Muž, který poznal nekonečno

Je tomu několik týdnu, co jsem shlédnul na svém počítači krásný film „Muž, který poznal nekonečno“ pojednávající o životě slavného indického matematika Srivanase Ramanujana. 

Na světě žijí lidé s pozoruhodnými matematickými schopnostmi. Někteří z nich dokáží z hlavy vypočítat třeba pátou odmocninu libovolného čísla. Ramanujan dokázal víc. Ve své mysli díky zábleskům intuice nacházel okamžité řešení řady matematických problémů, které byly pro tehdejší význačné světové matematiky jen velmi obtížně řešitelné, či dokonce byly všeobecně považovány za neřešitelné. Jeho životní příběh je ukázkou klíčového významu intuice ve vědeckém bádání, stejně jako ukázkou malosti těch, kteří se nedokázali vnitřně vyrovnat s tím, že nějaký obyčejný samouk z Indie, se může dostat v poznání matematické reality dál než oni, vážení evropští vědci a profesoři.

Srivanas Ramanujan se narodil v roce 1887 v jižní Indii jako syn účetního. Již od dětství vynikal ve škole v matematice, ne však v jiných předmětech. Proto se mu nepodařilo úspěšně ukončit studium na VŠ v Madrasu. Odchodem z univerzity začalo období existenčních obtíží, kdy v některých chvílích bojoval o samotné holé přežití.

Zlomem v jeho životě bylo pozvání do Anglie, které se mu dostalo od význačného anglického matematika Hardyho, profesora na univerzitě v Cambridge, kterému se do ruky dostaly některé jeho matematické práce.

Mladý Ramanujan se na konci roku 1913 rozloučil se svou matkou a ženou a lodí se vydal na cestu do vzdáleného Londýna. Zde si rychle doplnil zbylé matematické znalosti a brzy začal svými matematickými schopnostmi a dovednostmi převyšovat své okolí. Přesto se však dočkal od většiny svých nových kolegů převážně jen ústrků a pohrdání. Jednak proto, že byl jen prostý Ind, tedy příslušník národa, na kterého se v „civilizované“ Anglii hledělo skrze prsty. A pak také proto, že jeho matematické bádání neprobíhalo konvenčním způsobem.  

Ramanujan byl již v dětství vychován v hinduistickém duchu. I v dospělosti u něj hrálo náboženství velkou roli. Pravidelně prováděl náboženské obřady, meditoval a také se živil jen vegetariánskou stravou, jak je u pravověrných hinduistů obvyklé. To však nebylo vše. V jeho životě a vědeckém bádání se projevilo  to, co často označujeme slovy „nadpřirozeno“ či „paranormálno“.

Na počátku roku 1887, na jehož konci se Ramanujan narodil, navštívil jistý bráhman- otec Ramanujanovy matky chrám bohyně Namagiri. Modlil se přitom za to, aby bohyně dala jeho dceři, která dlouho nemohla otěhotnět, vytouženou plodnost. Bohyně bráhmanovy modlitby vyslyšela a krátce před porodem se zjevila i Ramanujanově matce a oznámila jí, že dítě bude mít neobyčejné schopnosti. Bohyně Namagiri pak provázela Ramanujana po celý jeho život. Dle jeho vyprávění se mu zjevovala ve snu a přitom mu předkládala různé matematické problémy spolu s jejich řešením. Jeden z mnoha „matematických“ snů popsal takto: "Jednou jsem prožil ve spánku zvláštní věc. Viděl jsem červenou obrazovku, kterou obtékala krev. Pozoroval jsem to. Najednou na tu desku začala nějaká ruka psát. Pozorně jsem ji sledoval. Ruka napsala počet, který znamenal výsledky eliptických integrálů. Utkvělo mi to v paměti. Jakmile jsem se probudil, začal jsem čísla zapisovat“

Ramanujanovi se nakonec přece jen dostalo v Evropě veřejného uznání. Naučil se tvořit příslušné matematické důkazy svých tvrzení, jak tehdy i dnes vyžaduje akademická vědecká obec. V roce 1918 byl zvolen členem prestižní Královské učené společnosti. To však již byl nemocný. V roce 1919 se vrátil do Indie, kde o rok později ve věku 32 let zemřel pravděpodobně na tuberkulózu.

Ve svém krátkém životě rozvinul matematiku v řadě oblastí: teorie čísel, konečné a nekonečné řady, eliptické funkce… Dodnes se jeho objevy využívají v moderní fyzice, např. pro matematický popis černých děr.

Ramanujan nebyl jediným vědcem, u něhož hrála klíčovou roli intuice. Vzpomeňme pány Mendělejeva, Bohra či Kekula, kteří také přišli na své stěžejní objevy: periodická tabulka prvků, model atomu, struktura benzenového jádra během snu. Vzpomeňme i největšího vědce všech dob Nikolu Teslu, který své vynálezy nejdříve „spatřil a odzkoušel“ ve své mysli, než je převedl na papír a do podoby funkčního prototypu.