Jak budu volit ve volbách?

Výbornou ukázkou předvolebního smýšlení průměrného českého voliče byla anketa, kdy jistá agentura pro průzkum veřejnosti veřejného mínění zjišťovala názor široké veřejnosti na "green deal" . 

Možná v tomto okamžiku již budou daná čísla odlišná, nicméně 75% procent respondentů průzkumu o green dealu prý vůbec neslyšelo a třinácti procentům populace nebylo zřejmé oč se jedná. Přitom jde o věc s pochybným dopadem na zdraví planety,  avšak zásadním dopadem na naší ekonomiku. 

Jinými slovy. To co určí výsledky voleb nebudou zásadní koncepční témata, ale jsou to podružnosti typu jak je komu ten či onen politik sympatický či antipatický, nebo kdo přidá o pár stovek více ze státního rozpočtu té či oné skupině obyvatel. 

Když jsem se rozhlížel po politické scéně, již před lety mně zaujalo strana: Cesta odpovědné společnosti. Snad jako jediná ze stran měla v programu duchovní rozvoj člověka a společnosti. Nikdo jí však takřka nezná a tak dát jí ve volbách hlas by představovalo jistotu, že hlas propadne. Navíc pro úspěch programu, který hlásá, že před konkurencí a bojem je třeba dát přednost vzájemnosti a spolupráci v této chvíli ještě společnost nedozrála. Máme se ještě stále příliš dobře na to, aby jsme tuto základní pravdu plně pochopili a přijali. 

A tak stejně jako při jiných volbách, nebudu volit srdcem, ale takticky, jak se říká menší zlo. Jako člověk který od agrese vůči Jugoslávii je odpůrcem našeho členství v NATO, jako člověk který v referendu o vstupu do EU hlasoval ne ač v principu není odpůrcem evropské integrace založené na zásadách rovnosti členů, je logické, že tíhnu spíše k národně orientovaným stranám, třebaže ke každé z nich mám řadu výhrad. Pro ty, které by snad napadla slova jako xenofobie a podobně bych připomněl, že ve volném čase již roky doučuji romské děti. Označovat národně orientované strany slovy jako extrémní, xenofobní, rasistické...jsou jen nálepkou od konkurence v politickém boji.

Vedle národní orientace je v těchto volbách pro mně důležitá ještě jedna otázka, o které se v posledních dnech tolik nemluví, jistě z důvodů obav různých stran před ztrátou hlasů, nicméně po volbách může být brzy aktuální. Je to otázka různých forem povinného očkování. Zprávy z Francie, Itálie, Austrálie a zejména Izraele, kde se již ten, kdo si do 6 měsíců nedá vpíchnout třetí dávku stává naprosto člověkem druhé kategorie s upřenými základními právy a svobody je varující. Proto je pro mně přijatelné volit jen tu stranu či hnutí, která důsledně odmítá dělení společnosti na očkované a neočkované a tím i jakékoliv znevýhodňování neočkovaných proti očkovaným. V opačném případě to pro mně není strana, která by stála na principech demokracie a svobody.