Kauza ovlivňování soudců: Mnoho povyku pro nic!

Tak již to tu máme zase. Zeman a jeho okolí se dopustilo další nepřístojnosti. Tentokrát před pár dny vyšlo najevo, že se pokoušeli ovlivňovat nezávislé soudy.

Naštěstí dva soudci pan Šimíček a Baxa tomuto tlaku nepodlehli, a sice se zpožděním, ale přeci vše poctivě nahlásili. Zda pokušení podlehnout tlaku politiků odolali díky velikosti svého platu, který má ze soudců učinit nepodplatitelné veřejné činitele, či díky svému charakteru jsme se již nedozvěděli.

Na těchto zprávách mně vždy pobaví představa politika, jako čisté lilie, stojící před soudní institucí a její nezávislosti jako před posvátnou krávou. I kdyby se Zeman skutečně v osobním rozhovoru pokoušel soudce ovlivnit nějakým jemným způsobem, tak říkám „no a co“. Myslíte si snad, že průměrný český či zahraniční politik nepodlehne pokušení ovlivnit rozhodování soudů v prospěch svůj, či strany, kterou zastupuje, pokud se mu k tomu vyskytne sebemenší prostor, jen proto, že se to nemá? Možná bychom kroutili očima, kdyby se nám podařilo shromáždit záznamy setkání všech politiků se soudci, žalobci a policisty za posledních 30 let a zaposlouchali se do jejich hovorů.

Další z mýtů, které tu vládnou, je představa nezávislosti soudců. Na světě není žádný prezident, ministr, novinář, či soudce, který by nebyl na něčem, či na někom nezávislý. Představa nezávislosti je pouhou fikcí. Všichni jsme ovlivněni svými názory a přesvědčeními, rodinou a okolními lidmi, sdělovacími prostředky a mnohým jiným, včetně momentálních nálad či sympatií a antipatií k různým lidem. To vše ovlivňuje i každodenní rozhodování soudce. A jen tak mimochodem. Uvědomili jste si, že když soudce prohlásí, že musí mít velmi vysoký plat, aby byl nezávislý, se vlastně nepřímo dopouští trestného činu vydírání? On tím vlastně jinými slovy říká „Když mi nedáte větší plat, vezmu si ty peníze od účastníků soudního řízení a má pak má soudní rozhodnutí nebudou nestranná, ale vědomě budou cinknutá“.

Často se u nás v některých médiích píše o tom, že to co se děje u nás, ve vyspělém demokratickém světě nemá obdobu. Všem těmto pisálkům bych doporučil se podívat do nedávné historie evropského soudnictví. Konkrétně na činnost soudu, který byl zřízen v Haagu pro potrestání válečných zločinců z občanské války v Jugoslávii. Jak dopadla jeho činnost? Odsouzeno bylo 62 Srbů, 18 Chorvatů, 5 Bosenských muslimů, 2 Černohorci, 1 Makedonec a 1 Albánec. Myslíte si při pohledu na tato čísla, že justice v tomto konkrétním případě rozhodovala nezávisle a nestranně? Jak je třeba možné, že zatímco všichni významní Srbové podezřelí z válečných zločinů skončili ve vězení, tak albánský politik Hashim Tachi obviněný mezinárodní žalobkyní Carlou de Ponte z terorismu, vražd a z obchodu s lidskými orgány odebíranými kosovským Srbům se ani k soudu nedostal a nyní vykonává funkci prezidenta Kosova?   

Prezident Zeman jistě není ideálním státníkem. To za co však bývá kritizován, je buď jeho kladem: vyvážený vztah k Rusku, kritika tendenčnosti zpravodajství ČT, nebo je jen prkotinami a bouřemi ve sklenici vody: užívání sprostých slov či schůzek se soudci. Naopak jeho skutečné nedostatky jsou často veřejně přehlíženy. Je to především zjednodušený obraz světa a nedostatek sociálního cítění a empatie ve vztahu k lidem v nouzi. Zemanovi třeba nedochází, že velikost životního minima je tak malá, že bez pomoci z okolí, či „zneužívání" prostě nejde, pokud dotyčný nemá materiální oporu od okolí, či není z různých důvodů schopen pracovat. Další Zemanova představa, že přebujelé úřednictvo přejde do soukromého sektoru a tam za pásem v montovnách, v třísměnném provozu, v činnostech, které zvládnou často jen otrlí jedinci, zmírní nedostatek pracovních sil, je také docela scestná. A konečně je tu ona známá Zemanova věta: „S teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje“. V prostředí, kde se mísí různé formy gerilového a státního terorismu, které decimují místní obyvatelstvo je takové pojetí politiky  prakticky nerealizovatelné.

Na závěr článku mi dovolte malý dovětek. Lidská spravedlnost sice není nestranná a nezávislá. Naštěstí však ta "vyšší spravedlnost" již takovou  je. Nakonec se tak každý dočká zasloužené odměny či trestu za své skutky podle zásluh.