Demokracie je jako křehká květinka. Musíme se o ni pečlivě starat, jinak hrozí nebezpečí, že začne rychle chřadnout a uvadat.
Jak křehká může být demokracie a s ní spojená svoboda slova ukázala nám před pár dny jedna z kolébek moderní demokracie, samotná Amerika. Vypnout prezidentský projev by ve svobodné zemi mohlo být ospravedlnitelné jen tehdy, když by prezident vybízel své příznivce k otevřenému násilí. Nic takového se však nestalo. Upozornění na možné volební podvody s korespondenčními hlasy byly ze strany Donalda Trumpa oprávněné. To, že při sčítání hlasů rozhodně vše neprobíhalo čistě, popisuje dnes i článek internetového serveru, který rozhodně nepatří k Trumpovým podporovatelům, seznamu.cz: V Georgii objevili nezapočítané hlasy, většina byla pro Trumpa.
Je smutné, že v následné diskuzi v ČT, v pořadu OVM, se jedině zástupce SPD ohradil proti zásahu amerických televizí jako nepřijatelné cenzuře. Václav Moravec a jeho hosté z „demokratických stran“ v podstatě cenzurní počin amerických televizí schválili.
Svoboda slova je posvátná záležitost, kterou nezpochybňovali formálně ani komunisté. Cenzurní zásahy ospravedlňovali ochranou lidu a socialismu před jejími zavilými nepřáteli. V současnosti se cenzura nejčastěji odůvodňuje obranou demokracie proti šíření lží, dezinformací, konspiračních či nevědeckých teorií.
Přitom ti, představitelé mediálních společností si osobují právo rozhodovat o tom co je pravda a co je lež. Je paradoxem, že nejvíce hlasů pro cenzurní zásahy nezaznívají ze stran, které mediální mainstream s oblibou řadí mezi extremistické, ale často z těch které samy sebe označují za liberální a demokratické.
Myslím, že bychom měli tyto snahy odmítnout. S dezinformacemi, které jsou šířeny nejen alternativními, ale mnohdy i mainstreamovými médii, bychom měli zápasit tím, že budeme vysvětlovat jejich lživost a ne je mazat a zakazovat. Cenzurní zákaz je jen známkou strachu a slabosti toho kdo zákaz vydává. A vždy do jisté míry dává za pravdu tomu, kdo domnělé či skutečné dezinformace šíří a produkuje.
