Mezi Východem a Západem

Je 5.července, den kdy vzpomínáme na příchod Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu roku 863. Tímto okamžikem nastal první střet dvou světů : západního a východního na našem území.

Konstantin, král Rastislav a Metodějz internetu

Poloha naší země uprostřed Evropy, jakoby naznačovalo úlohu území Čech jako místa blahodárné syntézy západního racionálnějšího a východního emocionálnějšího přístupu ke světu. 

Velkomoravský kníže Rastislav byl prvním z historicky doložených panovníků který to pochopil. Již za vlády jeho předchůdce se na naše území šířilo křesťanství z Východofranské -  Německé říše a tím také sílil politický vliv mocného západního souseda na dění v mladém slovanském státě, hrozící ztrátou samostatnosti. Proto Rastislav vyslal poselstvo do mocné Byzance s žádostí k císaři o vyslání učitelů, kteří by kázali a učili ve slovanském jazyce a byli tak protiváhou západních latinsky hovořících misionářů. Cíl se zdařil. Byzantský císař Michael III vyslal na Moravu dva velice vzdělané kněze, bratry z řecké Soluně Konstantina ( později zvaného Cyril) a Metoděje. Konstantin a Metoděj vytvořil slovanské písmo hlaholici a ve staroslověnském jazyce šířili křesťanství na našem území. Nešířili víru mečem, jak se často stávalo, ale slovem a svým morálním příkladem. Logicky se střetli s nevraživosti latinsky mluvicích kněží, jejichž vliv byl v zemi výrazně omezen. Ti nakonec donutili Rostislavova nástupce Svatopluka vyhnat Metodějovy žáky z Velké Moravy. Svatopluk sice vytvořil z Velké Moravy mocný a rozsáhlý stát, ale čin vyhnání podlomil jeho duchovní základ. Historie učí, že stát bez duchovních základů se stává slabým a snadno zranitelným. Krátce po Svatoplukově smrti sužují Velkou Moravu boje o moc. V roce 906 nakonec učiní konec státu nájezdníci z řad Maďarů a podle některých archeologických nálezů i rozsáhlé povodně na řece Moravě. Velká část obyvatel se vrací k pohanství, kultura upadá. 

Kulturní a duchovní centrum našeho území se přesunuje do Čech. Metoděj na dvoře Svatoplukově pokřtil prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje a jeho ženu Ludmilu. Ludmila se později stává vychovatelkou velice nadaného vnuka Václava.  Svatý Václav prozřetelně spojuje také jako reakci na přítomnost mocného německého souseda cyrilo-metodějskou východní a z Německa přicházející západní tradici. Tu západní symbolizuje relikvie- ruka svatého Víta vyžádaná od německého krále Jindřicha, kterou nechal uložit do prostřed nově zbudované rotundy, která se v době Karla IV stala základem stavby velké svatovítské katedrály. 

Od této doby uplynulo již mnoho století. Přesto se na našem území i nyní stále silně střetávají   mocnosti západu a východu. Snad nejvýrazněji si to v 20 stol. uvědomil druhý československý prezident Edvard Beneš. Jeho základní politickou ideou bylo úsilí o vybudování  československého státu, jako mostu mezi západem a východem. Především reálná mezinárodní politická situace znemožnila realizaci jeho cíle. Tak jako se velmoci v Mnichově v roce 1938 dohodli na likvidaci předválečného Československa, tak v Jaltě roku 1945 se dohodl západ a Stalin na rozdělení sfér vlivu v Evropě. Československo tak po roce 1945 nezadržitelně směřovalo do východního komunistického bloku, kterému napomohl výrazný příklon obyvatelstva ke komunistické straně ve volbách roku 1946. Když v roce 1968 se reformní politici pokusili jednostrannou orientaci země na východ zvrátit, západ přes formální slovní kritiku plně respektoval právo Sovětských vojsk na zásah na našem území. Dokládá to i fakt, že rok 1968 byl mimo jiné i rokem úspěšných usmiřovacích jednání mezi vládami SSSR a USA, ve kterých srpnová okupace Československa nehrála žádnou roli. 

Pád komunismu roku 1989 logicky přinesl výrazný příklon k západu. Východ symbolizoval zaostalost . Západ prosperitu a modernost. Vstoupili jsme do NATO, EU, přijali západní kulturu. Své odbytiště jsme orientovali především na západ. Jak chybné to bylo rozhodnutí ukázala s plnou silou poslední léta. Hospodářská krize s plnou silou odhalila naší závislost na krizí nejvíce zasažených západních trzích. Politika NATO a USA, ukázala, že respekt k mezinárodnímu právu je pro západní země stejně vzdálený, jako tomu bylo u bývalého Sovětského Svazu. 

Domnívám se, že naše jednostranná orientace na západ po roce 1989 byla chybou. Měli jsme spíše usilovat o neutralitu po vzoru Švýcarska a o vyrovnané vztahy se západními zeměmi, stejně jako s východem a Ruskem. Měli jsme se chránit toho, aby většina národního majetku a bank zmizela v zahraničních rukou. Neměli jsme se tak silně nechat ovlivnit západní konzumní kulturou, ale více se držet duchovních hodnot, které najdeme i v bohaté historické tradici. 

Roli Čech jako symbolického mostu mezi východem a západem si nedávno uvědomil i americký prezident Barak Obama. Svědčí o tom dvě jeho po sobě následující cesty směřující do Prahy. Při té první přednesl projev o odzbrojení. Při té druhé zvolil opět Prahu jako místo podpisu odzbrojovací smlouvy mezi USA a Ruskem. 

Loni na konci srpna v 35 st. vedrech jsem se vydal na toulky po jižní Moravě. Spal jsem pod širákem a navštívil i několik míst spojených s historií Velké Moravy jakými byli Mikulčice, Staré Město u Uherského Hradiště, osada Modrá u Velehradu kde je nejstarší základ kostela na našem území, Staropohansko u Břeclavi. Nejvíce se mi líbilo v Mikulčicích. Jedna z kandidátek na metropoli Velké Moravy na mně dýchla zvláštní duchovní atmosférou. Podle slov průvodkyně toto místo pravidelně navštěvuje řada lidí s okolí pro duchovní posilu. Svůj vliv zde jistě zanechali i oba Soluňští bratři. Lidé, kteří byli jedni z mála za posledních 2000 let, kteří se díky svým osobnostním kvalitám více dokázali duchovně napojit na Krista než bylo obvyklé. Lidé kteří výrazně až dodnes pozitivně ovlivnili duchovně nejen naší zemi.