsíce je z astrologického hlediska negativní děj, který má dlouhodobější dopad. V případě zatmění Slunce měsíce až roky. V případě Měsíce týdny. Proto, bychom měli být v závěru července a v srpnu možná o něco opatrnější, než jindy. 

Co se letos stane až na očekávané události nevím, nechám se překvapit. Jistě uslyšíme řadu dobrých a méně dobrých zpráv. Žijeme v době konce temného věku kalijugy. Než se naplno prosadí prorokovaný zlatý věk, zažijeme ještě řadu těžkostí a zkoušek, které nás vedou k zmoudření a pochopení smyslu života. 

Závěrem bych chtěl sobě, všem čtenářům mých článků, lidem naší krásné země, i všem živým tvorům popřát všechno nejlepší do nového roku 2018. 

Použité zdroje:

Předpověď knihovny palmových listů pro ČR

Astrologická předpověď Richarda Stříbrného pro rok 2018

Osudové osmičky v českých dějinách

Příběh mariánských zjevení