Chvála alchymie

Když našinec uslyší slovo alchymie, nejspíš si vzpomene na komediálně laděný film Císařův pekař. Představí si šarlatány, kteří na dvoře důvěřivého císaře Rudolfa II se tu pokoušeli různé látky přeměnit ve zlato, tu zase vyrobit elixír věčného mládí a nesmrtelnosti

symbolika alchymiez internetu

Pokud je člověk alespoň trochu znalý historie získává představu Alchymie jako nevědecké předchůdkyně chemie, která přispěla k pokroku výrobou řady různých látek a kovů. Ano i to byla alchymie, ale pouze její nepatrná část. Ve skutečnosti šlo o velkou tradiční hermetickou vědu, která se snažila odhalit nejhlubší tajemství přírody a člověka. Nic na tom nemění ani jistě početný zástup povodníků, morálně nečistých a zištných lidí, kteří se za alchymisty sami prohlašovali.

Domnívám se, že alchymie sehrála významnou roli v kulturním vývoji světa, proto jí chci věnovat tento článek. Nejdříve se zaměřím jak odlišné bylo alchymistovo vidění světa od dnešního konvenčního vědce. Poté se stručně budu věnovat historii alchymie, alchymistické symbolice a nakonec se podrobněji podívám na jednu z oblastí alchymie- transmutaci prvků z pohledu tradiční alchymie a moderní vědy.

Srovnání alchymie a současné vědy

Alchymie je historická předchůdkyně současných přírodovědných oborů jako je fyzika, chemie, geologie, biologie či medicína, které z ní vzešly a které zčásti nesou i její dědictví. Dnešní vědec je většinou specialista zaměřený jen na malou konkrétní oblast daného vědního oboru. Starý alchymista byl univerzálním výzkumníkem přírody- přírodním filozofem. Nebylo vyjímkou kdy alchmista byl zároveň metalurgem, lékařem a lékárníkem.

Dnešní věda se omezuje pouze na poznávání hmoty. Jinou realitu neuznává buď vůbec, nebo jí striktně přenechává představitelům náboženství a víry. Alchymie chápala hmotu  jako pouhou část reality světa. Vesmír vnímala  jako celek- oduševnělý živý organismus, jehož nepatrnou součástí je lidská bytost. Vedle stavby a vlastností hmoty zkoumala i svět ducha a vitálních sil, včetně jejich projevů v živé a neživé přírodě.

Žijeme v době rozumu, kdy věda poznává spíše jen povrch věcí a jevů. Dosažené poznání až na pár vyjímkem jakými byl velikáni vědy jako např. Einstein, Tesla... se neodráží ve změně  osobnosti vědce, často dokonce vede k jeho zvýšené pýše. Alchymistovo poznávání světa bylo zároveň jeho duchovní cestou. Spočívalo nejen v popisu přírody na základě vyhodnocení experimentů a pozorování, ale především v niterném intuitivním hledání podstaty věcí a jevů. Důsledkem poznání pravdy byla vnitřní duchovní proměna samotného alchymisty. Stával se pokorným člověkem, který si byl stále více vědom dokonalého kosmického řádu a svého místa v něm.

Historie alchymie

Historie alchymie jako duchovní vědy je těsně svázaná s historii astrologie. Obě vědy se prolínali. Alchymisté často byli i astrology. Původ nauky sahá do neznámé prehistorie. Do Atlantidy a jistě i dál, do doby, kdy se na Zemi začali pravidelně rodit ti, co znali duchovní pravdu a předávali jí lidem. Jednotné duchovní učení, které je v základu všech hlavních světových náboženství a nauk tak tvoří také základní principy samotné alchymie.

Alchymie se rozvíjela u všech starověkých civilizací a pak ve středověku. Tehdy byla řada alchymistů pod ochranou světské i církevní vrchnosti. Alchymie pokračovala ve svém rozkvětu i v dobách ranného novověku až do 18 stol.  V praktické oblasti přispěla významně nejeni k rozvoji technologie výroby kovů, ale také k rozvoji medicíny a farmacie. Homeopatie využívá dodnes alchymistických principů jednoty a analogie ducha a těla. V té době, ale již alchymii začala nahrazovat v poznávání světa moderní věda.

Mezi nejznámnější alchymisty historie patří např. Paracelsus, který svými objevy předznamenal vznik moderního lékařství. Alchymií se intenzivně věnoval také fyzik Newton.

V naších zemích bylo největším obdobím její slávy přelom 16 a 17 stol., kdy na Rudolfově dvoře pobývala řada věhlasných evropských alchymistů té doby a to nejen šarlatánů.

Ve 20 stol  psycholog C.G. Jung spojil staré principy alchymie s hlubinnou psychologii. V symbolech přeměny látek viděl symboliku duševních procesů, konfliktů a osobnostního psychologického zrání.

Přestože se zdá, že alchymie je vědou a uměním minulosti, bude pod jiným názvem a s jinou terminologií hrát významnou roli i v budoucích staletích vývoje lidstva, kdy se opět spojí rozumové a intuitivní poznání pravdy, vědecké a náboženské poznání skutečnosti.

Alchymistická symbolika

Základní řeč alchymie je řeč symbolů. Tyto symboly se později v podobě názvů prvků, sloučenin a chemických dějů staly základem pojmosloví  moderní chemie. Původně neměly jen chemický smysl, ale i smysl duchovní. Alchymie chápala svět hmoty jako protipól světa ducha. Tak jako hmota se skládá z hmotných prvků a sloučenin, analogicky pomocí duchovních prvků a sloučenin můžeme popisovat i duchovní svět.

Alchymisté chápali svět rozdělený na tři složky. Hmotu symbolizuje alchymistická sůl. Ducha alchymistická rtuť a vitální síly-duši alchymistická síra. Všechny tři světy alchymie vykládá kombinací čtyř základních elementů-živlu země, vzduchu, vody a vzduchu.

Staří alchymisté znali sedm kovů. Každý kov, stejně jako vše v přírodě předtavuje určitou vibraci-  kvalitu či myšlenku. Vibraci každého kovu přiřadili určitou vibračně odpovídající konkrétní barvu, zvuk, vůni, kámen, rostlinu, zvíře, partii lidského těla, povahový rys člověka atd. včetně určité planety. Slunce- zlato, měsíc- stříbro, merkur-rtuť, venuše- měď ,mars-železo, jupiter-cín, saturn- olovo. Pochopení kvality-vibrace planet a jejího působení na pozemské dění hraje klíčovou roli v astrologii.

 Prvním velkým cílem alchymistů je přeměna kovů na zlato. Zlato- Slunce představuje nejušlechtilejší kov. Přeměnou se, ale daleko více než výroba drahocenného kovu rozumí přeměna samotného alchymisty z neušlechtilého na ušlechtilého člověka. Zlato představuje nejvyšší duchovní kvality, které alchymista v sobě vytváří. Vnějším znakem úspěšného zakončení Velkého díla, jak alchymisté přeměnu popsali můžeme chápat i zlaté zbarvení alchymistovy aury, jak jí malovali středověcí umělci u svatých.

Druhým velkým cílem byla výroba elixíru nesmrtelnosti. Domnívám se, že než o dosažení fyzické nesmrtelnosti šlo o nalezení a vnitřní ztotožnění s nesmrtelným JÁ, tedy tou části naší osobnosti, která nepodléhá vzniku ani zániku. Šlo tak o obdobu cvičení hledání svého já, které je součástí nejen mnoha systémů jógy.

Řada alchymistických spisů je velice složitá a těžko pochopitelná. Bylo to i záměrem autora. Jen ten kdo byl dostatečně vyspělý a připravený dokázal symboliku rozluštit a poznaného pak využít tak, aby nepoškodil sebe ani celek.

Transmutace prvků v alchymistické tradici a moderní vědě

Přeměna prvků-kovů podle starých alchymistických spisů není jen chemickým postupem, který by se dal uskutečnit striktně podle návodu. Vyžaduje jednak určité vnější podmínky na kterých se podílí vlivy prostředí ve kterém se přeměna uskutečňuje a astrologické vlivy. Zásadní roli hrají i psychické a vitální síly samotného alchymisty, které proces přeměny hmoty ovlivňují jako katalyzátor. Legendární kámen mudrců, který podle alchymistů umožnuje přeměnu je tak spíše vitální silou, která vychází z alchymisty, nebo alchmista byl jejím prostředníkem.

V 1. pol.  20 stol. věda odhalila tajemství struktury atomu a přeměny prvků. Popsala i termojaderné reakce  syntézy-fůze prvků, které vyžadují extrémně vysoké teploty panující uvnitř slunce a hvězd, případně při výbuchu vodíkové bomby a v experimentálních výzkumných zařízeních typu Tokamak. Podle současných vědeckých teorií byl prvotní vesmír tvořen pouze vodíkem s nepatrnou příměsi hélia. Vyšší prvky včetně těch které jsou základem života jako je kyslík, uhlík či dusík vznikly až později při jaderných reakcích v nitrech žijících hvězd či při gigantických výbuších supernov (prvky těžší než železo ).

Osmdesátá léta 20 stol. ale přinesla překvapení. V roce 1989 dva chemici Fleissman a Pons zveřejnili práci, ve které popsali, že se jím podařilo dosáhnou transmutace- přeměny prvků elektrolýzou těžké vody za pokojových teplot. Jev dostal název studená fůze a začal být dále zkoumán. Bohužel se podařilo jev prokázat jen při některých experimentech. Vlivy, které vedly ke střídavému úspěchu či neúspěchu se odhalit nepodařilo. Výzkumníci byli prohlášeni za podvodníky. O několik let později, se ale italskému vědci Rossimu již existence studené fůze podařilo údajně prokázat při syntéze vodíku a niklu za vzniku mědi. Postupně vyvinul a v roce 2011 poprvé veřejně představil reaktor produkující energii, která vznikla studenou fůzi. V  tomto roce má začít i sériová výroba článků využívajících studené fůze pro účely vytápění místností. Podrobnější pojednání je na stránce http://josefstepanek.cz/2143/studena-fuze-revoluce-ve-vyrobe-energie-je-tady.html či http://orgo-net.blogspot.com/2012/03/studena-fuze-ecat.html. Pan Rossi má dokonce v této oblasti již i konkurenci http://www.reformy.cz/zpravy/konkurence-ve-studene-fuzi-nabira-na-sile/. Skeptici hovoří o podvodu viz. http://www.osel.cz/index.php?clanek=5979.  Ale uvidíme.

Věřím, že nové objevy v oblasti studené fůze skutečně mohou představovat jednu z cest výroby čisté, ekologické a nevyčerpatelné energie budoucnosti a že nebudou vytlačeny jinými silnými politickými a energetickými lobby. Problém také je, že existence studené fůze je v rozporu s představou konvenkční fyziky o chování atomické hmoty, podle které by k iniciaci jaderné fůze potřebovala atomová jádra daleko vyšší energii než mají při pokojové teplotě. Navzdory všem pravidlům konvenční fyziky byla transmutace prvků pozorována i v tělech rostlin a živých organismů. http://zdrava-vyziva.doktorka.cz/premena-prvku-v-zivych-organismech-biologicka-transmutace/