Klady a zápory Václava Klause na pozadí moderních dějin ČR a světa

Před dvěma týdny při jednom setkání v Praze se na mně krátce zadíval jeden muž, kterého jsem dříve neznal. „ Že Vy píšete do blogu na idnes?“ překvapil mně dotazem.  Po chvíli jsme se dali do hovoru, načež se mně dotyčný zeptal „ Co by jste napsal o Václavu Klausovi “. Tak nějak se rodil v mé hlavě nápad napsat tento článek.

Václav Klausz internetu

Ať si o panu prezidentovi myslíme cokoliv, zapíše se do dějin jako velice výrazná postava českých dějin přelomu druhého a třetího tisíciletí. Tento článek nevěnuji jen jeho postavě, ale také zde chci napsat pár postřehů o době která provázela a provází jeho politickou kariéru.

Klausova cesta na politické výsluní 

Václav Klaus se narodil 19.6.1941 v Praze. V mládí se věnoval sportu a studiu ekonomie. Pracoval mimo jiné jako úředník v bance a do roku 1989 v prognostickém ústavu jako vědecký pracovník. 

Za převratných listopadových událostí se konala na prognostickém ústavu porada. Tehdejší jeho šéf  Valtr Komárek oznámil svým zaměstnancům přání Václava Havla dostat z ústavu jako své spolupracovníky pár schopných lidí, kteří by se mohli podílet na tvorbě ekonomického programu Občanského fóra. Při otázce zda se najdou dobrovolníci ruku  zvedli dva lidé : Václav Klaus a Vladimír Dlouhý. Komárek  který jejich ekonomické koncepci nedůvěřoval se snažil dělat, že jejich ruce nevidí. Když to již bylo trapné, nezbylo mu nic než říci „ Tak kluci tedy běžte“[1]. Za pár dní se oba stali ministry vlády Mariána Čalfy. Václav Klaus obsadil křeslo ministra financí. Začala tak jeho politická kariéra. O rok později byl zvolen předsedou Občanského fóra a po jeho rozpadu předsedou nově vzniklé pravicové strany ODS. Když vyhrála ODS v roce 1992 v Čechách volby, dokázal se ze slovenskou reprezentací dohodnout na pokojném rozdělení státu a jako premiér samostatné České republiky stanul poprvé na vrcholu své politické kariéry. 

Šoková terapie a Klaus 

Václav Klaus jako teoretický ekonom se hlásil k tzv. Chicagské ekonomické škole [2]. Její existence je spojena se známým americkým ekonomem  Miltonem Friedmanem. Škola hlásala ideu co nejméně regulovaného volného trhu, jako nejlepší cestu k prosperitě. První zemí, kde byla idea Chicagské školy byla vyzkoušena v praxi bylo Chile za prvních let vlády generála Pinocheta. I když se dnes často hovoří o vládě tohoto krutého diktátora, jako o éře ekonomického zázraku není to pravda. Jen díky tomu, že Pinochet nezprivatizoval klíčový průmysl spojený s těžbou nerostných surovin se vyhnul ekonomickému krachu. První léta zavádění neomezeného volného trhu byla spojena s prudkým růstem nezaměstnanosti, prudkým snížením státních výdajů, nárůstem chudoby, obrovským zbohatnutím několika jedinců a nadnárodních firem a také výrazným nárůstem korupce. 

Tato tzv. šoková terapie byla vyzkoušena ještě několikrát v zemích jižní Ameriky, Afriky, Evropy a Asie. Vynikající knihou rozebírající zkušenosti jednotlivých zemí s šokovou terapii napsala novinářka Naomi Kleinová a dala ji název Šoková doktrína[3], která poměrně podrobně a poutavě popisuje jednotlivé případy zavádění šokové terapie v různých zemích od jižní Ameriky po Jelcinovo Rusko.  

Šoková terapie byla zavedena i v České republice. Jejím specifikem byla kupónová privatizace. Bylo to lákavé, i mně se líbilo, že za 1000 Kč dostanu mnohonásobně více. Hlásala se myšlenka, že vše vyřeší trh. Že neexistují čisté či špinavé peníze. Že nejdříve je co nejrychleji třeba provést privatizaci a teprve pak vytvořit právní prostředí. Zpočátku se zdálo, že to i funguje. Ekonomika rostla a nezaměstnanost byla nízká. Brzy, ale přišlo vystřízlivění. 

Rok 1997 poznamenal Českou republiku řadou událostí. V únoru se uskutečnila první velká stávka v železniční dopravě. V červenci proběhla katastrofická povodeň na Moravě. Zároveň se v tomto roce poprvé naplno ukázalo, že naše ekonomika na tom není vůbec dobře. Postupně se přicházelo na to, že většina státního majetku byla doslova rozkradena. Slovo tunelování se stalo nejčastěji užívaným pojmem charakterizujícím vývoj ekonomiky devadesátých let 20.stol. Poprvé začal růst státní dluh a poprvé významně stoupat nezaměstnanost. 

Zatím vším byla naprosto chybná koncepce vyhovující nejvíce finančním zlodějům a chytrým podvodníkům typu Viktora Koženého. Koncepce, která si neuvědomila, že každý přírodní, technický i ekonomický systém musí mít jistý stupeň regulace, aby správně fungoval. Koncepce, kterou prosadil hlavně Václav Klaus a tak za její neblahé následky nese z politiků největší díl zodpovědnosti. 

Na konci roku 1997 vypukl skandál v ODS. Vládní koalice se rozpadla a Klaus byl nucen podat demisi. Rozdělila se i samotná ODS a zdálo se, že politická kariéra Klause se blíží ke svému konci. Klaus se, ale nevzdal. Zabojoval a v předčasných volbách roku 1998 skončil těsně druhý. Spolu s Milošem Zemanem uzavřel tzv. opoziční smlouvu a byl na čtyři roky zvolen předsedou poslanecké sněmovny. 

Humanitární bombardování a Klaus 

V březnu 1999 vstoupila ČR do NATO. O pár dní později vstoupilo NATO do své první války v Jugoslávii. Po letech v jednom televizním rozhovoru na toto období vzpomínal tehdejší místopředseda Zemanovy vlády Pavel Rychetský. V rozhovoru s čelnými Evropskými představiteli byl ujištěn, že NATO bez souhlasu Rady bezpečnosti ozbrojený útok nepodnikne. O pár dní bylo všechno jinak. Americká ministrně zahraničí M. Albrightová udělala na evropské představitele bubu a země NATO jednohlasně schválili bombardování Jugoslávie i když tím po nesouhlasu Rady bezpečnosti OSN porušily mezinárodní právo. Bomby NATO svržené i na civilní srbské cíle jako mosty, televize… nakonec vedly k ovládnutí Kosova příslušníky Kosovské osvobozenecké armádě, které svým terorem vůči místnímu srbskému obyvatelstvu vyprovokovali celý konflikt. Václav Klaus akci NATO jednoznačně odsoudil a o pár let se postavil i proti mezinárodnímu uznání Kosova, prosazovanou zejména USA a u nás ministrem zahraničí Schwarzenbergem, vždy neochvějně stojící na straně imperiální politiky, kterou za Buse prosazovali američtí neokonzervativci. 

Akce v Jugoslávii nebyla jedinou akcí, kterou Klaus odsoudil. Kritizoval i nelegální napadení Iráku Američany a Brity v roce 2003, zdůvodněné existencí zbraní hromadného ničení, které se později nenašly. Rezervovaně se postavil i k vojenské akci NATO v Libyi v loňském roce. 

Klaus na hrad 

Nyní se vrátím zpět do České republiky do roku 2002. Česko se již pomalu zotavuje z hospodářského útlumu způsobeného šokovou terapii a hospodářství pomalu začíná růst. Konají se volby a v nich vítězí levice. V den voleb praská zvon Zikmund Svatovítské katedrály, znamení věštící zemi neštěstí. Vedou se vážné i nevážné debaty, zda toto znamení souvisí s volbami a velkým ziskem komunistů. O necelé dva měsíce později Prahu postihuje největší povodeň moderní historie. 

 Václav Klaus po prohraných volbách odstupuje z funkce předsedy ODS a opět se zdá, že nastává konec jeho kariéry. Kandiduje na prezidenta ČR. Jeho šance jsou mizivé. Ale díky rozhádanosti sociálních demokratů a hlasů komunistů je v třetím kole a deváté volbě zvolen prezidentem. 

Jeho první volební období je dobou rychlého ekonomického růstu u nás i v Evropě, mírného poklesu nezaměstnanosti, ale i pokračujícího zadlužování. Za zadlužování nesou zodpovědnost jak levo-středové vlády vedené postupně Špidlou, Grossem a Paroubkem, tak následná pravicová Topolánkova vláda, která hlavně pro výše příjmové skupiny občanů snížila daně a tím skokově zvýšila výši deficitu státního rozpočtu.

EU, Rusko a Klaus 

V roce 2004 vstupuje ČR do Evropské unie za zvuku ohňostrojů. Václav Klaus neslaví. V okamžiku vstupu do EU má projev na hoře Blaník, symbolickém místě ze kterého má přijít záchrana Čech. Klaus hovoří o tom, že vstup do EU znamená konec suverenity ČR. Po několika letech se ukazuje, že jeho opatrnost byla na místě. EU vznikla jako instituce, která na demokratickém základě měla sjednotit ekonomicky a politicky Evropu. Ve skutečnosti se, ale stala institucí, kde stále více platí právo silnějšího ( silných zemí jako je Německo či Francie) a která je spíše prostorem, kde se snáze prosazují lobby různých nadnárodních firem a finančních skupin, které prostřednictvím různých předpisů a nařízení vytvářejí pro své zisky optimální prostředí. V současnosti je EU ve vážných problémech. Když před dvěma dny letěl právě designovaný francouzský prezident Holland za Německou premiérkou Merkelovou do Berlína aby jednali o EU, trefil se do jeho letadla blesk. Možná tím symbolicky byl předznamenán dramatický vývoj EU v době vlády francouzského prezidenta? 

Václav Klaus je známý také svým přátelským vztahem k Rusku na rozdíl od řady jiných pravicových politiků neustále strašících před ruským nebezpečím. Jeho vyvážený vztah k Rusku považuji za jeho klad. Obrovský ruský trh v době ekonomických krizí postihujících hlavně západní státy, může být pro ČR záchranou před nejhoršími dopady krize, která může v blízké době na západní svět opět silně udeřit. 

Ekologie a Klaus 

Václav Klaus se jako prezident často vyjadřuje k tématu celosvětových klimatických změn. Napsal i knihu „ Modrá, nikoliv zelená planeta“. Domnívám se, že zčásti má pravdu. Výrazné klimatické změny tu byly již v minulosti i když tu ještě nebyl člověk. Řada tzv. ekologických technologií- biopaliva jsou spíše způsobem jak některé firmy si namastí kapsy, než cestou ochrany ŽP. Na druhé straně, ale destruktivní vliv člověka na přírodu je nezpochybnitelný. Ekologie by měla být na prvním místě. Člověk nemá právo ničit přírodu, aby si zajistil pohodlnější život. Z tohoto hlediska s jistou bagatelizací dopadů technologického rozvoje na přírodu s Klausem nesouhlasím. 

Současná ekonomicko-společenská krize a Klaus 

V roce 2008 byl Klaus podruhé zvolen prezidentem. O pár měsíců později v Americe vypukla finanční a ekonomická krize. Rychle se rozšířila i do Evropy. Vláda ČR původně vyhlašovala, že ČR se krize netýká. O pár měsíců, ale musela konstatovat růst nezaměstnanosti, pokles ekonomiky, hluboký výpadek příjmu státního rozpočtu a tím další skokový nárůst deficitu veřejných financí. 

Ve volbách roku 2010 zvítězila pravice s programem úspor. Ekonomická politika, kterou poté zavedla Nečasova vláda se velice podobá staré známé šokové terapii z receptů Chicagské školy. Snižují se prudce sociální výdaje. Privatizují se činnosti, které dříve patřily státu. Např. činnost úřadů práce mají nahradit soukromé firmy. V důsledků reforem se velká část nízkopřijmových obyvatel propadá do chudoby, jak o tom hovořil včera pan ombudsman Varvařovský. Přitom, ale ekonomická elita má stále větší příjmy a korupce bují dál možná více než kdy jindy. Rozpočtový deficit přes veškeré úspory dál roste. David Rath byl sice zatčen, ale pokud bude skutečně usvědčen je jen jeden z mnoha korupčníků, kteří rozkrádají veřejné peníze na obou stranách politického spektra.  Docela jsem zvědavý zda se někdy skutečnou pravdu o míře korupce na nejvyšších místech politiky dozvíme. 

Václav Klaus podpořil kurz této vlády. Snad nejlépe vystihuje jeho současnou politiku slova hodnotící studenty, kteří odmítají školné. Nazval je parazity, jakoby sám zapomněl, že kdysi ani on nemusel za studium na VŠ platit.

Závěr 

Na počátku příštího roku Václav Klaus ukončí svou prezidentskou kariéru. Jistě i poté dokud mu to bude zdraví dovolovat se bude vyjadřovat k politice a veřejnému životu. Václav Klaus stejně jako každý má své dobré a špatné vlastnosti. Udělal řadu dobrých věcí a velké množství chyb. Klausovo vidění světa se mi zdá příliš jednostranné a omezené. Svět není jen o ekonomice a hospodářském růstu. Dost možná právě proto jsou tu všechny ty dluhové, hospodářské a společenské krize skloňované ve všech pádech, abychom to již konečně pochopili. 

V nitru každého z nás se nachází hlubší duchovní rozměr, který více či méně zasahuje do našeho vědomí. Vyjímkou není ani Václav Klaus. Po prezidentské volbě se šel symbolicky poklonit ostatkům svatého Václava. Vyjádřil tak úctu k světci a přihlásil se k české národní tradici, která na rozdíl od mnoha jiných národů nevychází ze síly zbraní, ale z pokory a úcty k řádu Bytí. Doufám, že tento duchovní rozměr  v jeho a naších osobnostech časem převáží a že napníme to co je naším národním posláním. To jest rozvíjet moudrost a být v tom příkladem národům ostatním, jak se o to již snažil v minulosti velký ctitel svatého Václava, zakladatel pražské univerzity jako centra vzdělanosti, král a císař, vítěz ankety o největšího Čecha Karel IV.

[1] http://www.ceskatelevize.cz/porady/10267659207-listopadove-komety/31029434014/ 

[2] http://www.novinky.cz/ekonomika/225051-klaus-v-usa-vyzdvihl-prinos-chicagske-skoly-pri-premene-ekonomiky.html

[3] http://www.denikreferendum.cz/clanek/8237-sokova-doktrina-o-viteznem-tazeni-jedne-ideologie