Rok se sešel s rokem a opět jsou tu vánoce. Svátek který více než který jiný je svátkem dvou tváří. Na jedné straně kouzelná vánoční atmosféra, na druhé straně temný stín v podobě osudů miliónu ryb- kaprů čekajících v kádích za otřesných podmínek na svůj neodvratný konec.
Neumí mluvit, ale přesto cítí bolestz internetu
Ač vánoce jsou křesťanské svátky mají pohanský původ. Odjakživa se slavily jako svátky zimního slunovratu. Dokonce i zdobení vánočního stromečku má pohanský původ. Ve 4.stol. se církev rozhodla dát pohanským svátkům křesťanský obsah a to i přesto, že sám Kristus se v prosinci nenarodil. Podle některých indicií se Ježíš narodil na počátku jara v březnu.
Ryba se před 2000 lety stala jakýmsi symbolem prvních křesťanů. Symbolizovala Ježíšovo učení, které bylo hlásáno na počátku astrologického věku Ryb. Jak se zapomínalo na původní moudrost Ježíšova poselství, duchovní symbol byl nahrazen zvykem pojídat rybu jako pokrm. V křesťanství se tak stalo totéž jako předtím v židovství. I zde se původní symbol Mojžíšova učení hlásaném ve věku Berana –beránek nakonec stal slavnostním pokrmem při slavení hlavních židovských svátků- velikonoc.
V souvislosti se zabíjením kaprů se stále objevuje názor, že vypouštět kapry z kádí do řeky je jejich týrání, protože mají malou šanci na přežití. V této souvislosti mně napadá otázka. Jak by se zachovala většina vězňů koncentračního tábora, když by dostala možnost výběru mezi popravou a propuštěním do sice nehostinných vnějších podmínek kde by měli svobodu? Kapr mluvit neumí. To však neznamená, že necítí strach a bolest, že stejně jako my lidé i on netouží po životě. Bohužel nám lidem chybí jedna vlastnost, soucit s nižšími tvory. Jejich bolest a strádání necítíme a tak myslíme, že není. Myslím si, že je to přirozené, že je to věc vývoje, prostě jsme jen nedokonalí. Věřím, že ve věku vodnáře který před několika okamžiky začal díky pochopení bratrství a sounáležitosti se vším živým změníme i tento naprosto zbytečný zvyk a nejen slavení svátků již nebude provázeno zabíjením zvířat.
I přes všechna negativa, přes veškerý ten konzum, který vánoce provází jsou vánoční svátky stále ještě dobou, kdy se na chvíli poněkud utiší lidský shon a na zemi se rozhostí blahodárný klid rezonující s klidem zimní přírody. Na chvilku většina lidí zažije stav, který by měl být přirozený během celého roku. Stav kdy nepřemýšlí, jak druhého převézt, podrazit a vyhrát ve vše pronikajícím boji- soutěži.
