Iránský terč

Představte si manželský příběh. Muž mající roky milenku načapá svojí ženu s milencem, kterého si žena najde tušíc manželovu nevěru. Místo toho aby muž pochopil příčinu manželčiny nevěry a podle toho se zachoval, začne ženě vyhrožovat soudem a trestními sankcemi. Má na to manžel morální právo? Jistěže ne. Manželka se začala chovat pouze jako před časem sám manžel.

z internetu

V politice a na mezinárodním poli se obdobný příběh občas odehraje také. Protagonisty příběhu už, ale nejsou manželé, ale suverénní státy. Již několik let se mluví o Iránu. O jeho jaderném programu. Vedou se diskuze zda je pouze mírový či má i vojenský cíl. Irán čelí různým sankcím a hrozbám preventivního vojenského úderu. A to jen proto, že se rozhodl opatřit si něco, co si s cílem vlastní odstrašující obrany před ostatními rozhodlo naprosto beztrestně opatřit několik dalších velkých států světa- atomové zbraně. Jakým právem atomové zbraně může vlastnit USA, Rusko, Francie, Čína, Indie, Pakistán, Izrael a zrovna Iránská republika ne? Protože snad Irán není demokratickou zemí, jak mnozí říkají? Je snad Pakistán demokratičtější než Irán? 

Nevím zda Irán atomovou bobu skutečně tajně vyvíjí. Pokud ano vůbec se prezidentu Ahmadinežádovi nedivím. Kdyby v roce 2003 měl Sadaam Hussain skutečně jaderné zbraně, USA by si jistě netroufla Irák napadnout a sám Hussain nemusel skončit na šibenici. Kdyby měl v roce 1999 jaderné zbraně Svobodan Miloševič, nemusela by se Jugoslávie stát cílem náletu NATO a on sám nemusel zemřít ve věznici v Haagu. 

Je tedy zřejmé, že na mezinárodním poli vládne dvojí metr pro různé státy. Dvojí metr, který se může v budoucnosti mocným tohoto světa hodně vymstít. Nelze se divit hněvu arabské ulice nad státem Izraele, kterému jako jedinému státu je USA a západem dovoleno vlastnit jaderné zbraně na blízkém východě. Nelze se divit hněvu prostého muslima blízkého východu, když vidí, jak na jedné straně je Izraeli poskytována ze západu vojenská a finanční pomoc a na druhé straně na jinou zemi Irán jsou vymýšleny různé sankce. 

Vše nasvědčuje tomu, že Izrael se snaží získat spojence pro úder na Irán. Naštěstí se ještě Obamu a západ nepodařilo izraelcům přesvědčit a tak útok byl odložen na neurčito, alespoň zatím. Pokud by nakonec, ale přece jen přišel, mohl by nás přijít velmi draho. Vzrůst ceny ropy na světových trzích by byl jen drobnou prkotinou. Jistě ne nadarmo se na území Izraele nachází místo zvané Armagedon.  Již v dobách starověku bylo spjato s proroctvím o konci tohoto věku, který přivodí vojenský konflikt který vypukne právě zde. Věřím, že lidé a odpovědní politici jsou natolik moudří, že všechna rizika zváží a ke konfliktu nakonec nedojde. Možná nejvíce ze všech by na něj nakonec doplatil samotný židovský národ.

Poznámka na závěr

Článkem neomlouvám zločiny, kterých se dopoustil a dopuští iránský režim hlavně proti vlastním obyvatelům. Ani neomlouvám některé urážlivé výroky Ahmadinežada na adresu Židů. Sám Ahmadinežád, ale vždy vylučoval, že by zaútočil Irán na Izrael jako první. Kdyby to sám udělal, každý trošku soudný člověk ví, že by tím nejen spáchal osobní sebevraždu, ale dal by tím svým odpůrcům největší dáreček. Izrael a západ by tak v klidu mohl bez problémů zdůvodnit  okamžité vymazání Iránu z mapy světa, třeba použitím několika přesně cílených jaderných zbraní.