Čekání na Otce vlasti

Včera jsem poprvé od listopadu 89 vyrazil do centra Ostravy na protivládní demonstraci. I když lidí bylo o něco méně než tehdy, měl jsem podobný pocit jakéhosi tajemného očekávání, touhy po změně a opět jednou vnímal nakažlivou sílu davu.

Demonstrace v Ostravě 15.3.2012Petr Bajnar

Ne se vším co jsem slyšel z úst pořadatelů bych souhlasil. Pouhá demise vlády nic nevyřeší. Přesto bych osobně  akci hodnotil kladně. Bylo tam řečeno řada věcí, které se do běžného zpravodajství oficiálních médií nedostane. Především o docela úspěšné revoluci na Islandu, která jako jediná země dostala lidi odpovědné za finanční krach v roce 2008 do vězení.

Z úst jednoho z řečníků zazněla věta kterou bych zde až tak nečekal. Řekl „ Již 2000 let stále čekáme příchod někoho, kdo nás vysvobodí “ To mně vedlo k malému zamyšlení. Vzpomněl jsem si na příběh Ježíše. Byl očekáván jako spasitel, jako někdo kdo osvobodí židovský národ. Když přišel a začal kázat, že vysvobození je možné dosáhnout jen vlastní vnitřní změnou a zbraně k tomu nestačí, byl díky davu obyčejných lidí zfanatizovaných židovskými veleknězi křičících na Piláta „ Ukřižuj ho“ poslán na tu nejkrutější smrt.

Za poslední 2000 let jsme se jako lidé moc nezměnili. Stále doufáme v příchod někoho, kdo naše problémy vyřeší za nás, bez toho, že by jsme toho museli více změnit na sobě. Systém ve kterém žijeme je opravdu velmi nepěkný. Rozkrádání, korupce, špatně fungující právní systém, obrovská arogance mocných.

Ale nepěkný je také kvůli nám. Kvůli naší sobeckosti, lhostejnosti k druhým, pohodlnosti či neochotě přemýšlet. Lidé jsou stále více nespokojeni. Ale důvodem je často spíše jejich vlastní ekonomická či sociální situace, než bezpráví páchané na sousedovi.

Až studenti začnou protestovat proti nepravostem ve zdravotnictví a nejen školnému. Až lékaři budou žádat,aby se školství nestávalo stále větším byznysem . Až pracující budou žádat, aby za veřejnou službu kterou nezaměstnaní mají vykonávat zdarma dostali řádně zaplaceno. Až když nezaměstnaní budou žádat aby zvířata chovaná ve velkochovech měla o něco lepší podmínky než jaké zde panují dnes. Pak vidím naději na změnu. Dříve ne.

Existuje staré proroctví o svatém Václavovi, který spolu s Blanickými rytíři nás zachrání ve chvíli nejtěžší. Vidím v tom hlubokou symboliku. Asi musí nám být ještě mnohem hůř, abychom pochopili, že ne jako individua která v soutěži a tvrdé konkurenci porazí druhé méně schopné, ale jako součást celku ve kterém zavládne vzájemná solidarita můžeme vyjít z této krize.

Já pevně věřím, že se to již v dohledné době stane. Vede mě k tomu i existence řady proroctví z různých míst světa, které přesně již před mnoha staletími popsala současnou krizi, její příčiny a důsledky vedoucí ve vznik nové společnosti. Ale o tom zase někdy příště.