Jak bylo sestřeleno malajské letadlo?

Před dvěma dny byla zveřejněna zpráva o vyšetřování okolností zřícení malajského letadla nad Ukrajinou dne 17.7.2014. Ten kdo očekával, že se dozvíme viníka tragédie, tak musel být zklamán. Zpráva neřekla fakticky nic nového. Jen konstatovala, že nešlo o technickou závadu na letadle ani chybu pilota. 

Po každém zločinu si obvykle vyšetřovatelé položí dvě otázky. První otázka se týká motivace, tedy komu zločin prospěl. Druhá otázka se týká toho  kdo zločin mohl reálně provést a jakým způsobem.

Odpověď na první otázku je jednoznačná. Tato tragédie rozhodně nebyla v zájmu proruských povstalců ani samotného Ruska. Naopak pro ukrajinskou stranu a její západní podporovatelé bylo zřícení letadla výhodné, v případě, že se podaří přesvědčit širokou evropskou a světovou veřejnost o ruské vině na havárii, což  se také v prvních dnech po zřícení letadla skutečně stalo. Všechna mainstreamova média na Západě spustila kampaň tvrdící, že za akcí zcela určitě stáli proruští separatisté. A tak se vskutku obrátila část dosud váhající veřejnosti v západním světě proti Rusku. Tyto protiruské nálady pak politikům na Západě umožnily získat významný podíl veřejnosti pro hospodářské sankce proti Rusku i přes jejich zpětný negativní dopad na evropskou ekonomiku. Bez vykreslení Ruska jako nás ohrožujícího nepřítele podporujícího teroristy na Ukrajině odpovědného i za smrt 300 nevinných lidí v civilním letadle by podpora veřejnosti pro něco takového nebyla možná. 

Odpověď na druhou otázku je složitější. Zpráva vyšetřovací komise hovoří o rychle letících tělesech, které zasáhly trup lodi. Tato tělesa mohla pocházet z vybuchlé rakety BUK odpálené ze země, či rakety vypálené z letadla. Existuje i teorie, že šlo  o střely vypálené  z leteckého kanónu.

Právě k této hypotéze se přiklání i zbrojní expert Ladislav Lehký,  který byl do roku 2010  ředitelem Výzkumného ústavu průmyslové chemie v pardubické Explosii a dlouhou dobu se zabýval převážně vývojem velkorážové munice. Názor pana Lehkého publikoval server Česká pozice.

Hlavice BUKu by vyvolala daleko větší poškození a střepiny by vytvořily rozšiřující se „obálku“ přibližně válcovitého tvaru. Zasažena by tedy měla být velká plocha letounu. Co je dále podstatné, střepiny by neměly pravidelný kruhový tvar, takže průraz plechu by neměl kruhový průřez, případně průřez tvaru elipsy, jak je tomu na jednom ze snímků. (...)

Popis a mechanismus vzniku poškození je v článcích doprovázejících fotografie dost hodnověrný. Poškozená kabina sestřeleného boeingu byla prostřílena. Vyplývá z velikosti otvorů a jejich relativně pravidelných rozestupů. To odpovídá krátké dávce s tím, že oba aktéři se pohybují – na jednom snímku je vidět, že se jedná o otvory vzniklé pod určitým úhlem dopadu projektilu.(...)

Podle fotografie zasažené části letounu u kabiny posádky lze soudit, že byla-li zasažena raketou, pak šlo o menší ráži. Například o raketu R-60 zmiňovanou v tisku, nesoucí pouze několikakilogramovou nálož trhaviny (na rozdíl od hlavice BUKu nesoucí 70 kg trhavin). Takové malorážné rakety jsou ale výzbrojí letadel..

Může tedy být spor o to, zda se skutečně jednalo o kanón nebo hlavici rakety vystřelené z vojenského letadla. Z předložených snímků vyplývá, že průstřely pilotní kabiny způsobil zřejmě letecký kanón, pravděpodobně ráže 30 mm, která je standardní u ruských, a tedy i ukrajinských letadel. Signifikantní je pravidelná vzdálenost průrazů, což by odpovídalo krátké dávce střel z kanónu. Na jedné z fotografií je dobře patrné, že některé střely prošly hladce a některé byly zbrzděny patrně nějakým rámem, který tvoří součást konstrukce.“

Američtí představitelé brzy po tragédii prohlásili. „Ten kdo je za ní odpovědný, tak musí stanout před soudem“.  Dnes je stále pravděpodobnější, že se tak nestane. Důkazy kterými se oháněla americká strana nebyly dodnes zveřejněny. Satelitní snímky zveřejněné ruskou stranou ukazující dvě ukrajinská letadla poblíž malajského boingu jsou ignorovány. Kolem sestřelu je dále celá řada dalších nejasností, kterými se zabývá mnoho jiných článků.

Osobně se domnívám, že členům nizozemské vyšetřovací komise je viník tragédie dobře znám. Nemohou však na něj veřejně poukázat z jistě pochopitelných důvodů.