Egypt v době historické IV.

Existují tři data, které historici označují za konec éry starověkého Egypta. Prvním je rok 525 př.n.l. kdy Egypt dobyli Peršané. Druhým datem je rok 332 př.n.l. kdy do Egypta vstoupily vojska Alexandra Makedonského. A nakonec rok 30 př.n.l. kdy spáchala sebevraždu poslední panovnice, která se hlásila k staroegyptské tradici královna Kleopatra a zemi dobyli Římané.

Egypt pod římskou nadvládou

V tomto období sloužil Egypt především jako obilnice Říma. Zemi vládla římsko-řecká elita a domorodý lid byl utlačován.  Země zažila několik povstání, která však byla vždy potlačena. Od dob prvního helénistického vládce Ptolemaia I. byla centrem Egypta a antické vzdělanosti Alexandrie s největší knihovnou starověku, vědeckým ústavem, obřím majákem a dalšími skvostnými stavbami.

Od 1.století se Egyptem se začalo šířit křesťanství, které získávalo stále více stoupenců mezi římským i domorodým obyvatelstvem, ač bylo v některých údobích zejména za vlády císaře Decia tvrdě pronásledováno. V roce 395 se Římska říše rozdělila. Egypt připadl části východní- říši Byzantské s centrem v Konstantinopoli. V této době byla země zcela pokřesťanštěna a vše „pohanské“ bylo potlačeno včetně původního egyptského hieroglyfického písma..

Egypt ve středověku

Vláda netolerantního křesťanství v Egyptě netrvala dlouho. V roce 641 zemi dobyli Arabové. Obyvateli Egypta byli vítání jako osvoboditeli z byzantské tyranie. Většina obyvatel přešla k islámu a Egypt se stal arabskou zemí. Jen menšina si uchovala křesťanskou víru a zpočátku i egyptský domorodý jazyk-koptštinu. Dodnes se tato menšina označuje jako koptští křesťané dělící se na katolické a pravoslavné kopty.

Po rozpadu Arabské říše vládlo Egyptu několik arabských dynastií. Největší rozkvět zažil Egypt na počátku vlády dynastie Fatímovců na konci 10.stol. Centrem Egypta se stala Káhira ve které vyrostla řada skvostů islámské architektury. Nejznámější byla mešita Al azhar, která se brzy stala i  druhou nejstarší univerzitou na světě s důrazem na výuku nejen islámské teologie a práva, ale i matematiky, astronomie a medicíny.

Ve 12-13.století se stal Egypt cílem několika křížových výprav. Křižáci pochopili klíčový význam obsazení Egypta pro konečný úspěch tažení. Žádná z výprav však nepřinesla plný úspěch. Navíc se křižáci dopustili řady zločinů nejen vůči muslimům, ale i vůči koptským křesťanům. V závěru 12.stol. se Egypt stal centrem státu nejznámějšího středověkého muslimského panovníka sultána Saladina, který se nejvíce zasloužil o porážku křižáků.

Ve 13.století čelil Egypt ještě jednomu nepříteli-Mongolům. Ti dobyli tehdejší baštu islámského světa Bagdád. Dynastie Mamluků jejich další postup zarazila. Ve 14-15.století za jejich vlády Egypt bohatl a to hlavně díky tranzitnímu obchodu mezi orientem a Evropou. Káhira se stala centrem arabsko-islámského světa.

Tato éra končí námořními objevy Vasco de Gamy, který v roce 1498 nalezl novou obchodní cestu do Indie pro Evropany. Zároveň se objevil nový nepřítel v podobě Turků. V roce 1517 Turci Egypt dobyli a přičlenili jej k Osmanské říši jejíž formální součásti byl Egypt až do roku 1914. Egypt začal hospodářsky upadat, sultánovi místodržící se o Egypt příliš nezajímali. Mamlukové zastávali i nadále řadu významných mocenských a správních funkcí, protože jeden z jejich vojenských klanů významně podporoval turecké uchvatitele. Díky tomu, že vlastní zemi nemilosrdně drancovali byli na konci 18.století francoužští vojáci pod vedením Napoleona byly zprvu vnímání egyptským lidem jako osvoboditelé.

.

Napoleonova výprava do Egypta

Napoleonova vojska se v Egyptě vylodila v roce 1798. Napoleon při svém tažení byl inspirován Alexandrem Makedonským, kterého obdivoval a v jehož šlépějích chtěl kráčet.

Tažení mělo dva cíle. První cíl byl vojenský a geostrategický. Francouzi chtěli ovládnout území, které jím otevře cestu do Indie a zároveň oslabit Angličany. Druhý cíl byl vědecký-geografický výzkum a studium staroegyptské kultury.

Francouzům se zpočátku podařilo porazit Mamluky a ovládnout zemi. Napoleonova námořní flotila však vzápětí byla rozdrcena britským loďstvem vedeným admirálem Nelsonem poblíž Alexandrie. V roce 1801 byli Francouzi nuceni Egypt opustit.

O poznání lépe se Francouzům podařilo realizovat vědecké cíle tažení. Součástí Napoleonovy armády bylo 167 učenců a umělců, mezi nimiž byli zastoupeni kartografové, zeměměřiči, stavitelé, technici, přírodovědci a archeologové, jež ztělesňovali špičku tehdejšího evropského vědění. Komise složená z těchto lidí pořizovala v Egyptě úplnou dokumentaci a vytvořily velkolepé dílo Popis Egypta.  V Káhiře byl zřízen vědecký ústav (Egyptský institut, jehož posláním je všestranné studium Egypta) a začal zde vycházet periodický tisk. Francouzi objevili během svého tažení tzv. Rossetskou desku z 2.stol.př.n.l. s řeckým a hieroglyfickým nápisem. Hieroglyfické písmo se záhy podařilo rozluštit Francouzi F.Champollionovi a položit tak základy moderní egyptologie.

O kulturu starověkého Egypta se zajímali nejen vědci, ale i svobodní zednáři a příslušníci dalších tajných společností. Ti na rozdíl od velké části nevědomé společnosti pochopili zásadní roli využití duchovních symbolů k posile dobra, ale i dosažení  mocenských politických cílů. Je všeobecně znám obraz pyramidy a božího oka na dolarové bankovce spolu s nápisem „Nový světový řád“. Je také známá obliba staroegyptských kamenných obelisků v moderní architektuře.  

V průběhu 19.století byly tři egyptské a jeden umělý obelisk postaveny ve čtyřech hlavních mocenských centrech Evropy a USA:

1. Byl postaven v Paříži 25. 10. 1833 na Place de la Concorde (Harmonické náměstí), místo, které bylo svědkem v době Francouzské revoluce popravy Ludvíka XVI a Marie Antoinetty.

(Ramses II. – 19. dynastie 1304 -1237 před n.l.)

2. Byl postaven v Londýně (Kleopatřina jehla) 13.9. 1878 na Victoria Embankment – Viktoriánské nábřeží. Posvěcen za účasti velkého množství londýnských obyvatel včetně prince z Walesu, který byl také ministrem ústředního centra zednářské lóže. Velmi významný symbol zednářského hnutí na území Velké Britanie.

(Tuthmosis III. - 1504-1450 před n.l.)

3. Byl postaven v New Yorku (Kleopatřina jehla) 22.1. 1881 v Central Parku - slavnostního odhalení obelisku se zúčastnilo přes deset tisíc registrovaných zednářů z celého regionu.

(Tuthmosis III. - 1504 -1450 před n.l.)

4.Byl postaven ve Washingtonu r.1885, otevřen pro veřejnost 9.10. 1888 - Washingtonský památník. Na rozdíl od předcházejících obelisků, které jsou originály a byly přivezeny z Egypta, tento v pořadí čtvrtý, byl vystavěn a vyroben místními řemeslníky v USA, jako dokonalý Egyptský obelisk z žuly, pískovce a obložen bílým mramorem z Marylandu a Massachusetts. Je nejvyšším monolitem na světě. 

Jen tak mimochodem. V Egyptě byly obelisky označeny jménem „tekhen“, což v českém překladu znamená „prorazit“.

Egypt v Novověku

Po vyhnání Francouzů se v Egyptě rozhořel konflikt mezí Brity a Turky o ovládnutí Egypta. K moci se v roce 1805 dostala dynastie Muhammada Alího, která byla stále formálně podřízena Osmanské říši. Alí porazil Brity a zahájil modernizaci Egypta. Vybudoval armádu, zakládal školy a zemi industrializoval. Důležitou událostí během vlády dynastie Muhammada Alího bylo otevření Suezského průplavu v roce 1869. Nákladné stavby a investice do industrializace však vedly k  zadlužení Egypta především u francouzského a britského kapitálu. Nakonec tak musel Egypt souhlasit i s Britsko-francouzskou kontrolou Suezského průplavu. Brzy na to se Egypt stal fakticky britskou kolonii ač až do roku 1914 byl stále formálně součásti Osmanské říše.

Za první světové války se Egypt stal britským protektorátem i formálně. Odtud byla organizována vojenská kampaň Anglie proti Osmanské říši bojující po boku Německa. V roce 1922 se Egypt sice stal samostatným státem a konstituční monarchii, dominantní vliv však stále měli Britové.

Ti se v letech 1940-1942 v pouštích Libye a Egypta střetly s italskými a později i německými jednotkami vedenými Romelem, usilujícími o ovládnutí Egypta a Suezského průplavu.

Po druhé světové válce v zemi propukly nepokoje.  V roce 1953 byl král svržen. Egypt se stal republikou. K moci se brzy dostal plukovník Gamál Násir a nastolil autoritativní vládu. Jeho cílem bylo udělat z Egypta nezávislou a ekonomicky soběstačnou zemí . Proto znárodnili  Suezský průplav. Vyvolal tím hněv Anglie a Francie, které spolu s Izraelem Egypt napadly. Nesouhlas SSSR a především USA donutily agresory se z Egypta stáhnout. Nasir následně usiloval z Egypta učinit vůdčí zemi arabského světa a arabský svět sjednotit na základě myšlenky arabského nacionalismu. Vznikla tak Spojená Arabská republika zahrnující Egypt a Sýrii. Trvala však jen tři roky. Neúspěchem pro Egypt skončila i šestidenní válka s Izraelem v roce 1967, při které Egypt ztratil Sinaj. Podařilo se mu však realizovat stavbu Asuánské přehrady na Nilu, která byla dokončena tři měsíce po jeho smrti v roce 1970.

Po Nasirovi stanul v čele Egypta Anvar Sadat. Pokusil se vojensky zpět získat Sinaj. Neuspěl však. Sinaj získal až díky diplomatickému jednání s Izraelem. V roce 1978 uzavřel s izraelským premiérem Beginem mírovou smlouvu a diplomaticky uznal Izrael jako první arabský stát. Za vstřícnost k Izraeli byl Egypt dočasně vyloučen z ligy arabských států a sám Sadat byl v roce 1981 zavražděn při vojenské přehlídce.

V čele Egypta stanul prezident Husni Mubarak, který byl fakticky spojencem USA v oblasti Blízkého východu. Vládl pevnou rukou a tvrdě potlačoval domácí opozici, především Muslimské bratrstvo. Z Egypta se však stala vítaná turistická destinace. Zásluhu na tom mají jak krásy Rudého moře, tak slavná historie.

Po svržení Mubaraka lidovou revolucí na jaře roku 2011 se uskutečnily volby v níchž zvítězilo Muslimské bratrstvo. Nicméně pučem se moci opět chopila armáda, která hrála dominantní roli v zemi už za minulého diktátora. Sny Arabského jara  o svobodném Egyptu byly pohřbeny.

Závěr

Seriál o historii Egypta se blíží k závěru. Pohled na staroegyptskou historii rozděluje vědeckou komunitu na dva tábory: vědecký mainstream a vědecké disidenty.

Pro konvenční egyptology začínají dějiny egyptské civilizace ve 4.tisíciletí př.n.l. Pyramidy stavěly tisíce otroků či námezdních dělníků za velice těžkých podmínek pro samolibé faraóny snícími o věčném mauzoleu.

Vědečtí disidenti jsou přesvědčeni, že civilizace Egypta byla jen nástupkyní rozvinuté civilizace Atlantidy. Její počátek kladou do roku 10 000 př.n.l. Pyramidy se stavěly pomocí nekonvenčních technologií s využitím telekineze pro přesun obřích kvádrů. Samy sloužily jako sakrální stavby. Probíhalo v nich duchovní zasvěcení adeptů školy mystérií a hrobkami se staly až v době úpadku.

Mně osobně jsou bližší představy vědeckých disidentů. Domnívám se, že je příliš důkazů které koncepce konvenčních Egyptologů zpochybňují. Považuji Egypt za jednu z historických center vyspělé civilizace, které se v různých koutech naší planety objevují již statisíce let. Prošla svým rychlým vzestupem, dobou rozkvětu, úpadku a pádu. Dnes o ní podávají svědectví již jen zašlé kamenné pomníky. Učení na kterém byla tato civilizace založena však žije dál a je nám všem k dispozici. Osobně se domnívám, že ve své nejčistší podobě je to dnes v české zemi.