Putování po Madeiře

Madeira je nazývána perlou Atlantiku. Po návštěvě tohoto nevelkého portugalského ostrova musím dodat, že právem. 

Madeira byla objevena v roce 1418 během první objevitelské plavby zorganizované portugalským princem Jindřichem Mořeplavcem krátce poté, co během bouře byli námořníci nuceni zakotvit na nedalekém maličkém ostrově Porto Santo.

Portugalci objevili Madeiru jako neobydlený ostrov, takřka zcela pokrytý vavřínovými lesy. Brzy začali s jeho osidlováním. Vypálili část místních lesů a založili plantáže na cukrovou třtinu. Od poloviny 15.století začali na ostrov dovážet z Afriky černochy. Ti pracovali nejen na plantážích, ale také budovali levády, zavlažovací kanály kterými stahovali vodu z hor na zemědělská pole.

Později bylo pěstování cukrové třtiny nahrazeno vinnou révou a také banánovníkovými plantáži. V ČR se však s banány z Madeiry nesetkáte, protože svojí velikostí neodpovídají normám EU.

Tolik velmi stručně o známé historii ostrova, který vděčí své oblibě především chladnému kanárskému proudu, který způsobuje stabilní klima, kdy průměrné teploty pevniny a moře v zimě jen mírně klesají pod dvacítku a v létě nad dvacítku. Relativně bohaté srážky nad většinou ostrova zajišťují bohatou vegetaci a tak se  Madeiře říká i ostrov květin.

Na Madeiru jsem se vydal v polovině června v rámci poznávacího zájezdu, jehož cílem bylo navštívit hlavní turistické atrakce ostrova.

První den

Odlet z Prahy byl v pátek odpoledne po 16.hodině. Let byl klidný a trval přes 4hodiny.

Přistání na letišti poblíž Funchalu, hlavního města ostrova bývá považováno za rizikové a piloti přistávající na tomto letišti musí absolvovat speciální školení. Přistávací a startovací dráha leží v těsné blízkosti moře a mimo jiné její část přistavěná v roce 2000 je vybudována jako most nad dálnici. Při nepříznivém počasí jsou letadla odkláněna buď na blízký ostrov Porto Santo, nebo na kanárský ostrov Tenerife.  My jsme měli počasí klidné, nefoukalo a tak i přistání bylo bezproblémové. Dozvěděli jsme se však, že jen tři dny před našim příletem panovalo nad Madeirou příšerné počasí: nebývalé deště a povodně, které zastavili i leteckou dopravu.

Z letiště jsme zamířili autobusem cca 30km do Funchalu, kde jsme byli ubytování v poměrně slušném hotelu s venkovním i vnitřním bazénem, s polopenzí formou švédských stolů, i s večerním programem.

Druhý den

V červnu na Madeiře nastává soumrak v podobný čas jako u nás, mezi devátou a desátou hodinou. Jiné je to s rozedněním. To přichází mnohem později, až kolem sedmé hodiny ranní.

První noc na ostrově nebyla pro mně příliš příjemná. Můj hotelový pokoj bohužel byl umístěn oknem k hlavní silnici a tak jsem po většinu noci slyšel hluk projíždějících aut. Díky únavě z cestování předchozího dne mně přepadla migréna a tak mi opravdu nebylo dobře. První noc byla jedinou chvíli, kdy jsem litoval, že jsem na Madeiru jel. 

Ráno po snídani jsme nasedli do autobusu a vyrazili na první cestu spojenou s poznáváním ostrova. Díky Slunci, jasné obloze a vyhlídkám na krásnou zelenou kopcovitou krajinu se mně rychle spadl splín z předchozích hodin. 

První zastávka představovala výhled na "údolí jeptišek", údolí ve kterém se místní jeptišky schovávaly někdy v 16.století při útoku pirátů na ostrov. Pohled na údolí lemovaný hřebenem hor byl fascinující. 

Při cestě z vyhlídky na parkoviště autobusu jsem pořídil fotku, kterou většina z vás označí za zkaženou. Světelné útvary na ní jsou obvykle považovány za projev reflexe, či znečistění objektivu. To je pravda, ale myslím, že ne ve všech případech. Jsou fotografie, kdy tyto útvary jsou projevem "jiné reality", kterou nejsme schopni vnímat našimi smysly. Zda to lze říci i o této fotografii, to s určitostí nevím.

Druhá naše zastávka byl kostel nad Funchalem ve čtvrti zvané Monte. Známý je tím, že je v něm pohřben poslední rakouský císař a tím i český král Karel vládnoucí v letech 1916-1918, který na Madeiře trávil poslední roky svého života. Ostrov si ale oblíbila před ním i císařovna Sisi, známá především z četných filmů a románů.

Z kostela to bylo jen kousek do tropické zahrady, ve které můžete obdivovat nejen mnoho druhů tropických rostlin, ale třeba navštívit i výstavu afrických sošek a minerálů.

Tropická zahrada se nachází vysoko nad Funchalem. Dolů se můžete dostat dvěma způsoby: jízdou na tradičních saních, nebo lanovkou. My využili druhou možnost a sjeli až k moři.

V druhé části dne jsme měli volný program a já se rozhodl jej využít především ke koupáni. Vyrazil jsem na místní pláže na okraji Funchalu, takřka liduprázdné. Ostrov Madeira není navštěvován za cílem koupání v moři, ale i tak si nemohu na zdejší moře stěžovat. Teplota moře okolo 22st byla dostatečná, abych si moře užil.

Večer jsem strávil cca 5km procházkou do centra Funchalu. Konala se tam slavnost, která vyvrcholila ohňostrojem.

Na pokoj jsem se vrátil až okolo půlnoci. Tentokrát mně ruch ulice již nerušil a zbudil jsem se až nad ránem.

Třetí den

Třetí den nás uvítal zataženou oblohou a deštěm. Naštěstí pro nás déšť během dopoledne ustal a ani v dalších dnech nám již nepršelo. Vyrazili jsme nejdříve na nejsušší a zároveň i největrnější východní pobřeží ostrova. 

Naše cesta dále mířila do Porto da Cruz. Zatímco účastníci zájezdu zamířili do místní rumárny za ochutnávkou, já vyrazil na procházku kolem místního pobřeží. Spatřil jsem mimo jiné i tohoto kraba.

Při pohledu do okolních kopců mně zaujal vrch ve tvaru pyramidy. V esoterické literatuře se o Madeiře píše jako o jednom ze zbytků bývalé Atlantidy. Atlanťané prý zde měli i své chrámy a vykonávali duchovní obřady. Třeba k tomu užívali i tento kopec. Kdo ví? Každopádně je Madeira sopečného původu. Poslední vulkanické exploze zde proběhly asi před 7000 lety, tedy zhruba o 5000 let později než zanikla bájná Atlantida podle líčení Platona.

Následná krátká zastávka byla v městečku Santana, kde je možné shlédnout tradiční historické místní domky.

Odpoledne jsme se vydali do nejvyšších partií hor. Nejdříve na jedné z vyhlídek, jste se mohli vyfotit i místní ptáčky, kteří ochotně  sedali na dlaň těm, kteří si vzali do ní jen trošku potravy.

Poté již následoval výjezd do nejvyšších partií místních hor převyšujících 1800 metrů. Vrcholky hor jsou cílem různých treků. Původně jsem i já chtěl jet na zájezd více zaměřený na turistiku, ale již byl vyprodán. A tak jsem se kochal alespoň pohledem z druhé nejvyšší hory ostrova Pico de Areio na okolní výhledy. Po většinu času se kolem hor prohánějí mraky. Mnohdy vytvářejí zajímavé obrazové scenérie.

Čtvrtý den

Po celodenním programu nás čekal program opět půldenní.

Začal v botanické zahradě nad městem Funchal ležící nedaleko od zahrady tropické, kterou jsme navštívili druhý den zájezdu. Zde byl větší důraz na květenu méně náročnou na vodu, především mnoho druhů kaktusů.

Následovala prohlídka historické části Funchalu. Zmínil bych především katedrálu Se z konce 15.století, která je směsicí různých stavebních stylů.

A pak malebný park svaté Kateřiny, který byl velmi pěkně upraven.. 

Po návratu na hotel mně čekala opět relaxace u moře. 

Pátý den

Putování tohoto dne začalo vyhlídkou z druhého nejvyššího mořského útesu v Evropě vysokého cca 600 metrů. Fotka která to dokumentuje jistě nepatří k nejhezčím, ale je zajímavá světelným paprskem vycházejícím ze Slunce a mířícím do moře. 

Následovala cesta  na náhorní plošinu. Místo zvané Funal mně doslova okouzlilo svou až mystickou atmosférou dokreslenou stále se valící mlhou valící se z údolí střídavě se rozpouštějící pod paprsky Slunce. Místní vavřínové stromy jsou považovány za nejstarší na ostrově. 

Další naše cesta mířila do městečka Porto Moniz. To je pověstné lávovými bazény, ve kterých si můžete zaplavat chráněni před okolním mořským příbojem. Plavání tam bylo opravdu příjemné a osvěžující. Průzračná voda s množstvím ryb, kterých jste se mohli i dotknout. 

Následovala zastávka u vodopádu Veu da Noiva a pak skrze vnitrozemí ostrova pomalý návrat do Funchalu.

Šestý den

Ten den nás čekal off-road, fakultativní výlet  jeepy po místech na jihozápadě ostrova, kde autobus neprojede. Projeli jsme několik vesniček, kolem mnohých plantáží banánu a navštívili několik vyhlídek na oceán. Asi ten nejkrásnější výhled byl v blízkosti majáku, na jihozápadním cípu ostrova vysoko na útesu.

Součásti výletu byla i návštěva písečné pláže, kde byl písek dovezen se Sahary. Toto místo mně však ničím nezaujalo a klidně bych jeho návštěvu oželel. 

Sedmý den

Byl to den věnovaný cca 10 km túře vedoucí převážně vavřínovým pralesem s četnými výhledy podél jedné z levád, ve které jste mohli spatřit i pstruhy. Cesta byla opravdu nádherná a nevadilo ani, že v druhé části pochodu se šlo převážně v mlze, která se v horách během dne obvykle vytváří. 

Po obědě, kde jste měli možnost ochutnat místní gastronomické speciality následovala ještě zastávka u sochy Krista postavené nad pobřežím, která je kopií té slavné brazilské.

Osmý den

Na poslední den zájezdu jsem si zakoupil výlet na člunu za delfíny. Dostal jsem plovací vestu a s dalšími výletníky vyrazil na otevřené moře. Po nějakém čase se delfíni opravdu objevili a par krát podpluli i náš člun. Zajímavé je, že delfíni často plují v párech a na hladinu se vynořují synchronizovaně. Delfíny jsem již v minulosti několikrát pozoroval v delfináriu, ale nyní poprvé v moři.

Odpoledne následovalo rozloučení s mořem a odjezd na letiště. Odlet byl asi s hodinovým zpožděním, ale probíhal klidně. V Ruzyni jsme přistáli po druhé ráno. Domů jsem dorazil okolo poledne.

Závěr

Ostrov Madeira se stává stále častějším cílem českých turistů. Myslím si, že za návštěvu rozhodně stojí.