Dluh a jeho historie I.

Situace kolem Řecka znova udělala téma  „Dluhu“ centrem veřejné debaty. Dluh je dnes  v různých podobách součástí společensko-ekonomického systému a ohrožuje jeho samotné základy.

Chtěl bych se nad tématem „Dluh“ hlouběji zamyslet. A jako obvykle si pomohu velkou učitelkou-historii. Dluh a s ním spojené problémy tu byly vždy, co existoval stát a hospodářství. Dlužníci a věřitelé  nás tak provázejí již po tisíciletí.

Athénská dluhová krize

Starověké Athény jsou známy jako kolébka moderní demokracie. Neznámá je však dluhová krize, která tento městský stát postihla kolem roku 600 př.n.l.

Ekonomická krize donutila mnohé obyvatele Athén půjčovat si obilí od sousedů. Protože své dluhy nebyli schopni splácet, tak věřitelé zabrali jejich majetky s tím, že dlužníkům umožnili na poli dále pracovat pod podmínkou, že šestina veškerých výnosů připadne na splácení úvěrů i s úroky. Základním problémem však bylo, že v tehdejších podmínkách už i odvod pouhé desetiny výnosů znamenal pro rolníka velmi značné zatížení. Nárok věřitelů na šestinu výnosů byl pro naprostou většinu likvidační. Situace vyvolala ve společnosti velké napětí a hrozila přerůst v ozbrojený konflikt.

V té době v Athénách vládl zákonodárce Solón. Situaci řešil rázně.  Vydal zákon, ve kterém zrušil  všechny dluhy bez náhrad a vykoupil občany, kteří upadli pro dluhy do otroctví. Dále pak další užívání úvěrů omezil regulací, zaručující osobní svobodu a nedotknutelnost půdy budoucím dlužníkům.

Připravil sice věřitele chudých rolníků o část jejich nároků, ale zachoval jim majetky a možná i životy před reálnou hrozbou občanské války. I když byl ve své době za svá rozhodnutí mnohými kritizován, jeho řešení přineslo do společnosti zklidnění a stalo se základem athénského právního řádu. Solón nebyl jen politikem, ale i cestovatelem, přírodovědcem a básníkem. V Egyptě se od tamních kněží seznámil s vyprávěním dávné Atlantidě. Jako básníka ho proslavily mimo jiné i tyto verše.

         Nesčetní špatní lidé bohatí jsou, bídní zas dobří.
        Já bych však neměnil s nimi za dobré jméno a čest
        bohatství jejich, neb čest jmění stálé a věčné jest,
        zatímco majetek lidský tomu či onu hned patří.

Solón se dostal později mezi tzv. sedm řeckých mudrců a jeho odkaz se těšil všeobecnému respektu po celou dobu antiky. Obdivoval jej např. i Platon.

Založení Bank of England

Překročme staletí a vydejme se do novověké Anglie, kde se právě formuje kapitalismus.

V roce 1688 se ocitla anglická státní kasa díky výdajům na válku a rozhazovačné politice prázdná. Jistý skotský obchodník Viliam Paterson nabídl v této chvíli králi řešení situace v podobě půjčky od skupiny finančníků. Král odmítl, ale nakonec se nechal přesvědčit svými, obchodníkem podplacenými rádci. Peterson s přáteli nakonec poskytl králi půjčku v hodnotě 1,2 miliónu liber. Protislužbou byla zákonem v roce 1694 zřízena Bank of England, fakticky soukromá banka s právem tisknout peníze a za tehdy 8%  úrok jej poskytovat vládě a občanům země. Takto byl poprvé v moderní historii aplikován systém, který v různých obměnách je používán dodnes.

„Finanční kasino“ Johna Lawa

Přesuňme se o několik let později do Francie. V letech 1718-1720 jí zasáhla asi největší dluhová bublina v historii hospodářství. Zasloužil se o ní jistý John Law. Jednalo se o syna skotského bankéře a zlatníka. Původně studoval bankovnictví, pak ale propadl zábavám a stal se z něj hazardní hráč. Z Anglie posléze musel  uprchnou, neboť zabil svého soka v souboji o jistou ženu. Díky schopnostem  hazardního hráče se mu podařilo vydělal ve Francií jmění. Vetřel se mezi tehdejší francouzskou společenskou smetánku a získal i přízeň krále, který mu svěřil křeslo ministra financí.

Inspirován povahou hazardního hráče se jeho programem  stala stimulace ekonomiky tiskem nekrytých bankovek (dnes se tomu říká kvantitativní uvolňování ). Operace se dařila dva roky. Ceny akcií a nemovitostí prudce rostly. Pak, ale bublina splaskla. Pařížská burza se zhroutila a mnozí investoři přišli o všechno. Law uprchl před lynčováním lidu s holýma rukama a nakonec zemřel v Benátkách. Současník Lawa, známý filozof Voltaire napsal. :

„Papírové peníze se dříve, či později navrátí ke své skutečné hodnotě, tedy k nule“

---pokračování příště---

Zdroje:

Wikipedie

http://spqr.cz/content/sol%C3%B3n-asi-635-555-p%C5%99-n-l

http://www.blisty.cz/art/78060.html

Michael Morfia: To nesmíte vědět