Kdo vládne USA?

Americký prezident Donald Trump ve svém inauguračním projevu ohlásil začátek konce vlády dosavadního politického a ekonomického establishmentu ve Spojených státech.

Tři měsíce od jeho nástupu do funkce je vše jinak. Establishment již není Trumpovým protivníkem, ale stává se postupně jeho spojencem. Důvody mohou být dva. Trump si mohl uvědomit, že v zápase s ním zkrátka nemá šanci a tak ustoupil. Nebo naopak boj proti washingtonskému establishmentu byla jen předvolební hra, kterou na svou stranu chtěl získat voliče nespokojené se stavem americké politiky a společnosti.

Mnozí si kladou otázku, kdo tvoří onen establishment, který bez ohledu kdo je momentálně prezidentem, drží v USA skutečnou moc? Bezesporu jeho součástí jsou nesmírně bohatí finančníci, mezi nimi zvlášť významný rod, který zbohatl na obchodech s ropou, rod Rockefellerů. Jistě jste zaznamenali zprávu o tom, že dosud nejstarší příslušník rodu David Rockefeller letos zemřel ve věku 101 let. Byl označován jako úspěšný bankéř a velký filantrop. Významná byla i jeho politická aktivita. Byl poradcem několika republikánských a demokratických prezidentů, ministra zahraničí Kissingera a šéfů CIA. Stal u zrodu organizací, ve kterých se scházejí pravidelně čelní světoví politici a příslušníci byznysu jako je skupina Bilderberg nebo Trilaterální komise.

Za tyto své aktivity pochopitelně čelil i řadě obvinění, že je součástí celosvětového spiknutí s cílem nastolení Nového světového řádu, totalitní světovlády, spojující prvky kapitalismu a socialismu, spojeného s podstatnou redukcí moci národních vlád ve prospěch globálních mocenských institucí. Na tyto výtky reagoval David Rockefeller ve své autobiografii vydané v roce 2003 slovy:

„Někteří věří, že jsme součástí spiknutí proti zájmům USA, nazývají mě a členy mojí rodiny ,internacionalisty’, kteří spolupracují s dalšími na vytvoření jedné integrované globální politické a ekonomické struktury – jednoho světa, chcete-li. Pokud by toto byla moje vina, tak jsem vinen a jsem na to hrdý.“

Dalším zajímavým vyjádřením muže, o kterém deník New York Times napsal, že „šířil zvuk amerického kapitalismu ve světě“, jsou jeho postřehy po návštěvě Číny v roce 1973 uveřejněné ve stejnojmenném deníku.

„Velký dojmem na vás okamžitě zapůsobí jejich smysl pro národní harmonii… Ať už byla cena za čínskou revoluci jakákoli, lze jednoznačně říci, že uspěla… posílila v lidu morálku a vědomí sounáležitosti. Všeobecný společenský a hospodářský pokrok je také nepřehlédnutelný, a to díky společně sdílené ideologii. Sociální experiment pod vedením předsedy Maa patří k těm nejdůležitějším a nejúspěšnějším v lidských dějinách“.

Opusťme rodinu Rockefellerů a podívejme se ještě na myšlenky jednoho z vlivných postav amerického establishmentu Zbigniewa Brzezinského, dlouhodobě považovaného vedle Kissingera za šedou eminenci americké zahraniční politiky. V roce 1997 publikoval knihu Velká šachovnice, která představuje jakousi příručku, ze které vychází ideologie amerických neokonzervatistů a  principy americké zahraniční politiky, ať již jsou u moci demokraté či republikáni. Spojené státy jsou v ní líčeny jako země, která díky nejsilnější armádě, ekonomice a měně je předurčena k roli globálního hegemona. K dosažení tohoto cíle je klíčové především ovládnutí Euroasie. Brzezinsky píše:

„To, jak Amerika „zvládne“ Euroasii, je kriticky důležité… Mocnost, která ovládá Euroasii, by vládla třemi nejpokročilejšími a ekonomicky nejproduktivnějšími oblastmi. Pouhý letmý pohled na mapu též napovídá, že nadvláda nad Euroasií by téměř automaticky s sebou nesla za následek podřízenost Afriky, což by Západní polokouli a Oceánii stavělo na místo geopoliticky okrajové části tohoto centrálního světového nadsvětadílu. Okolo 75 % světové populace žije v Euroasii a taktéž je tam většina světového fyzického bohatství, jak v jeho podnicích tak pod povrchem její půdy. Euroasie čítá 60 % světového HDP a okolo 3/4 známých světových energetických rezerv.“

Nutno podotknout, že Zbigniew Brzezinski svůj názor v posledních letech poněkud změnil. Jako realista si uvědomil, že již nežijeme v unipolárním světě, kdy Jelcinovo Rusko bylo na kolenou a Čína ještě nedosahovala dnešní ekonomické moci. Jsme naopak ve světě multipolárním, kdy se světové problémy nedají řešit bez zohlednění Ruska, Číny a dalších zemí. Zkrátka USA k podrobení světa nemá již dost síly a tak Brzezinsky doporučuje změnu geopolitické strategie z vojenské dominance na rozvíjení obchodu hlavně s ekonomicky se rychle rozvíjejícím asijským regionem. Brzezinsky píše 

"Vzhledem k tomu, že éra jejich globální dominance končí, musí Spojené státy převzít vedení procesu restrukturalizace globální architektury moci. Pět základních pravd, týkajících se vznikající redistribuce globální politické moci a násilného politického probouzení na Středním Východě, signalizuje nástup nové globální restrukturalizace. První z těchto pravd je ta, že Spojené státy jsou z politického, ekonomického a vojenského hlediska stále nejmocnějším subjektem světa, ale vzhledem ke komplexním geopolitickým změnám regionální rovnováhy už nejsou globálně imperiální velmocí…

Jedním z nejdůležitějších úkolů amerického státnictví v příští dekádě proto bude zacílení na podstatně zvýšené investice – diplomatické, ekonomické, strategické a jiné – v asijsko-pacifické oblasti… Otevřené trhy v Asii nabízejí Spojeným státům bezprecedentní příležitosti k investicím, obchodu a přístupu k nejmodernějším technologiím… Americké firmy (se potřebují) napojit na obrovskou a rostoucí spotřebitelskou základnu Asie…

Tato oblast už teď vytváří více než polovinu globální produkce a téměř polovinu světového obchodu."

Lze jen doufat, že prezident Donald Trump a američtí generálové si tato fakta uvědomují a nepodlehnou dalším pokušení demonstrací americké vojenské síly bez zohlednění názorů jiných klíčových zemí a RB OSN. Za jistých okolností by to mohlo mít fatální důsledky pro svět i samotnou Ameriku.